Alan Wilder a Jezebel: Příběh skladby, která ukázala sílu Recoil

Pro mnoho fanoušků Depeche Mode zůstane Alan Wilder navždy mužem, který měl zásadní podíl na zvukové podobě jedné z nejslavnějších elektronických kapel světa. Jeho vlastní projekt Recoil ale ukázal ještě jinou stránku jeho hudebního uvažování. Bez nutnosti hledat popový singl, velký refrén nebo kompromis mohl vytvářet hudbu přesně podle svých představ. Jedním z nejlepších příkladů je „Jezebel“ z alba Liquid, skladba, která spojila desítky let starý gospel s moderní elektronikou a stala se jedním z nejcharakterističtějších dokladů Wilderovy tvůrčí svobody po odchodu z Depeche Mode.

Příběh „Jezebel“ nezačal velkým plánem ani dlouhým hledáním vhodného materiálu. Alan Wilder později na oficiálním webu Recoil popsal, že The Golden Gate Jubilee Quartet objevil prakticky náhodou v obchodě s použitými nahrávkami v Brightonu. Když si zakoupenou gospelovou kompilaci pustil cestou domů v autě, velmi rychle podle svých slov uslyšel možnost, jak by mohl skladbu zpracovat vlastním způsobem.

Původní provedení mu vzhledem k závažnosti textu připadalo příliš lehké, a proto se rozhodl posunout skladbu do mnohem temnějšího prostředí. Nevznikla však obyčejná coververze. Wilder ponechal starému gospelovému vokálu jeho výraz a sílu, ale obklopil jej elektronickými plochami, rytmickými strukturami, ruchy a samply, které původní materiál zasadily do úplně nového kontextu. Hlavní vokální stopa pochází od The Golden Gate Jubilee Quartet, další hlasové prvky přidala americká avantgardní zpěvačka Diamanda Galás. Hudbu vytvořil Alan Wilder, zatímco text vychází z tradičního základu spojovaného také se jménem Orlanduse Wilsona.

„Jezebel“ má v historii alba Liquid výjimečné postavení také tím, že šlo podle Wilderových vzpomínek o první dokončenou skladbu celého projektu. Začal na ní pracovat už na počátku léta 1998, poté následovala přibližně tříměsíční přestávka a teprve následně se naplno rozběhla práce na zbytku alba.

Tato časová osa je zajímavá i kvůli srovnávání s Mobym, jehož album Play později zaznamenalo obrovský úspěch právě díky spojování elektroniky se starými bluesovými a gospelovými vokály. Fanoušci se proto Wildera ptali, zda jej tento přístup neinspiroval. Wilder to odmítl s tím, že Liquid dokončil ještě předtím, než Mobyho tehdejší tvorbu slyšel. Připomněl navíc, že podobným způsobem pracoval už mnohem dříve, například na albu Recoil Bloodline z roku 1992 ve skladbě „Electro Blues For Bukka White“. Propojování archivních hlasů se současnou elektronikou tedy nebylo náhlým experimentem, ale součástí jeho dlouhodobého hudebního rukopisu.

Recoil vznikl ještě v době, kdy byl Alan Wilder členem Depeche Mode. Zpočátku pro něj představoval především prostor pro experimentálnější hudební nápady, které by se do klasické tvorby kapely nevešly. Po jeho odchodu z Depeche Mode v roce 1995 se však charakter projektu zásadně změnil. Recoil už nebyl jen vedlejší laboratoří člena slavné skupiny, ale stal se Wilderovým hlavním autorským projektem.

Album Liquid, vydané v roce 2000, tuto svobodu ukázalo naplno. Wilder zde nemusel dodržovat tradiční strukturu popové písně a mohl jednotlivé skladby stavět téměř jako zvukové příběhy. Vedle The Golden Gate Jubilee Quartet a Diamandy Galás se na desce objevili například Nicole Blackman, Samantha Coerbell nebo Rosa Torras. Mute Records album charakterizuje jako intenzivní a znepokojivé dílo, v němž důležitou roli hrají silné emoce, filmová atmosféra a pečlivě vystavěné zvukové vrstvy. „Jezebel“ do tohoto světa zapadá mimořádně přirozeně.

Samostatné vydání „Jezebel“ vyšlo u Mute Records pod katalogovým označením CDMute233 jako enhanced CD. Úvodní „Jezebel (Edit)“ má 4 minuty a 29 sekund, následuje „The Slick Sixty v RJ Remix“ o délce 6:15 a „Electro Blues For Bukka White (2000 Mix)“ trvající 7:55. Pro fanoušky je však možná ještě zajímavější čtvrtá položka, čtrnáctiminutová „Black Box (Complete)“.

Na albu Liquid je totiž „Black Box“ rozdělena na úvodní a závěrečnou část, zatímco singl nabídl kompozici v kompletní podobě jako jeden celek. Enhanced část disku obsahovala také videoklip k „Jezebel“, který režíroval Richard Bell pro State Films. Produkci hlavních skladeb měl na starosti Alan Wilder a na dodatečné produkci a zvukovém designu se podílel také jeho dlouholetý spolupracovník Paul Kendall, známý mezi fanoušky jako PK.

Právě výročí „Jezebel“ přináší jeden zajímavý discografický problém. V části veřejně dostupných přehledů se jako datum vydání objevuje 21. srpen 2000, což by znamenalo, že 21. srpna 2026 uplynulo od vydání přesně 26 let. Podrobnější pohled na dobové a specializované prameny však ukazuje, že situace není tak jednoznačná.

Archiv Shout! Online, který u informací o nahrávce uvádí jako zdroj tehdejší oficiální web Recoil, řadí vydání až do září 2000. Další specializované databáze uvádějí datum 18. září a dochované informace naznačují, že se plánovaný termín vydání během příprav měnil. Proto není zcela korektní prezentovat 21. srpen bez výhrady jako definitivně potvrzené datum britského fyzického vydání. Jisté ovšem je, že „Jezebel“ vyšla jako druhý singl z alba Liquid v roce 2000 pod katalogovým číslem CDMute233.

Význam „Jezebel“ nespočívá jen v neobvyklé kombinaci gospelového hlasu a elektroniky. Skladba velmi dobře ukazuje, jakým směrem se Alan Wilder vydal ve chvíli, kdy už nebyl součástí Depeche Mode a nemusel své nápady přizpůsobovat fungování kapely. V Recoil mohl pracovat s hlasem jako se samostatným zvukovým materiálem, spojovat hudební světy vzdálené několik desetiletí a stavět skladby s téměř filmovým smyslem pro atmosféru.

Právě proto „Jezebel“ ani po více než čtvrt století nepůsobí jen jako dokument elektronické hudby přelomu tisíciletí. Je v ní slyšet to, co bylo pro Wilderovu práci vždy charakteristické: mimořádný cit pro detail, vrstvení zvuku, napětí a schopnost propojit zdánlivě neslučitelné prvky tak, aby společně vytvořily nový celek. Pro posluchače, kteří ho znají především z Depeche Mode, je „Jezebel“ zároveň velmi dobrou ukázkou toho, kam se jeho hudební cesta vydala poté, co získal naprostou tvůrčí svobodu.