Článek
Ještě několik hodin předtím patřily Německo a Itálie ke stejnému válečnému bloku. Večer 8. září 1943 však bylo veřejně oznámeno příměří mezi Itálií a Spojenci a situace se dramaticky změnila. Německé velení bylo na možnost italského odchodu připravené a okamžitě začalo uskutečňovat plán na obsazení strategických míst a odzbrojení italských jednotek.
Pro italské námořnictvo začal závod s časem. Hlavní jednotky kotvící v La Spezii a Janově vypluly pod velením admirála Carla Bergaminiho, aby se nedostaly do německých rukou a postupovaly podle podmínek příměří. V čele svazu plula Roma, jedna z nejmodernějších bitevních lodí, jaké tehdy Itálie měla.
Obrovská loď, která téměř nestačila bojovat
Roma byla dokončena v roce 1942 a patřila do třídy Littorio. Měřila 240,7 metru, při plném zatížení měla výtlak přes 46 tisíc tun, dosahovala rychlosti kolem 30 uzlů a její hlavní výzbroj tvořilo devět mohutných děl ráže 381 milimetrů. Přestože představovala vrchol italského válečného loďařství, její aktivní služba byla mimořádně krátká.
Osudnou plavbu podnikla 9. září 1943. Zpočátku mířila flotila směrem k La Maddaleně na Sardinii, politická a vojenská situace se však rychle měnila. Nad italským svazem se mezitím objevily německé bombardéry Dornier Do 217. Tentokrát s sebou nesly zbraň, proti níž byly i silně pancéřované válečné lodě nečekaně zranitelné.
Fritz X změnila pravidla hry
Němci nasadili pumy FX 1400, známější jako Fritz X. Nešlo o běžnou leteckou bombu, která po odhození pouze padala k cíli. Operátor v bombardéru mohl její let rádiově korigovat a navádět ji na loď. Byla konstruována tak, aby dokázala proniknout silným pancířem velkých válečných plavidel.
Útok na Romu se stal prvním skutečně velkým bojovým úspěchem Fritz X a zároveň jedním z okamžiků, které předznamenaly budoucnost přesně naváděné munice. Americké Naval History and Heritage Command připomíná právě útok z 9. září 1943 jako průlomové nasazení této zbraně.
Italská formace byla napadena několika vlnami německých bombardérů. Roma dostala dva zásahy rádiově naváděnými pumami. První loď vážně poškodil, ale nezničil ji. Druhý zásah měl katastrofální následky: jedna z pum pronikla do prostoru poblíž muničních skladů hlavního dělostřelectva a následná exploze rozervala vnitřek lodi.
Během několika minut bylo rozhodnuto
Mohutná exploze zachvátila přední část Romy. Loď ztratila stabilitu, začala se převracet a její více než dvousetmetrový trup se nakonec rozlomil na dvě části. Vše se odehrálo během několika desítek minut.
Na palubě bylo podle italského námořnictva 2 021 mužů. Zahynulo jich 1 393, mezi nimi i admirál Carlo Bergamini a velká část jeho štábu. Z jedné z nejmodernějších bitevních lodí italského námořnictva zůstaly na hladině jen trosky a stovky přeživších bojujících o život.
Tragédie byla o to symboličtější, že ji nezpůsobil dlouholetý protivník. Útočila Luftwaffe státu, který byl ještě krátce předtím nejdůležitějším evropským spojencem Itálie. Události po příměří ukázaly, jak rychle se mohly během druhé světové války změnit politické i vojenské vztahy.
Roma zmizela na téměř sedmdesát let
Vrak bitevní lodi zůstal dlouhá desetiletí ukrytý ve velké hloubce u Sardinie. Identifikovat se jej podařilo až v roce 2012, téměř sedmdesát let po katastrofě. Leží ve více než 1 200 metrech pod hladinou a Itálie místo vnímá jako vojenský hrob.
Deváté září má proto pro italské námořnictvo dodnes mimořádný význam. Připomíná nejen zkázu Romy a více než tisíc mužů, kteří s ní zahynuli, ale také všechny námořníky, kteří se z moře nevrátili. Italské námořnictvo má právě k tomuto datu zařazen Den památky námořníků pohřešovaných na moři.
Od potopení Romy dnes uplynulo 83 let. Její příběh není jen vyprávěním o zkáze obrovské válečné lodi. Je také připomínkou okamžiku, kdy se během jediného dne změnila válečná spojenectví a kdy proti jednomu z vrcholů klasické éry bitevních lodí nastoupila technologie, která už ukazovala cestu k válkám budoucnosti.
