Článek
Ponechme stranou otázku, kam a jak má Česká televize směřovat, co všechno by měl nový ředitel udělat - na tohle jsme my Češi experti. Rozumíme všemu líp než „oni“. Ani já se nehodlám od těchto slov distancovat, koneckonců jsem je sám napsal.
Není to také o tom, že by neměl, kdo pro děti vyrábět. Koneckonců, samotná Česká televize tzv. spolupracuje s regionálními školními televizemi. Navíc je členem Evropské vysílací unie, a přinesla nedávno reportáž setkání dětských televizí věnujících se zpravodajství. (Vysílání Zprávičky z 19. 6. 2025)
Vezmeme-li vysílání celého kanálu „Déčko“ máte ucelený obraz toho, co Česká televize dnešní mládeži nabízí.
Upřímně řečeno: v 90. letech by to vysílání byl zázrak, ne-li přímo revoluce.
Evoluce však od té doby značně pokročila.
A teď mám na mysli jednak vnímání ze strany dětí, jednak jejich samotné aktivity na mediálním poli.
Kdysi, když jsme se učili množiny, bylo nám to nejprve vysvětlováno na příkladu jakýchsi bublin - obsahujících určité množství členů - a to včetně bublin se částečně překrývajících.
Nuže, tak nějak mi to připadá, že bublin je sice mnoho, ale k tomu překrývání je docela daleko.
A abych byl, na rozdíl od řady tlachalů, konkrétnější:
- jako jedna velká bublina mi přijde Česká televize
- jako druhá - svět mladých
Poněkud mi totiž připadá, že v České televizi netuší, jaké jiné bubliny se kolem ní pohybují. A pokud ví - nedokáže vytvořit potřebné průniky. Neboli, značnou část mladých diváků Česká televize nezajímá, protože pro ně nepřináší zajímavý obsah. Svým způsobem tady dnes stále jen předvádějí staromódní televizní, profesionální „machu“, sahající až do minulého století.
Stačí se ovšem podívat na mladé internetové „digitální tvůrce“ nebo tzv. influencery a jejich „tvorbu“. Co přinášejí, v jakém formátu i rozměru. Ano, i rozměru, protože je to o tom, jak dlouho dnešní mladí vydrží něco sledovat.
YouTube, TikTok, Instagram - tři hlavní pilíře, odkud by se asi Česká televize měla učit a kde se inspirovat.
A to jak obsahem, tak zpracováním - protože v obojím už jí poněkud ujel vlak.
A nahlédnete-li vy sami jen trochu do některé z těchto bublin, otevře se před vámi úžasný svět asi něco na způsob korálového oceánu ve veškeré jeho barevnosti, kráse i poučení, zábavnosti, ale i pochopitelně ošklivosti a nebezpečí (byť dnes stále více moderované=kontrolované).
Velmi zajímavý materiál shrnující postoje dnešní mládeže vydal Respekt. Všichni, kdo se chtějí nějakým způsobem mládeží zabývat, by si jej měli přečíst.
Původně jsem byl při spatření tohoto titulu skeptický, ale když jsem začal zkoumat obsah, musel jsem konstatovat, že autoři přistoupili ke zpracování poctivě, s nadhledem a rozhledem. Pro mne v něm ovšem nebylo mnoho nového, m. j. i díky tomu, že výše jmenovaná média docela sleduji a v mnohém jsem se s názory v Respektu ztotožnil, jaksi empiricky.
Článek v Respektu
Pokud tedy budoucí generální ředitel České televize dospěje ve své vizi k potřebě pokračování samostatného kanálu „Déčko“, měl by si zároveň položit otázky o jeho přínosu nikoli pro zájmy zaměstnanců, ale především o tom, zda a jakým způsobem chce směrovat tento kanál, věnující se, jak se říká, naší budoucnosti.
Stávající nabídka se, upřímně řečeno, rozpouští někde mezi mateřskou školkou a prvním stupněm základní školy. A její přínos je docela diskutabilní.
Zdroje:
https://decko.ceskatelevize.cz
https://edu.ceskatelevize.cz/skolni-televize
https://decko.ceskatelevize.cz/zpravicky
https://www.respekt.cz
