Článek
Stačí být nejlepší. Vyhrát další případ, přijmout lepší nabídku, přestěhovat se do luxusnějšího bytu a získat uznání lidí, kteří ještě včera ani nevěděli, že existujete. Pokaždé si přitom můžete říct, že jste se rozhodli sami. Právě v tom je Ďáblův advokát dodnes tak nepříjemně účinný.
Film Taylora Hackforda z roku 1997 sice nabízí Satana, démonické výjevy a Al Pacina ve chvílích, kdy si herecky dovoluje téměř všechno. Pod touto vrstvou však leží mnohem obyčejnější a možná právě proto znepokojivější příběh. Příběh člověka, kterého nikdo nemusí nutit ke špatným rozhodnutím. Stačí mu pokaždé nabídnout přesně to, po čem už sám touží.
Kevin má problém ještě předtím, než potká ďábla
Kevin Lomax v podání Keanu Reevese je mladý floridský advokát s mimořádnou schopností vítězit. Film nás s ním neseznamuje při nevinném případu, ale během obhajoby učitele obviněného ze sexuálního zneužívání studentky. Během procesu Kevin získá velmi vážné pochybnosti o vlastním klientovi, přesto pokračuje v obhajobě – a vyhraje.
Právě úvod je pro celý film zásadnější než mnohé pozdější nadpřirozené efekty. Kevinova schopnost vítězit totiž není jen profesní předností. Postupně se ukazuje jako součást jeho identity. Teprve potom přichází nabídka z New Yorku: prestižní právnická firma, peníze, luxus, společenské postavení, mediálně sledované případy a muž jménem John Milton.
Divák samozřejmě díky názvu filmu i Pacinově postavě tuší mnohem víc než Kevin. To však filmu neškodí, protože jeho hlavní otázkou ve skutečnosti není, kdo John Milton je. Mnohem zajímavější je sledovat, jak daleko je Kevin ochoten zajít, když mu nikdo nic přímo nenařizuje.
Ďábel, který vás nemusí k ničemu nutit
V tom spočívá jedna z nejlepších vlastností Pacinova Miltona. Není to monstrum, které by Kevina násilím táhlo do pekla. Je okouzlující, inteligentní, zábavný, sebevědomý a téměř vždy přesně ví, co jeho okolí chce slyšet.
Milton většinou nepotřebuje říkat: udělej něco špatného. Vytváří prostředí, v němž Kevin může dělat přesně to, co dělat chce, a současně si každé další rozhodnutí obhájit kariérou, profesionalitou nebo vlastní svobodou. Právě svobodná vůle je proto jednou z nejsilnějších vrstev filmu.
Kevin není nevinná figurka, kterou Satan očaroval a zbavil možnosti rozhodovat. Kdyby takový byl, Ďáblův advokát by byl podstatně jednodušším filmem. Jeho tragédie spočívá v tom, že varovné signály přicházejí opakovaně a cena jeho úspěchu postupně roste. Přesto pokračuje.
Mary Ann platí účet za Kevinův úspěch
Vedle Pacinovy herecké exploze může snadno zaniknout výkon tehdy velmi mladé Charlize Theron. Její Mary Ann ale není jen manželkou, kterou scénář odloží stranou, zatímco muž řeší důležitější věci. Stává se měřítkem toho, co Kevin při svém vzestupu postupně ztrácí.
Na začátku přicházejí do New Yorku společně a nový život vnímají jako dobrodružství. Kevin však do tohoto světa zapadá stále hlouběji, zatímco Mary Ann se v něm postupně ztrácí. To, co jeden z nich považuje za životní úspěch, druhého ničí.
Film tuto proměnu někdy podává velmi výrazně, její základní princip ale funguje výborně: to, co Kevin vnímá jako svůj vzestup, může člověk stojící vedle něj prožívat jako pád. Kevin svou ženu nepřestane jednoduše milovat. Jeho problém je mnohem nepříjemnější – v rozhodujících chvílích pro něj vítězství, práce a vlastní ambice dostávají přednost.
Al Pacino přehání. A právě tady to funguje
John Milton rozhodně není ukázkou minimalistického herectví. Pacino šeptá, směje se, svádí, provokuje a postupně míří k téměř opernímu finále. Uměřenější herec by možná vytvořil realističtější postavu, ale otázkou je, zda by vytvořil lepšího Satana.
Pacino totiž postupně mění samotnou teplotu filmu. Dokud Milton zůstává více v pozadí, může Ďáblův advokát chvílemi připomínat luxusní právnický thriller. Jak jeho přítomnost sílí, realita se začíná deformovat společně s ním a v závěrečných pasážích už film žádnou zdrženlivost ani nepředstírá.
Je to přehnané a místy až teatrální. Jenže v příběhu o největším pokušitelovi lidských dějin není teatrálnost Al Pacina nutně špatně zvolenou zbraní. Právě kontrast mezi uhlazeným šéfem prestižní firmy a postupně odhalenou podstatou jeho postavy dává Pacinovi prostor, který využívá beze zbytku.
New York není jen kulisa. Je součástí pokušení
Na vizuální podobě filmu se vedle Hackforda výrazně podíleli kameraman Andrzej Bartkowiak a výtvarník Bruno Rubeo. Jejich jména i funkce potvrzuje katalog American Film Institute. Film přitom nestaví proti sobě pouze Floridu a New York, ale dva způsoby života.
Kevinův nový svět je vysoký, drahý, elegantní a svůdný. Město není jen místem, kde pracuje, ale součástí jeho odměny. To je důležité, protože pokušení v Ďáblově advokátovi málokdy vypadá odpudivě. Naopak. Má krásný výhled, perfektní oblek, peníze a dveře do společnosti, do níž se většina lidí nikdy nedostane.
Film tak dělá něco mnohem zajímavějšího, než kdyby zlo od začátku zobrazil jako něco děsivého. Kevin nemá před svým novým životem utíkat. Má ho chtít. A divák má alespoň na chvíli pochopit proč.
Film si dělal legraci z mocných. Hackford to řekl otevřeně
Ďáblův advokát bývá snadno čten jako další hollywoodský útok na právníky. Po premiéře se právě proti tomuto pojetí ozval scenárista a právník Roger Lowenstein, který filmu vytýkal zkreslený obraz obhájců a amerického právního systému.
Taylor Hackford mu odpověděl přímo v Los Angeles Times. Zdůraznil, že při přípravě scénáře byli konzultováni zkušení trestní advokáti, a film označil za satiru, která pomocí nadsázky obrací pozornost k závažnějším společenským problémům a mocným institucím.
To je pro dnešní sledování důležitý klíč. Ďáblův advokát není realistickým pojednáním o každodenní advokacii a jeho morální svět není zvlášť subtilní. Mnohem lépe funguje jako faustovská moralita oblečená do drahého obleku právnického thrilleru. Satan v ní nemusí sedět v podzemí. Může mít kancelář v nejvyšším patře.
Téměř dvě a půl hodiny nejsou bez problémů
Film ale rozhodně není bezchybný. Hackford chce současně právnický thriller, psychologické drama, manželskou tragédii, společenskou satiru, náboženskou alegorii i nadpřirozený horor. Ne všechny části do sebe zapadají stejně hladce a při stopáži kolem dvou hodin a dvaceti minut je to místy znát. AFI uvádí 143 minut, zatímco Box Office Mojo 144.
Některé motivy by snesly větší zdrženlivost a jiné film zdůrazní ještě jednou, přestože je divák už pochopil. Závěr navíc přechází od poměrně elegantního pokušení k velkému divadelnímu gestu. Paradoxně je ale právě tato přemrštěnost součástí identity filmu. Uhlazenější Ďáblův advokát by možná byl vyrovnanějším snímkem, nemusel by však být tak zapamatovatelný.
V kinech uspěl, ale důležitější je, že nezmizel
Ďáblův advokát vstoupil do amerických kin 17. října 1997. Režíroval jej Taylor Hackford, scénář napsali Jonathan Lemkin a Tony Gilroy, hudbu složil James Newton Howard a v hlavních rolích se vedle Reevese, Pacina a Theron objevili například Jeffrey Jones a Judith Ivey. Tyto základní údaje potvrzuje také katalog AFI.
Komerčně nešlo o zanedbatelný film. V Severní Americe utržil přibližně 60,9 milionu dolarů a celosvětově téměř 153 milionů. Uváděný produkční rozpočet činil přibližně 57 milionů dolarů.
Samotná čísla ale nevysvětlují, proč se k němu diváci vracejí. Mnohem důležitější je, že jeho základní mechanismus pokušení nestojí na technologii ani dobových reáliích devadesátých let. Stojí na lidské vlastnosti, která žádné datum spotřeby nemá.
Největší trik filmu nepotřebuje speciální efekty
Po téměř třiceti letech už některé vizuální efekty samozřejmě prozrazují dobu svého vzniku, symbolika bývá velmi názorná a Pacino několikrát překročí hranici, za kterou už nehraje scénu, ale skoro celé jeviště. Hlavní myšlenka filmu však nezestárla.
Kevin Lomax totiž není zajímavý proto, že potká ďábla. Zajímavý je proto, že ještě před tímto setkáním v sobě má prakticky všechno, co Milton potřebuje: talent, ambici, ego, hlad po uznání a především potřebu vítězit.
Ďábel mu proto nemusí vzít svobodnou vůli. Stačí mu dát dostatek příležitostí, aby ji používal způsobem, který ho postupně dovede tam, kam Milton potřebuje.
A právě v tom zůstává Ďáblův advokát mnohem znepokojivějším filmem než ve všech svých démonech a pekelných obrazech. Nejnebezpečnější pokušení totiž málokdy přichází s nápisem „zlo“. Mnohem častěji vypadá jako příležitost, kterou jsme si celou dobu přáli dostat.
Hodnocení: 8/10
