Trestá karma?

Tuhle reakci jsem dostal na můj článek.

K tomu se vrátím až v příštím článku. Teď nejdříve chci paní odpovědět víc, než jsem udělal přímo. Nejdříve vysvětlení: Já často používám rčení, kterým připodobňuji pochopení látky ke škole. Tak třeba když prvňáček napíše větu úplně správně, dostane jedničku. Ale když přesně stejnou větu napíše žák na střední škole jako jedinou větu na jakékoliv zadání maturitní zkoušky v češtině, dostane pětku.

To je totiž karma pro prvňáčky. Já třeba slovo karma téměř nikdy nepoužívám jako první, protože 1. většina lidí si pod pojmem karma představuje právě tento nesmysl, 2. protože já vůbec tento pojem nepotřebuji.

Dost často začínám tímto vtipem, protože jsem zjistil, že vtip nás rozesměje a my jsme pak otevřenější novým pohledům. Protože mnoho lidí si karmu plete se starozákonním bohem. Tam také stačil miniaturní prohřešek a následoval strašný trest.

Karma je takový učitel. Správný učitel také netrestá. Jen pomáhá žáčkům, aby se naučili, co se mají naučit. Takže když se ukáže, že žák to neumí, dostane pětku. Ale ne jako trest, ale jako připomenutí: Tohle ještě neumíš. Také si všimněte: Když školu dokončíte, nikoho nezajímá, jestli jste skončili se samými jedničkami nebo čtyřkami.

V tomto přirovnání by karmě při prvním setkání stačilo, abyste svůj úkol splnili jakkoliv. (Samozřejmě karma není živá, takže toto berte jako velmi, ale velmi, a ještě jednou velmi hrubé zjednodušení). Asi lepší přirovnání je k běhu: Když jsme malé miminko, ke spokojenosti našich rodičů stačí, když se umíme postavit a nejistým krokem ujdeme pár kroků. Ale kdybychom JEN tohle uměli, když je nám 10, tak by to znamenalo velké postižení. A abychom se mohli účastnit „mistrovství v běhu na našem okrese“, tam nám bude stačit jiný čas než, když se jedná o dospělého, který se chce kvalifikovat na olympiádu.

To, jestli jsme v daném úkolu „miminko“ nebo jsme „prvňáček“ nebo „olympionik“. Proto je absolutní nesmysl se někomu chlubit nebo naopak někomu vyčítat, že asi má problém s karmou, když je nemocný. Protože on je možná nemocný, protože po něm jeho „karma“ chce splnění olympijského limitu a tudíž ho „trestá“ za čas, který kdybyste měl Vy, tak budete štěstím úplně zářit. Protože Vás karma „netrestá“, protože jí ve Vašem případě „stačí“ čas o polovinu horší. A protože nikdo z nás neví, jestli jsme v daném úkolu pro „karmu“ novorozenec nebo olympionik, nemá smysl se nad kohokoliv povyšovat. A naopak povyšování VŽDY znamená, že se cítím níž, proto se uměle povyšuju.

Kdyby to věděl každý z nás, řekli bychom danému člověku: Je mi líto, že se cítíš tak málo vysoký, že se musíš povyšovat. A samozřejmě by se nás to nedotklo. A když by se nás to nedotklo, vrátilo by to HNED zpět a on by na to musel reagovat. A měl by možnost si to uzdravit a skoro hned by bylo líp i jemu. Nebo by ho jeho „karma“ začala víc a víc „trestat“ tím, že by mu připomínala úkol: „Nepovyšuj se ani se neponižuj, nad svou skutečnou výšku“.

Je to možné. Nikomu neříkám, že už vím všechno. Už jen proto, že můj život ještě není ani zdaleka dokonalý. Ale mě to pomáhá k tomu, abych se mohl ještě víc přiblížit k pravdě a k tomu, že se mi žije lépe. Protože moje „ezoterika“ je tvrdě vydřená, protože odmítám „ezoteriku naučenou“, protože já ji začal dělat, abych si pomohl, ne abych věřil něčemu, co je zřetelně mimo mísu.

Protože jedině tato cestě vede ke zlepšení mého života. A až dlouho potom jsem to začal učit, protože mě k tomu moji kurzisti „přemluvili“. A jestli mi nevěříte, tak Vám napíšu, jak jsem začal a proč jsme udělal svůj druhý kurz, ke kterému jsem byl doslova ukecán účastníky mého prvního kurzu.

Protože mi to mnozí lidé předhazují. Takže jestli chcete vědět víc, řeknete si. Napište sem a když vás bude aspoň 20, určitě odpovím.