Článek
Pracoval jsem s jednou klientkou. Domluvili jsme, ukončili telefonní hovor. A za chvilku jsem pocítil bolest. Takže jsem poprosil ženu, aby si do té bolesti „stoupla“.
To děláme my konstelatéři vždy, když se nám něco stane. Můžeme tím danou bolest uzdravit, stejně jako pocit, strach či cokoliv jiného.
Funguje to stejným způsobem, jako když stavíte konstelaci na vztah. Klient si ze všech na kurzu přítomných vybere někoho a „postaví“ ho za sebe a někoho za svou manželku (a „postaví“ ji za ní). A tito lidé se pak na dobu konstelace stanou jím a jeho manželkou. Více podrobností o tom, jak fungují konstelace, najdete zde.
A ukázalo se, že daná bolest není mou součástí, což mě trošku překvapilo, ale ne až tak moc. Skoro každý druhý problém, který máme my i naši klienti, nepatří k tomuto člověku. I když ho prožívá on.
Ale pak jsem se zeptal, jestli je součástí někoho živého. A odpověď byla ano. Ale nepatřil k mé ženě, ani k nikomu z mé rodiny.
Když s někým žijete, velmi často „žijete“ jeho pocity. Třeba když se dva lidé hádají, docela často se třeba muž zlobí na ženu. A ve skutečnosti se zlobí na něco, co je jeho součástí a žena to za něho nese z lásky. A čím víc to žena nese z lásky, aniž by o tom věděla ona nebo on, tím víc se on na ni zlobí, že je právě takováto.
Postupně jsme zjistili, že ta bolest patří k ženě, se kterou jsem právě domluvil a že ta bolest u mě hledá „azyl“. To jsem už zažil, když se se mnou rozešla moje bývalá žena a asi 3 její části mě chtěly a najust od mé bývalé ženy odešly ke mně. Ale naštěstí s mou bývalou ženou byla domluva, takže si tyto části vždy vzala zpět a snad se u ní mají dobře, i když chtějí něco jiného, než ona.
Věděl jsem, že vztah této ženy není ideální,
takže jsem udělal vše pro to, co tato část potřebovala. Ale ta část se přesto k ní nechtěla vrátit. Myslel jsem si, že je to jen podvědomé volání o pomoc. A ona popře, že by to byla její část. Ale i přesto jsem jí zavolal, co se stalo. A počítal, že už ji nikdy neuvidím, protože si řekne, že takovou blbost ještě neslyšela. A ona mi řekla něco, z čeho mě doteď běhá mráz po zádech.
Přesně do toho místa, kde mě to bolelo, se ona zranila. Anatomicky jsme zjistili, že to bylo maximálně v rozmezí 1cm. A stalo se to přesně v ten okamžik, kdy jsem bolest začal cítit.
I pro mě, který konstelace dělá přes 20 let
a je zvyklý na příběhy, kde si muž uzdraví svůj vztah s tátou a on se mu druhý den poprvé po 30 letech ozve, to byl šok.
Takže chápu, jak tento příběh musí neuvěřitelně znít pro vás.
A když řeknu, že celý příběh byl nakonec o našem „karmickém“ propojení, které jsme vyřešili (aspoň tedy tuto jeho část), tak to celé zní ještě neuvěřitelněji. Jaké všechny náhody se musely stát, abychom uzdravili svou minulost.
Jak naše psychika funguje
Kdybych musel věřit, že existuje jen jeden život, který končí smrtí, tak by i náš příběh skončil přinejlepším jen neutrálně. Já bych nešel za doktorem, protože jako lékař vím, že bolest na tomto místě nic závažného nesignalizuje. A bolest by buď sama odezněla nebo bych měl bolest chronickou, na kterou bych podstoupil vyšetření, která by nic neukázala. A celý zbytek života bych měl u sebe část někoho jiného, aniž bych o tom věděl. A tato část by dělala problém mně, protože mi nepatří a i když u mě původně hledala azyl, tak by můj život ovlivňovala. Už jen třeba ve vztahu, protože ženy jsou citlivější na přítomnost cizí ženy a velmi pravděpodobně by ji ze mě cítila, aniž bych měl milenku.
A paní by bez své části nemohla najít skutečně samu sebe.
A kdybych byl psychoterapeut (což se skoro stalo), který sám sobě nerozumí, tak bych zcela jinak viděl, co se dělo a možná bych dopadl jako v tomto článku. A pak by místo cesty uzdravení následovala cesta odplaty. A proto vidím ty dva jako oběti neporozumění, co se stalo doopravdy.
Když pak vidím snahy o to, aby psychoterapie zakázala terapie,
je mi dvojnásob smutno. Proč vždy ten silnější, ale slabší znalostmi, si chce nárokovat něco, co mu nepatří? https://www.petice.com/signatures/psychoterapie_neni_terapie/
