Depeche Mode v „Cover Me“ utekli ze Země. Před sebou ale neunikli

Jsou skladby, které svůj nejsilnější okamžik schovávají do refrénu. „Cover Me“ jde téměř opačnou cestou. Dave Gahan nejprve zpívá o chladu, blízkosti, rozpadu a představě jiného života. Potom jeho hlas zmizí a skladba se otevře do dlouhé instrumentální plochy, jako by se skutečně odpoutala od Země.

Právě tato proměna z písně v téměř filmovou scénu patří k tomu nejzajímavějšímu, co Depeche Mode v období alba Spirit vytvořili. „Cover Me“ není klasický singl postavený na refrénu, který se vám po jediném poslechu usadí v hlavě. Potřebuje čas. A když ho dostane, nabídne mnohem víc než melancholickou elektronickou baladu.

Dnes je navíc přesně správná chvíle se k ní vrátit. Jako třetí singl ze Spirit vyšla 6. října 2017, tedy před devíti lety. Oficiální archiv Depeche Mode uvádí britské i americké vydání CD a dvojvinylu právě k tomuto datu.

„Cover Me“ lze bez znalosti okolností číst především jako příběh dvou lidí, kteří se ocitli v bodě zlomu. Text pracuje s chladem, potřebou úkrytu a snem o jiném životě, kterého nikdy nedosáhli.

Dave Gahan však význam skladby popsal ještě šířeji. V rozhovoru pro Rolling Stone vysvětloval, že jde o člověka, který odletí na jinou planetu, jen aby zjistil, že je v podstatě stejná jako Země. Nemůže uniknout sám před sebou. Jestli chce, aby se něco změnilo, musí změnu uskutečnit on sám.

Tím se z vesmírné fantazie stává velmi pozemský příběh. Můžeme změnit město, práci, vztah, zemi – v Gahanově obrazu dokonce celou planetu. Jestliže si ale neseme stejné vnitřní mechanismy, nový svět nemusí být vůbec nový.

Tady „Cover Me“ funguje nejsilněji. Nikoliv jako sci-fi podobenství, ale jako píseň o lidské představě, že někde jinde bude život jednodušší.

Do tohoto obrazu zapadají také polární záře. Gahan v jednom z rozhovorů vzpomínal na jejich skutečné pozorování na severu Skandinávie a popisoval je jako mimořádně silný, téměř duchovní zážitek. Současně mluvil o myšlence ničení krásné planety a o věcech, jejichž hodnotu považujeme za samozřejmou.

Najednou tak není jisté, zda hrdina skladby utíká pouze od vlastního života, nebo také ze světa, který jsme sami poškodili. Oba motivy se mohou překrývat – a právě tato otevřenost je pro píseň výhodou.

Hudební stavba „Cover Me“ dělá něco velmi chytrého: neopisuje příběh pouze textem, ale začne jej sama uskutečňovat.

První část je sevřená a poměrně úsporná. Gahanův hluboký vokál není teatrální ani přehnaně dramatický. Působí unaveně, vzdáleně a místy téměř rezignovaně. Elektronika nevytváří obvyklý taneční tlak, ale chladný prostor, v němž hlas zůstává dlouho hlavním orientačním bodem.

Pak se skladba začne měnit.

Gahanův zpěv ustoupí, instrumentální plocha se rozevře a jednotlivé vrstvy dostanou víc prostoru. Místo návratu k velkému závěrečnému refrénu následuje dlouhá zvuková cesta. To není náhodná produkční ozdoba. Gahan sám mluvil o tom, že píseň od počátku vnímal jako dvě poloviny – první textovou a druhou jako cestu někam jinam, téměř jako nástup do vesmírné lodi.

A právě díky této druhé části skladba přestává být jen dobrou baladou.

Stává se prostorem.

Produkci alba Spirit měl na starosti James Ford. U „Cover Me“ kromě produkce a mixu nahrál také bicí a pedal steel kytaru. Na programování se podíleli Matrixxman a Kurt Uenala. Nahrávka vznikala ve studiích Sound Design v Santa Barbaře a Jungle City v New Yorku.

Pedal steel je v tomto kontextu pozoruhodná právě tím, že její táhlá barva vedle elektronických vrstev působí organicky a současně vzdáleně. Není nutné znát název nástroje, aby posluchač cítil jeho účinek: zvuk se jakoby protahuje prostorem a přispívá k pocitu, že pevná půda pod skladbou postupně mizí.

To je dobrý příklad produkce, která na sebe neupozorňuje technickou efektností. Slouží příběhu.

Dlouhé outro by u méně přesvědčivé skladby mohlo působit jako nastavovaný konec. Tady je naopak vyústěním všeho, co mu předcházelo. Text mluví o jiném životě a útěku; hudba nakonec provede posluchače právě tímto směrem.

„Cover Me“ má v diskografii Depeche Mode ještě jednu důležitou zvláštnost. Skladbu nenapsal Martin Gore, ale Dave Gahan společně s dlouholetými koncertními spolupracovníky kapely Peterem Gordenem a Christianem Eignerem. Oficiální archiv skupiny tuto trojici uvádí jako autory skladby.

Gahan přitom později popsal, že Gordeno a Eigner přišli s hudebními nápady, ke kterým začal psát, a postupně vzniklo „Cover Me“. Do další práce na skladbě se podle něj zapojil i Martin Gore, mimo jiné při hledání některých akordů a textových nápadů.

To je zajímavější než jednoduché dělení na „Gahanovu“ a „Goreovu“ tvorbu. Výsledek vznikl z autorského základu trojice Gahan–Gordeno–Eigner, ale finální podoba byla dílem kapely a jejího tehdejšího studiového týmu.

A přesto má skladba velmi silnou vazbu právě na Gahana. Nejen kvůli jeho autorství, ale především proto, jak přesvědčivě dokáže tuto poněkud zvláštní představu člověka unikajícího z planety proměnit v něco emocionálně uvěřitelného.

Spirit vyšlo 17. března 2017 a do značné míry reagovalo na společenskou atmosféru své doby. Už skladby jako „Where's the Revolution“, „Going Backwards“ nebo „The Worst Crime“ ukazovaly, že se Depeche Mode tentokrát výrazněji dívají na společnost, odpovědnost, moc a apatii.

„Cover Me“ do tohoto světa zapadá, ale používá jiný způsob vyprávění. Nekřičí slogan a neformuluje politický soud přímo. Vezme pocit nespokojenosti a přenese jej do obrazu jednotlivce, který se pokusí opustit celý svět.

Právě proto dnes působí tak dobře.

Tam, kde některé explicitnější skladby ze Spirit zůstávají pevně spojené s politickou atmosférou poloviny minulého desetiletí, „Cover Me“ pracuje s problémem, který žádné datum nemá: s lidskou tendencí hledat příčinu nespokojenosti všude kolem sebe.

Dobová recenze Pitchforku si všímala právě atmosféry skladby a jejího kytarového zvuku spojeného s obrazem polární záře. Album jako celek přitom médium hodnotilo podstatně zdrženlivěji. I to ukazuje, že „Cover Me“ dokázala z poměrně kontroverzně přijímané desky vystoupit vlastním charakterem.

Videoklip nemusel hledat složitý nový koncept. Anton Corbijn pouze dovedl původní myšlenku do obrazu.

V černobílém videu se Gahan objevuje v astronautském obleku, osaměle prochází Los Angeles a příběh jej nakonec zavede do vesmíru. Klip byl zveřejněn 13. září 2017 a oficiální kanál Depeche Mode uvádí Corbijna jako režiséra.

Gahanova postava je přitom téměř neustále sama. Obrovský prostor kolem ní nepůsobí osvobozujícím dojmem, ale zdůrazňuje izolaci.

To je přesně ten případ, kdy videoklip skladbu nevysvětluje. Pouze zesiluje něco, co už v ní existovalo.

Elektronická hudba dokáže zestárnout překvapivě rychle. Zvuk, který působí při vydání moderně, se může po několika letech změnit v přesnou značku své doby.

„Cover Me“ tomuto problému z velké části unikla.

Ne proto, že by používala nějakou nadčasovou technologii, ale protože nestojí na produkčním triku. Je založena na prostoru, dynamice, Gahanově hlasu, kontrastu elektroniky s organickými barvami a především na trpělivosti.

Nepotřebuje okamžitou odměnu.

To je možná také důvod, proč dnes patří k nejsilnějším skladbám alba Spirit. Vedle monumentálních singlů minulosti typu „Enjoy the Silence“, „Personal Jesus“ nebo „Never Let Me Down Again“ funguje úplně jinak. Neútočí na posluchače refrénem. Pomalu ho vtahuje dovnitř a potom mu pod nohama odstraní pevnou zem.

Na začátku „Cover Me“ stojí člověk, který chce být někde jinde.

Hudba mu jeho přání nakonec splní. Opustí klasickou písňovou strukturu a odletí do prostoru, který zní téměř bez hranic.

Jenže skutečná pointa skladby není v útěku. Je v okamžiku, kdy hrdina zjistí, že ani nová planeta nevyřešila to, před čím prchal.

Právě proto „Cover Me“ po devíti letech stojí za nový poslech. Nejen jako krásná a poněkud netypická skladba Depeche Mode z období Spirit, ale jako pozoruhodně přesný příběh o přesvědčení, že naše problémy zmizí, když se dostaneme dostatečně daleko.

Depeche Mode nás nechají opustit Zemi.

A teprve tam ukážou, že nejdelší cesta může vést zpátky k sobě.

Hodnocení: 9/10