Chobotnice z II. patra: Jak vznikli Modrý a Zelená a co možná nevíte o seriálu

Dvě barevné hroudy podivné hmoty, z nichž děti vytvoří chobotničky, by možná na papíře nevypadaly jako recept na televizní klasiku. Ota Hofman a Jindřich Polák však z jednoduchého nápadu dokázali vytvořit svět, ve kterém se sci-fi přirozeně potkává s dětským dobrodružstvím, komedií i docela vážnými problémy dospělých.

Eva a Honzík Holanovi objeví během rodinné dovolené u moře zelenou a modrou živou hmotu. Vymodelují z ní dvě chobotničky a tajně je přivezou domů do Prahy. Jenže jejich noví kamarádi umějí mluvit, mají neobyčejné schopnosti a obyčejný život rodiny z Kampy už nikdy nebude stejný.

Čtyřdílný seriál Chobotnice z II. patra odvysílala Československá televize poprvé o Vánocích roku 1987. První díl s názvem Projekt IV. měl premiéru 25. prosince. Jednotlivé epizody měly téměř hodinu a celkem vznikly čtyři: Projekt IV., Blesky nad Čertovkou, Všechno napůl! a Veselé Vánoce přejí Zelená a Modrý.

Historie Chobotnic je trochu složitější, než by se mohlo zdát. Projekt vznikal v letech 1984 až 1986 jako rozsáhlá mezinárodní produkce určená také pro zahraniční partnery. Československá tvorba tehdy úspěšně spolupracovala především se západoněmeckými televizemi a Jindřich Polák s Otou Hofmanem už měli zkušenosti například s Panem Tau, Návštěvníky nebo Lucií, postrachem ulice.

Původní televizní příběh měl čtyři díly. Tvůrci ho ale následně sestříhali také do dvou celovečerních filmů – Chobotnice z II. patra a Veselé Vánoce přejí chobotnice. První z nich vstoupil do československých kin 1. července 1987, druhý 1. listopadu téhož roku. Filmové verze se tak k domácím divákům dostaly ještě před vánočním televizním uvedením seriálu.

Zajímavé jsou i pracovní názvy projektu. Filmový přehled uvádí například Léto s chobotnicí, Projekt IV., a dokonce Chobotnice z III. patra. Dnes už si Modrého a Zelenou bez druhého patra téměř nelze představit.

Ještě zajímavější je, jak široká byla samotná výroba. Vedle Československa a západního Německa se na projektu podíleli partneři ze Švýcarska, Rakouska, Francie nebo Portugalska. Natáčení původního materiálu začalo na podzim roku 1984 a pokračovalo až do roku 1985, další práce související s filmovými verzemi pak probíhaly i v roce 1986.

Chobotničky byly na pohled jednoduché. Několik chapadel, oči a hmota připomínající plastelínu. Přesto dokázaly působit jako skutečné postavy s vlastní povahou.

Zelenou namluvila Jiřina Bohdalová, zatímco hlas Modrému propůjčil František Filipovský. Právě jejich hlasy výrazně pomohly tomu, že se z animovaných postaviček stali plnohodnotní hrdinové, nikoli jen filmová atrakce.

Bohdalová už přitom měla s podobným úkolem zkušenost. V předchozím společném projektu Oty Hofmana a Jindřicha Poláka Lucie, postrach ulice namluvila zeleného formeláka Ferdu. I tam hrála hlavní dětskou roli Žaneta Fuchsová.

Za pohybem Modrého a Zelené samozřejmě nestály počítače. Animovanou část měli podle Filmového přehledu na starosti Jiří Vojta a Seishi Katto, na filmových tricích pracoval další specializovaný tým. To, co dnes zvládne digitální animace, tehdy vyžadovalo kombinaci modelů, animace, trikových záběrů a pečlivého střihu.

Právě určitá nedokonalost těchto triků dnes paradoxně přispívá k půvabu seriálu. Modrý a Zelená nevypadají jako dokonale vypočítané digitální postavy. Připomínají opravdu něco, co by dítě mohlo vytvořit vlastníma rukama.

Začátek příběhu je na dětský seriál překvapivě temný. Rodina Holanových přijede do Portugalska, jenže vysněná dovolená se mění v katastrofu. Moře je znečištěné ropou z havarovaného tankeru, na pobřeží leží mrtvé ryby a právě mezi následky ekologické havárie děti objeví tajemnou hmotu.

Část scén se v Portugalsku opravdu natáčela. Pavel Zedníček po letech vzpomínal, že štáb pobýval zhruba týden v okolí Cascais nedaleko Lisabonu.

Ne všechno, co na obrazovce vypadalo jako ekologická pohroma, ale vzniklo přímo v oceánu. Zedníček později prozradil zajímavý filmový trik. Záběr, ve kterém Dagmar Veškrnová zděšeně pozoruje znečištěnou vodu a mrtvé ryby, měl podle jeho vzpomínky vzniknout u malého rybníčku. Členové štábu do něj vhodili dvě mrtvé ryby, nalili coca-colu a rukama vytvářeli vlny.

Na obrazovce vznikla ropná katastrofa. Ve skutečnosti stačilo několik jednoduchých prostředků a práce filmového štábu.

Ani samotné portugalské natáčení se neobešlo bez komplikací. Zedníček vzpomínal, že hned během prvního natáčecího dne na pláži Dagmar Veškrnová špatně došlápla do konstrukce ukryté pod pískem a zlomila si malíček na noze. Přesto se pokračovalo dál.

Právě podobné detaily ukazují, jak daleko byl svět osmdesátkových filmových triků od dnešní digitální produkce. Mnoho věcí se muselo skutečně postavit, připravit a odehrát přímo před kamerou.

Jestli je nějaké místo s Chobotnicemi spojeno stejně silně jako samotný Modrý a Zelená, je to pražská Kampa a Čertovka.

Rodina Holanových žije v malebném domě přímo nad vodou a právě prostředí staré Prahy dodává seriálu atmosféru, která se nedá napodobit ve studiu. Chobotničky se pohybují kolem Čertovky, Karlova mostu a dalších míst Malé Strany a skutečná Praha se díky nim na chvíli mění v pohádkový prostor.

Filmaři ale nezůstali jen v hlavním městě. Natáčelo se také na jihu Čech a samozřejmě během evropské cesty Holanových ve Španělsku a Portugalsku.

Stejně působivé bylo herecké obsazení. Rodiče Evy a Honzíka hráli Dagmar Veškrnová a Pavel Zedníček, dětské hrdiny Žaneta Fuchsová a Milan Šimáček. Objevili se ale také Vlastimil Brodský, Miroslav Macháček, Boris Rösner, Jan Kanyza, Jiřina Jirásková, Otto Šimánek, Vladimír Kratina, Jitka Molavcová, Július Satinský, Jiří Kodet, Jaroslava Kretschmerová nebo Jan Přeučil.

Žaneta Fuchsová už přitom patřila mezi nejznámější dětské herečky své generace. Před Chobotnicemi měla za sebou Lucii, postrach ulice, Létajícího Čestmíra, Bambinot i další filmy a seriály. Je zajímavé, že po tak výrazné dětské kariéře nakonec profesionální herečkou nezůstala.

Chobotnice z II. patra fungují jako dětská fantasy, ale Hofman s Polákem do příběhu vložili témata, která jsou mnohem dospělejší.

Hned na začátku stojí znečištění životního prostředí. Havarovaný tanker a mrtvé moře nejsou jen kulisou – právě ekologická katastrofa přivede děti k tajemné hmotě.

Vedle toho seriál otevřeně pracuje také s krizí manželství Holanových. Eva a Honzík postupně sledují, jak se jejich rodiče hádají a přibližují k rozvodu. Modrý a Zelená proto nejsou pouze kamarádi na hraní. Postupně se snaží pomoci dětem dát rodinu znovu dohromady.

A právě tato kombinace možná vysvětluje, proč Chobotnice vydržely.

Dítě vidí mluvící plastelínové kamarády, kteří dokážou dělat neuvěřitelné věci. Dospělý vidí hádky rodičů, sousedské vztahy, ekologii, lidskou chamtivost i vědce, kteří chtějí neznámou hmotu získat a zkoumat.

Není to tedy svět, v němž všechno vyřeší kouzlo. I uprostřed fantasy zůstávají skutečné starosti.

Česká televize má dnes všechny čtyři díly seriálu ve svém archivním přehledu. Modrý a Zelená tak stále žijí v domku nad Čertovkou a mohou znovu vyrážet mezi diváky, kteří je sledovali jako děti, i jejich potomky.

A možná je na celém příběhu nejkrásnější právě jeho úplně jednoduchá dětská myšlenka.

Dospělý člověk by podivnou hmotu z neznámého místa pravděpodobně zavřel do laboratoře.

Dítě z ní udělá dva kamarády.