Hitlerjugend v Choceradech a SS na Komorním Hrádku

K některým příběhům člověka nepřivede učebnice dějepisu ani televizní dokument. Zůstanou mu v hlavě z vyprávění lidí, kteří už tu dávno nejsou.

V mém případě to byly vzpomínky babičky a prababičky spojené s Chocerady a nedalekým Komorním Hrádkem. V rodině se mluvilo o tom, že za protektorátu byli v okolí mladíci z Hitlerjugend a také příslušníci SS.

Po tolika desetiletích jsem si nebyl jistý, zda jde o přesnou vzpomínku, nebo o několik válečných událostí, které se postupem času slily do jednoho příběhu.

Začal jsem proto pátrat.

A ukázalo se, že základ rodinného vyprávění byl překvapivě přesný.

Jednu z nejkonkrétnějších zpráv uchovává přepis pamětní knihy železniční stanice Vlkovec, který v roce 2023 zveřejnil Choceradský zpravodaj.

Je v něm zaznamenána pozoruhodná věta: léčebný ústav v Choceradech byl během války po dobu tří let obsazen přibližně 150 hochy Hitlerjugend.

To už není neurčitá rodinná vzpomínka. Máme konkrétní místo, přibližný počet i údaj o délce pobytu.

Hitlerjugend přitom nebyla obyčejnou mládežnickou organizací. Nacistický režim ji využíval k systematické ideologické výchově německé mládeže a s postupující válkou stále více také k její předvojenské přípravě.

V Choceradech tedy po značnou část války pobývala početná skupina mladých lidí vychovávaných v duchu nacistické ideologie.

Co přesně zde dělali každý den, jaký konkrétní útvar Hitlerjugend je do Chocerad vyslal a jak se jejich režim během tří let proměňoval, dostupný místní pramen neříká. Bylo by proto neseriózní tyto podrobnosti domýšlet.

Samotná přítomnost zhruba 150 hochů Hitlerjugend je však doložena.

Abychom pochopili, proč se něco takového odehrávalo právě zde, je potřeba podívat se na mapu protektorátu.

Jižně od Prahy vznikl během okupace obrovský vojenský prostor SS. Nejprve nesl označení SS-Truppenübungsplatz Beneschau, později SS-Truppenübungsplatz Böhmen.

Nebyla to okrajová vojenská základna.

Historik Tomáš Zouzal z Ústavu pro studium totalitních režimů jej označuje za nejrozsáhlejší vojenské cvičiště v historii českých zemí. Zabíral téměř 450 kilometrů čtverečních. Z přibližně třiceti tisíc obyvatel dotčeného území byly asi tři pětiny vysídleny a výcvikem zde prošly desetitisíce příslušníků SS různých národností. V prostoru fungovala rovněž internační zařízení včetně poboček koncentračního tábora Flossenbürg.

Chocerady neležely přímo uprostřed cvičiště. Nacházely se však v jeho bezprostředním okolí a celý kraj byl válkou a přítomností německých vojenských útvarů silně zasažen.

A právě tady vstupuje do příběhu Komorní Hrádek.

Dnešní návštěvník může Komorní Hrádek vnímat především jako krásný zámecký areál nad Sázavou. Jeho válečná historie je ale podstatně temnější.

Publikace Ministerstva obrany Historie a současnost Komorního Hrádku uvádí mimořádně konkrétní údaj.

V listopadu 1944 přišla na zámek eskadrona rekonvalescentů z náhradního tělesa jezdectva SS původem z Varšavy. Dokument ji označuje jako Kavallerie Ersatzabteilung Warschau, Genesendenschwadron. Mužstvo tvořili říšští Němci, Poláci a Slováci.

Německé Genesendenschwadron znamená rekonvalescentní či ozdravovací eskadronu. Šlo tedy o vojáky, kteří se zotavovali před dalším služebním zařazením.

Tím dostává staré rodinné vyprávění další pevný bod.

Příslušníci SS skutečně na Komorním Hrádku byli.

A víme dokonce, kdy tam přišli a z jakého vojenského prostředí jejich jednotka pocházela.

Teď však přichází asi nejzajímavější část celého příběhu.

Stejný záznam z pamětní knihy, který hovoří o 150 mladících Hitlerjugend v choceradské léčebně, pokračuje informací o Komorním Hrádku.

Podle něj zde byla soustředěna „33. jednotka“ o 300 mužích, a to pod označením „Ozdravovací setnina“. Záznam dále říká, že předtím působily v okolí menší jednotky, které pracovaly v lesích, avšak jejich hlavním úkolem bylo pátrání po partyzánech.

Podobnost je nápadná.

Ministerstvo obrany hovoří o Genesendenschwadron – rekonvalescentní neboli ozdravovací eskadroně SS. Místní pamětní kniha zase o 300 mužích ukrytých pod označením „Ozdravovací setnina“.

Pokušení spojit oba údaje dohromady je veliké.

Právě tady je ale potřeba být opatrný.

Z dostupných veřejných pramenů nelze bezpečně dokázat, co přesně pamětní kniha označením „33. jednotka“ mínila a zda všech jejích 300 mužů tvořilo právě onu eskadronu SS uvedenou ve vojenské publikaci.

Historie není skládačka, ve které lze chybějící dílek prostě domalovat.

Můžeme tedy říci, že na Komorním Hrádku je přítomnost rekonvalescentní jednotky jezdectva SS doložena. Zároveň místní pramen zaznamenává přibližně 300 mužů „33. jednotky“ označené jako ozdravovací setnina.

Že šlo přesně o totéž, už prokázané nemáme.

Samotné slovo Varšava v názvu jednotky mě přivedlo k dalšímu pátrání.

A tady příběh dostává ještě temnější rozměr.

Ve slavném Stroopově hlášení o potlačení povstání ve varšavském ghettu z jara 1943 je mezi útvary zapojenými do operace uveden také varšavský jezdecký výcvikový a náhradní prapor SS. Dokument uvádí průměrné denní nasazení pěti důstojníků a 381 mužů tohoto útvaru.

Stroopovo hlášení je jedním z nejotřesnějších dokumentů nacistické éry. Jeho autor Jürgen Stroop v něm podrobně zaznamenal likvidaci varšavského ghetta a ozbrojeného odporu jeho obyvatel. Dokument uvádí více než 56 tisíc dopadených Židů a popisuje systematické ničení ghetta.

Tady je ale znovu nutné udělat jasnou hranici.

Nemáme důkaz, že konkrétní muži, kteří pobývali koncem roku 1944 na Komorním Hrádku, předtím osobně zasahovali ve varšavském ghettu.

Takové tvrzení by bylo nepodložené.

Doložitelné je, že vojenské označení rekonvalescentní jednotky na Komorním Hrádku vede k varšavskému náhradnímu tělesu jezdectva SS a že varšavský jezdecký výcvikový a náhradní útvar SS figuruje už ve Stroopově hlášení z roku 1943.

Je to významná historická souvislost. Nikoli důkaz osobní účasti jednotlivých vojáků.

S blížícím se koncem války se situace v Posázaví dramaticky měnila.

Pamětní kniha stanice Vlkovec popisuje květnové dny roku 1945, kdy kolem projížděly obrněné vlaky ustupující německé armády. Dne 9. května zde měl být odstaven vlak o deseti vozech s přibližně tisícovkou německých uprchlíků.

Také německá posádka Komorního Hrádku se před postupující Rudou armádou stáhla s cílem dostat se do amerického zajetí.

Válka skončila.

Vojenská historie Komorního Hrádku však nikoliv.

Areál později převzala československá armáda a vojenskému resortu slouží v různých podobách dodnes.

Když jsem s pátráním začínal, chtěl jsem vlastně jen zjistit, zda si správně pamatuji něco, co mi kdysi vyprávěla babička.

Komorní Hrádek. Chocerady. Hitlerjugend. SS.

Po desetiletích mohly jednotlivé události v rodinném vyprávění změnit místo nebo se navzájem propojit.

Jenže podstata zůstala.

V Choceradech podle místního historického záznamu skutečně pobývalo asi 150 hochů Hitlerjugend. Na nedalekém Komorním Hrádku je od listopadu 1944 doložena rekonvalescentní eskadrona z náhradního tělesa jezdectva SS. Místní pamětní kniha navíc zaznamenává na zámku kolem 300 mužů takzvané ozdravovací setniny a další německé jednotky působící v okolních lesích.

A za tím vším se rozprostíral obrovský vojenský prostor Waffen-SS, kvůli němuž musely tisíce českých obyvatel opustit své domovy.

Najednou už nešlo o mlhavou vzpomínku z rodinného vyprávění.

Byl to skutečný příběh jednoho místa.

Příběh, který zůstal ukrytý mezi zdmi léčebny, zámkem nad Sázavou a vzpomínkami lidí, kteří válku zažili.