Článek
Svatá válka a svobodný trh
Největší roli v porážce Asadova režimu hrálo bezpochybně hnutí Hajját Tahrír al-Šám (HTS) a na něj napojená idlibská vláda. Pod vedením Abú Muhammadaal-Džawláního dokázala povstalecká vojska zvrátit dvanáct let vojenského vývoje a ukončit půl století dlouhou vládu rodiny Asadů. Po prvních nečekaných porážkách se Asadova armáda začala kompletně hroutit a po celé zemi vypukla ozbrojená povstání. Trvalo pouze dva týdny než povstalecké síly dobyli Damašek a přinutili Asada k útěku do Moskvy. V Damašku předal bývalý premiér moc dočasné vládě a tím oficiálně ukončil éru diktatury. První uprchlíci se vrací domů a mezinárodní společenství vyjádřilo naději pro budoucnost země. Co toto vše, ale ve skutečnosti znamená pro Sýrii? A kdo nyní v zemi drží skutečnou moc?
Sám al-Džawlání je enigmou na politickém poli. Na jednu stranu je jako bývalý spojenec Al-Káidy a Islámského státu okamžitě podezřelý pro západní publikum. Jeho politická rozhodnutí od roku 2015, kdy s organizacemi přerušil spojenectví, jsou však překvapivě pragmatická a umírněná. Jím ovládaná oblast kolem města Idlib fungovala velmi dobře a bez větších islamistických excesů. V nově dobytých oblastech přísně zakázal útoky na náboženské menšiny a odmítl návrhy na omezení ženských práv. S oficiálním pádem režimu sice nepřevzal žádnou novou funkci, ale de-facto se stal nejmocnějším mužem v celé zemi.
Oficiálně však moc přešla do rukou nové přechodné vlády, která má fungovat až do března roku 2025. V podstatě se jedná o bývalou idlibskou vládu, která se pouze přejmenovala a převzala kontrolu nad oblastmi pod kontrolou HTS. Nový premiér Muhammad al-Bašír je především známý svými programy na pomoc syrským dětem, které založil po vypuknutí občanské války. Jeho dvojí vzdělání v elektrotechnice a islámském právu šaría je dobrou ukázkou podivné syntézy, která se v nové vládě objevuje. Její členové už oznámili plány na zavedení volného trhu (pod Asadem existoval státní monopol) a naděje k získání zahraničních investic, ale hned v prvním svém vystoupení se předseda vlády ukázal s islamistickou vlajkou používanou hnutím HTS.
Už kvůli této dvojí nátuře je obtížné odhadnout budoucí vývoj nové Sýrie. Všechny krásné sliby o právech menšin a budoucích volbách můžou být pouhou návnadou pro západní finance, které nový režim nutně potřebuje pro rekonstrukci země. Je také možné, že al-Džawlání a al-Bašír skutečně chtějí zavést alespoň částečně svobodný stát, který zkombinuje prvky islámu se svobodným trhem a demokratickými volbami. V této chvíli je nemožné určit pravdu a bude nutné vyčkat na skutečné kroky, které nový režim v následujících týdnech a měsících učiní. A především nesmíme zapomenout, že i přes jejich velkou roli není HTS zdaleka jedinou silnou skupinou v Sýrii.
Menší hráči s velkými plány
Velké jižní povstání, které vypuklo po porážkách režimu na severu, nebylo zdaleka pouze odnoží al-Džawláního severních povstalců. Jednalo se o širokou koalici místních drúzských kmenů a povstaleckých skupin, které dříve uzavřely příměří s Asadovým režimem a nyní vycítily šanci na finální triumf. I kvůli této koaliční realitě je velmi těžké určit jejich ideologickou pozici a dlouhodobé cíle. Dočasná jednota byla dosažena především kvůli unikátní příležitosti svrhnout Asada a její budoucnost je tak silně nejistá. Prozatím však drží při sobě a už stihli jmenovat svého vrchního velitele. Generála, který již stihl během syrského konfliktu několikrát změnit strany.
Ahmad al-Awda je osobou, která bude do budoucna mást všechny studenty dnes psané historie. Původně školní učitel, jeho role v občanské válce drží mnoho paralel s al-Džawláním. Velitel mládežnické odnože povstalecké armády, al-Awda dlouhodobě spolupracoval s islámskými radikály, kteří mu umožnily dobýt velkou část jižní Sýrie. Po vládní protiofenzivě roku 2018 však rychle změnil strany a blízce spolupracoval s přidělenými ruskými důstojníky. Byl dokonce jmenován generálem Asadovy armády. Al-Awda dle vlastních slov pouze čekal na vhodnou příležitost znovu se vzbouřit a na začátku prosince přešel s celou svou jednotkou k povstalcům, což mu umožnilo získat si vedoucí roli při dobytí Damašku.
Oba hlavní vůdci se již stihli sejít a alespoň formálně vyhlásili potřebu spojit síly. Al-Awda a al-Džawlání jsou však oba ambiciózní muži, kteří nyní mají silné ozbrojené síly v okolí hlavního města. Pokud dojde k neshodě či konfliktu tak budou pravděpodobně jeho epicentrem právě oni a těžce získaný triumf může rychle znovu zkolabovat. Jejich následná setkání a vzájemné vztahy budou pro syrskou budoucnost klíčová.
A pak jsou tu Kurdové. To je sám o sobě dost možná největší otazník v celé Sýrii. Syrské demokratické síly, které spojují Kurdy a několik menších arabských skupin, jsou nyní v aktivními konfliktu s pro-tureckými vojsky a již přišly o několik dlouho držených měst. Kurdský vůdce Mazloum Abdi tak musí čelit nebezpečné situaci, kdy nemá v zemi prakticky žádné spojence. Má však eso v rukávu a to americkou podporu, která by i přes ústup Washingtonu z blízkého východu stále mohla zajistit Kurdům dobrou vyjednávací pozici. USA už dokázalo pro-turecké povstalce dočasně přinutit k příměří, ale jeho trvání je zatím nejisté. Pro novou vládu v Damašku by však kurdská podpora mohla být klíčová a to především kvůli zájmům cizích mocností.
Kroužící piraně
Mnoho zemí se stále plně nesmířilo s novou situací v Sýrii. Kromě izraelské vojenské operace, která si zaslouží vlastní text, jde především o země NATO, které si nejsou jisté novou vládou v Damašku a o bývalé Asadovy spojence. Rusko již začíná vyjednávat o stažení svých jednotek, což by však silně omezilo jeho vliv a zamezilo by dalším ruským misím v Africe (ty byly dosud koordinovány ze Sýrie). V Íránu zatím nedokázali ani najít oficiální pozici. Nejvyšší vůdce mluví o sionistické konspiraci, ale vládní ministři už zmiňují jak povstalci možná nejsou tak velcí teroristé jak se dosud myslelo. O návratu Asada se nyní již neobtěžuje mluvit vůbec nikdo.
Ale pro novou vládou bude klíčový vztah s jejím hlavním zahraničním spojencem. Erdoganovo Turecko vystupovalo už od roku 2011 jako jeden z hlavních spojenců proti-režimních sil a přes nedávnou snahu o narovnání vztahů s Damaškem nikdy nepřestalo podporovat opozici. Asadův pád znamená obrovskou příležitost pro rozšíření tureckého regionálního vlivu a také pro návrat milionů syrských uprchlíků, kteří po mnoho let žili v jižním Turecku. Erdogan již otevřeně pogratuloval vítězným povstalcům, ale jeho vztahy s HTS jsou dlouhodobě komplikované a o nové vládě se rozhodně nedá uvažovat jako o tureckém protektorátu. Velkou otázkou jsou také kurdské síly, které Erdogan považuje za spojence kurdských separatistů v Turecku. Jejich tvrdé potlačení se tak může stát tureckou podmínkou, za kterou bude Damašku nabízet budoucí ekonomickou a vojenskou pomoc.
Do syrské situace se také vrací jiní nečekaní hráči. Obzvlášť zajímavá bude role Francie, která dlouhodobě platila za velkého oponenta Asadova režimu a nyní byla jednou z prvních zemí, které začali zvažovat sblížení s vládou HTS. Mnohem opatrnější je reakce Číny, která se obzvlášť obává některých menších islamistických skupin. Mezi vítěznou koalicí se totiž nachází také islamisté z čínského východního Turkestánu, kde Peking dlouhodobě vede proti-ujgurskou genocidu. Tito bojovníci už ohlásili svůj záměr využít své zkušenosti pro osvobození své vlasti, což může pro Čínu znamenat nový vojenský konflikt.
Celá Sýrie je nyní v extrémně křehké pozici. Přechodné období prozatímní vlády má trvat do března, ale zatím není vůbec jasné, co má přijít po ní. První uprchlíci se již vrací do své vlasti, ale miliony dalších zatím vyčkávají zda v zemi vznikne trvalý mír. Následující klíčové měsíce rozhodnou o tom, zda se země znovu propadne do válečné vřavy či se konečně opět stane stabilním členem mezinárodního společenství. Pro Česko a Evropu, kde dodnes panuje děs z uprchlíků a blízkovýchodní nestability, bude důležité tuto situaci napjatě sledovat. Než nám znovu vybouchne do obličeje.
Zdroje a další četba:
Iran Update, December 11, 2024: (Specificky sekce k Sýrii)
Syria's new transitional PM calls for stability and calm (Nový dočasný premiér Sýrie vyzývá ke klidu a stabilitě)
Ahmed al-Awda..Russia’s spoiled boy to form „an army“ southern Syria (Ahmed al-Awda… Ruský miláček má zformovat armádu v jižní Sýrii)
Syrian refugees in Turkey begin returning home as al-Assad’s regime falls (Syrští uprchlíci v Turecku se po pádu Asadova režimu začínají vracet domů)
How Turkey Won the Syrian Civil War (Jak Turecko vyhrálo syrskou občanskou válku):
