Článek
Stačila jedna krabička podivné hmoty z obchodního domu a svět šestileté Lucie se úplně změnil. Z plastelíny se vyklubali dva živí tvorové, kteří dokázali měnit podobu, kouzlit a během několika minut obrátit normální domácnost vzhůru nohama.
Pro několik generací českých diváků jsou Ferda a Ferda stejně samozřejmou součástí televizního dětství jako Pan Tau, Arabela nebo pozdější Modrý a Zelená z Chobotnic z II. patra. Jenže historie Lucie, postrach ulice je trochu jiná, než by se při pohledu na známý český film mohlo zdát.
Čeští diváci totiž původně vůbec nebyli první, pro které příběh vznikl.
Nejdřív šest dílů pro Německo, teprve potom české filmy
Ota Hofman a Jindřich Polák vytvořili původně šest půlhodinových televizních příběhů pro západoněmeckou televizi. Seriál nesl název Luzie, der Schrecken der Straße a WDR jej začala vysílat už 12. října 1980. Němečtí diváci postupně viděli všech šest epizod. Samotná WDR dnes Lucii připomíná mezi úspěšnými koprodukcemi, které vznikaly díky spolupráci západoněmecké dětské redakce s československými filmaři.
V Československu však původní seriál tehdy odvysílán nebyl. Domácí publikum se k příběhu dostalo až o čtyři roky později a navíc v jiné podobě.
Šest epizod bylo sestříháno do dvou celovečerních filmů. První Lucie, postrach ulice měl československou premiéru 1. října 1984, pokračování …a zase ta Lucie! následovalo 1. prosince téhož roku.
To znamená, že zatímco české děti teprve objevovaly Ferdu a Ferdu v kinech, německé publikum už jejich dobrodružství znalo několik let.
Ferda a Ferda byli původně Friedrich a Friedrich
Ani slavná jména kouzelných kamarádů nejsou tak jednoduchá, jak vypadají.
Česká televize připomíná, že oba formeláci se původně jmenují Friedrich a Friedrich. Lucie jim však začne říkat Ferda a Ferda.
A právě slovo „formelák“ je pro celý příběh typické. Nejde o klasické pohádkové skřítky ani mimozemšťany. Jsou vytvořeni z kouzelné modelovací hmoty – formely – a mohou měnit tvar podle situace.
Na jejich filmovém životě přitom pracoval specializovaný animační a trikový tým. Filmový přehled uvádí mezi animátory Seishiho Katta, Vladimíra Plicku a Otmara Gutmanna, na tricích pracovali Alexander Zapletal a Jiří Vojta. Hlasy oběma formelákům propůjčili Jiřina Bohdalová a Josef Dvořák.
Digitální animace tehdy samozřejmě nebyla běžným pracovním nástrojem, jakým je dnes. Přesto dokázali tvůrci přesvědčit děti, že dva kusy modelovací hmoty opravdu žijí, přemýšlejí a mají vlastní povahu.
A možná právě určitá ruční nedokonalost formelákům dodává kouzlo ještě dnes.
Žanetu Fuchsovou obklopily známé tváře
Lucii hrála Žaneta Fuchsová, jedna z nejvýraznějších československých dětských hereček své generace. V době natáčení už měla zkušenosti před kamerou, později se objevila také v Létajícím Čestmírovi nebo v Chobotnicích z II. patra.
Její rodiče ztvárnili Daniela Kolářová a Jaromír Hanzlík, dědečka Jiří Pleskot. Otravného a sebevědomého Osvalda hrál Michael Hofbauer a jeho matku Hana Maciuchová.
A potom je tu jedna krásná spojka s jiným seriálem naší televizní nostalgie.
Otto Šimánek, tedy představitel Pana Tau, si v Lucii zahrál detektiva obchodního domu, který malou hrdinku přistihne při pokusu odnést krabičku formely. Filmový přehled mezi dalšími herci uvádí i Mahulenu Bočanovou, Dagmar Patrasovou, Veroniku Freimanovou či Lukáše Becha.
Druhý film pak přidal další známá jména – Františka Filipovského, Jiřího Hrzána, Karla Effu, Pavla Zedníčka, Jiřího Krampola nebo Jiřího Datla Novotného.
Z pohledu dnešního diváka tak někdy není největší zábavou sledovat jen samotný příběh, ale objevovat, kolik později velmi známých herců se v jednotlivých scénách mihne.
Lucie vlastně není žádný postrach
Název filmu vytváří dojem malé nezvladatelné rošťandy. Jenže když se na příběh podíváme pozorněji, Lucie je ve skutečnosti především osamělé dítě, které chce někam patřit.
Starší děti vedené Osvaldem ji mezi sebe nechtějí. Dokonce jí jako podmínku přijetí do party uloží, aby něco ukradla v obchodním domě. A právě tam se její život změní.
Ferda a Ferda jsou proto mnohem víc než jen dvě legrační pohádkové figurky.
Jsou to kamarádi, které Lucie předtím neměla.
Právě tím Hofmanův a Polákův příběh funguje i bez všech kouzel. Pod bláznivými gagy, zaplaveným bytem nebo proměnami formeláků je jednoduché dětské téma: touha nebýt sám a být přijat ostatními.
A zajímavé je, že pohádková moc sama o sobě Lucii nezmění v někoho jiného. Spíš jí pomůže najít sebevědomí, díky kterému už Osvald není tak děsivý, jak se na začátku zdál.
Jeden film dokázal vytvořit z obýváku moře
Tvůrci přitom fantazii rozhodně nešetřili.
V jedné z nejslavnějších scén si Lucie přeje být vládkyní moří a Ferdové její představu vezmou velmi doslova. Obývací pokoj se zaplní vodou a z televizní obrazovky dokonce vypluje loď. Jindy se kouzelní kamarádi promění v tuleně a způsobí chaos v zubní ordinaci.
V pokračování zase formeláci vytvoří uprostřed léta z Luciina bytu kluziště a přivádějí k zoufalství jednoho opraváře za druhým.
Právě v těchto momentech je dobře vidět rukopis dvojice Hofman–Polák.
Normální svět nemusí být odstraněn, aby vznikla pohádka.
Stačí do obyčejného bytu, obchodního domu, školy nebo zubařské ordinace pustit jediný fantastický prvek a sledovat, co způsobí.
Podobný princip oba tvůrci použili u Pana Tau a později také u Chobotnic z II. patra. I tam se něco nemožného objeví mezi úplně obyčejnými lidmi – a děti se s tím zpravidla vyrovnají mnohem lépe než dospělí.
Čtyřicet let uběhlo, ale Ferda a Ferda pořád fungují
Technika zestárla. Praha na obrazovce vypadá jinak než dnes. Oblečení, účesy, obchody i každodenní život okamžitě prozradí dobu, ve které film vznikal.
Jenže základ příběhu nezestárl skoro vůbec.
Dítě chce kamarády. Starší parta ho odmítá. Objeví někoho, kdo mu pomůže přestat se ostatních bát.
A k tomu dva kouzelné kusy plastelíny, které dokážou udělat z obýváku moře.
Možná právě proto se Lucie, postrach ulice stále připomíná. Česká televize ji označuje za klasiku dětského filmu a Filmový přehled ji řadí mezi populární dětské snímky Jindřicha Poláka a Oty Hofmana.
Žaneta Fuchsová navíc v roce 2006 získala ve Zlíně ocenění spojené s Chodníkem slávy dětských filmových hvězd právě za svůj herecký výkon v Lucii.
A nejhezčí na celé historii možná je její paradox.
Dva kouzelní kamarádi, které většina z nás považuje za typicky českou televizní vzpomínku, se nejprve představili dětem v západním Německu.
Až potom přišli za námi.
Zdroje
- Česká televize – Lucie, postrach ulice, informace o filmu a původních šesti epizodách.
- Česká televize – tvůrci a herecké obsazení.
- Filmový přehled / Národní filmový archiv – Lucie, postrach ulice, historie seriálu, filmové verze, animace a produkční údaje.
- Filmový přehled – …a zase ta Lucie!, premiéra a produkční historie druhého filmu.
- WDR – historie dětského televizního vysílání a československo-západoněmeckých koprodukcí.
