Článek
To je stejná žena. Nalevo (ta, co vypadá, že je na ní starší žena) je z 2019. „Tehdy jsem byla často nemocná a nic mě nebavilo.“
Ta vpravo je z roku čerstvá z roku 2024. „Teď mám energie na rozdávání.“
Kousky z celého příběhu:
Dnes jsem dostal mail od paní, o které často píšu, protože to mám dovolené: „Proč nám media píšou tahle slova a nenapíšou k tomu hned odpověď? Já kdybych si přečetla tento článek, jako že jsem jich četla tisíce, tak jako žena jsem si řekla, no jó, vždyť oni mají pravdu, náš vztah prostě už nefunguje a bude to jenom horší a horší.
A jak pracovat na vztahu asi, když nám nikdo nedá návod a radši nás psychoterapeuti vedou k rozvodu :)
A tak po přečtení takových článků jsem to spíš vzdávala a myslím že nejsem jediná.
Měly by všechny ženy na světě vědět, že jsem podstoupila konstelace, které opravdu fungují a znovu probudila to, v co jsem vůbec nedoufala. Ale je to taky zásluha mého muže, protože kdyby on na sobě nezačal pracovat, tak bych nevěřila, že je to vůbec možné. Nebylo by vůbec od věci natočit film a dostat se tak lidem do podvědomí :) Chci dělat lidem radost, ne něco za ně řešit nebo jim pomáhat, ale ukázat jim, jak teď vypadám. A jak jsem vypadala před roky - strhaná žena, která nevěřila v lásku na celý život. Martine, neuvažuješ o námětu na film, který by lidem ukázal konečně, co je skutečná a trvalá láska? Jarka.“
Děkuji za Tvůj mail a za Tvou snahu druhým lidem otevřít oči.
Není to chyba médií.
Protože média opravdu nevědí, že je něco takového možné. Sice konstelace v ČR existují už skoro 30 let a za tu dobu pomohly mnoha desítkám tisíc lidí. Ale drtivá většina lidí si nedovede představit nic jiného než psychoterapii. A tak není divu, že nejméně 3 psychologové vedou boj proti lidem, kteří nabízejí něco jiného, než oni jsou schopni vidět jako možné. Ti psychoterapeuti, kteří pracují s lidmi a jsou sami úspěšní ve své práci, tak v nás nevidí konkurenci.
Doufám, že většina psychoterapeutů není jako Tvoje psycholožka.
On každý jde tím směrem, který mu nejvíce prospěl. Takže žena, které připadá, že nejlepší rozhodnutí, které mohla udělat, byl rozvod, tak tato žena i dalším ženám radí, aby se rozvedly. Aniž ví, že sama podlehla něčemu, co pak skrze ni radí dalším lidem. A když je tato žena i psycholožka, tak to dělá v rámci své profese, aniž by si uvědomila, že tím může lidem, jako jsi ty, škodit. Protože drtivá většina lidí si myslí, že psycholog je odborník na psychiku podobně jako je jaderný inženýr odborník na jaderné inženýrství.
Ale zatímco jaderný inženýr už ví, jak „postavit jadernou elektrárnu“ a chybí mu jen praxe a znalost detailů, aby to bylo bezpečné, tak psycholog si může vybrat z desítek psychologických směrů ten, který mu nejvíce OSOBNĚ učaroval. Ale protože i v psychologii je jen jedna objektivní pravda a bohužel ještě nikdo ji neobjevil, tak jsou desítky způsobů, jak lidem pomáhat. A každý směr je v něčem úspěšný a v jiném vůbec. A ještě navíc když 100 jaderných inženýrů má postavit jadernou elektrárnu, tak jejich úspěšnost je dána jejich znalostmi.
Zatímco u psychologa a psychoterapeuta je to nejvíc léčivé jeho osobnost. Takže psycholog s dospělou osobností, který dělá tu objektivně nejméně účinnou techniku, bude lepší, než psycholog s manipulativní osobností, který dělá objektivně ten nejlepší druh psychoterapie.
A to, co jsi zažila ty, tak je jedním z prvních případů,
kdy šlo zachránit vztah jen proto, že na tom chtěl pracovat jen jeden. Zatímco zachránit vztah, kde to chtějí oba, je pro každého konstelatéra běžná záležitost.
Před 20 lety bych ti taky řekl, že nemá smysl pracovat na vztahu, kde nevidíš budoucnost. Protože (stejně jako v psychoterapii) se dá pracovat jen na tom, na čem chceš pracovat a co se týká Tebe.
Před 10 lety bych ti to už neřekl, ale kdyby za mnou přišel Tvůj muž, že chce napravit to, co nejde, tak bych mu asi řekl, ať se o to nepokouší. Ale kdyby se nedal (a Tvůj by se asi nedal), tak bych to zkusil. Ale asi bych to vzdal dříve, než by došel k cíli. Protože dřív jsem si myslel, že pracovat na něčem, v čem nevidím výsledek za 3 konstelace, nemá smysl.
Takže až moje mrtvička mi otevřela možnost uvidět, jak svět funguje doopravdy. Takže se nezlob na média, protože ona to ještě nemohou vidět. Já jsem rád, že o tom mohu psát články a až takových lidí, jako jsi ty, budou stovky, tak o tom pak rád klidně natočím i film. S tím, že já nejsem filmař, takže ten film musí natočit někdo, kdo to umí. Asi před 15 lety jsem podobnou nabídku dostal, ale já jsem cítil, že na to ještě nemám. Ale to je zase dáno tím, že i když svou práci dělám víc, než 20 let, tak až teď vím, že mohu lidi naučit něco nového. Takže jsem nedělal výcviky dalších lidí, i když mnozí je dělali hned po skončení svého.
Jestli chceš, dej sem na sebe kontakt.
Ať ti zavolá každý, kdo chce. A jestli sem chceš dát i svou fotku před a po, jsem pro. Protože to, co dělám, je tak neobvyklé a tak neuvěřitelné, že se obávám, že ti ani většina z těch, co ti zavolají, neuvěří. Ale každá sebedelší cesta začíná prvním krokem.
A důležité upozornění. Já to vidím tak, že Ty a Tvůj muž jste speciální. Takže nemohu nikomu slíbit tak úžasné změny, jaké jste udělali vy za pár kurzů. Ale každému, kdo chce zlepšit svůj vztah, mohu slíbit, že změny budou. Jen rychlost nemohu garantovat.
Odpověď Jarky
„Samozřejmě zveřejni a klidně přidám i fota před a po, kontakt asi určitě ne, nemám takovou slovní zásobu, jak jim vše i těm nechápajícím vysvětlit, že je to všechno možné. Kontakt bych nechala na tebe, protože ty víš, jak to vše správně vysvětlit i když někdy to nechápu ani já.“
Já: „Nemusíš nic vysvětlovat. Jen řekni, jak se cítíš a jaké máš zkušenosti a všechno ostatní nech na mě. Jen aby lidé věděli, že existuješ, protože já je chápu, že oni si musí myslet, že jsi vymyšlená, protože je snazší si myslet, že já to dělám jako reklamu, než uvidět, co vše je možné.“
Jarka: Můžeš napsat Jarka a fotku před, kdy jsem měla o patnáct kilo více, ustaraná, bez energie a chuti do života. I když můžu teď říct že vzpomínám jen na krásné chvíle s mužem i dětmi a na to, co se dělo uvnitř mě, jsem doslova zapomněla.“
A to je to podstatné. Když si problém uzdravíte, zmizí. A musíte se zeptat, aby si člověk uvědomil, že jsou stále přítomny vzpomínky na to, že to „objektivně“ existovalo, ale subjektivně je všechno, i to nejhorší, dávno pryč. A to je
skutečné uzdravení. S vyřešením skutečné příčiny.
A druhá možnost je potlačení, nechuť vzpomínat, „vyléčení“ s potřebou užívat léky (takže je potlačen jen příznak, není vyléčena příčina), nemyslet na to. Ať to nazýváte jakkoliv, pořád je tam diametrální rozdíl.
