Vrah se skrývá v poli mě děsil. Pak jsem poznal Babice

Někdy kolem roku 1987 mi bylo dvanáct nebo třináct let a Třicet případů majora Zemana jsem sledoval úplně jinýma očima než dnes. Internet neexistoval, žádné streamovací platformy jsme neznali a člověk si nemohl během několika minut ověřit, co se skutečně stalo, co bylo historickou skutečností a co už vytvořili scenáristé.

Na dobrý film nebo seriál se čekalo podle televizního programu. Nebylo možné zapnout Netflix nebo jinou službu a vybírat z tisíců titulů. Když proto televize nabídla něco skutečně napínavého, mělo to pro mě jako kluka obrovskou sílu. A právě Vrah se skrývá v poli jsem tehdy doslova hltal.

Nejvíc na mě zapůsobila vražda ve škole. Dnes jsme ve filmech a seriálech zvyklí vidět téměř cokoli, ale ve dvanácti nebo třinácti letech na mě podobná scéna působila úplně jinak. Zavražděných lidí mi bylo líto, cítil jsem obrovskou nespravedlnost a zlobil se na ty, kteří podle televizního příběhu umožnili, aby k něčemu takovému vůbec došlo. Stejně jsem prožíval majora Zemana a vedle kriminální zápletky také jeho vztah s Blankou. Netušil jsem, kam se jejich příběh později posune.

Televize mi nabídla jasně rozdělený svět dobra a zla a já ho jako dítě přijímal přesně tak, jak byl vyprávěn. Až mnohem později jsem zjistil, že za seriálovou Plánicí existovala skutečná obec a že příběh, který jsem tehdy považoval téměř za obraz reality, měl se skutečnými dějinami mnohem komplikovanější vztah.

Vrah se skrývá v poli je desátým dílem Třiceti případů majora Zemana a vznikl v roce 1975. Seriál děj zasadil do roku 1953 a do okolí fiktivní obce Plánice. Historickou předlohou však byla tragédie, která se odehrála už 2. července 1951 v Babicích poblíž Moravských Budějovic.

V tamní škole se večer konala schůze místního národního výboru. Účastnili se jí čtyři funkcionáři – Tomáš Kuchtík, Josef Roupec, Bohumil Netolička a František Bláha. Do školy přišli ozbrojení Ladislav Malý a Antonín Mytiska, zatímco bratři Antonín a Stanislav Plichtovi hlídali venku.

Funkcionáři byli vyvedeni na chodbu a následovala střelba. Tomáš Kuchtík, Josef Roupec a Bohumil Netolička zemřeli. František Bláha byl postřelen, ale jako jediný přežil.

Tři mrtví tedy nebyli scenáristickým výmyslem. Tragédie se skutečně stala. Právě tady se však historická událost a příběh Majora Zemana začínají výrazně rozcházet.

Tvůrci změnili Babice na Plánici, rok 1951 posunuli do roku 1953 a upravili také okolnosti samotného útoku. Seriál tak nepředkládá rekonstrukci skutečného případu, ale jeho dramaticky a ideologicky přepracovanou verzi.

Právě to mě na tomto dílu dnes fascinuje asi nejvíc. Jako dítě jsem neměl jediný důvod pochybovat o tom, co vidím. Příběh byl napínavý, srozumitelný a nabízel jasné vysvětlení. Teprve po letech člověk zjistí, jak výrazně může televizní vyprávění ovlivnit jeho představu o skutečných dějinách.

Jeden detail přitom spojuje název epizody se skutečnými Babicemi téměř doslova. Už následující den po vraždách, 3. července 1951, byla Malého skupina vypátrána v žitném poli mezi Čáslavicemi a Bolíkovicemi.

Při zásahu bezpečnostních složek byl zastřelen Ladislav Malý a Antonín Plichta. Stanislav Plichta utrpěl těžké zranění a Antonín Mytiska zátah přežil. Název Vrah se skrývá v poli tak není pouze efektním televizním pojmenováním. Pole patřilo i ke skutečnému příběhu.

Rozdíl je v něčem jiném. Zatímco televizní epizoda nabízí divákovi pachatele, hrdinu a poměrně jednoznačné vysvětlení, skutečný babický případ po sobě zanechal řadu otázek, na které ani po desetiletích nemáme úplně jednoduché odpovědi.

Jednou z nich je role Ladislava Malého. Víme, že se vydával za agenta americké zpravodajské služby CIC a že v regionu v té době skutečně působili agenti-provokatéři Státní bezpečnosti. Historikům se však nepodařilo přímo dokázat, že Malý byl řízeným agentem StB.

Existují okolnosti, které takové podezření podporují, definitivní důkaz ale chybí. ÚSTR zároveň upozorňuje na rychlost následného vyšetřování, nedostatečnou dokumentaci případu i chybějící balistickou analýzu použitých zbraní. Později byla zpochybněna také některá svědectví získaná během vyšetřování.

Právě tady je podle mě důležité nedopustit se opačné chyby. Jednu dobovou, propagandisticky využívanou verzi bychom neměli jednoduše nahradit jiným příběhem a vydávat jej bez důkazů za definitivní pravdu. Některé otázky kolem Babic zůstávají otevřené.

Samotnou střelbou v babické škole celý případ zdaleka neskončil. Naopak. Komunistická moc tragédii využila při rozsáhlých represích, které zasáhly mnohem širší okruh lidí než jen bezprostřední účastníky událostí.

Podle Ústavu pro studium totalitních režimů proběhlo v souvislosti s babickým případem mezi lety 1951 a 1953 celkem patnáct politicky motivovaných procesů. Odsouzeno bylo 107 lidí, jedenáct z nich k trestu smrti. Ostatní dostali dohromady 1429 let vězení. Postihy navíc nekončily u odsouzených – jejich rodiny byly například nuceně vystěhovávány z domovů do pohraničí.

Už deset dní po tragédii začal první soudní proces. Antonín Mytiska dostal trest smrti a 3. srpna 1951 byl spolu s dalšími šesti odsouzenými popraven. Mezi popravenými byli také dva katoličtí duchovní a otec bratrů Plichtových.

Babice se současně staly významným propagandistickým nástrojem. Při státním pohřbu tří zavražděných 6. července 1951 vystoupil ministr informací Václav Kopecký a jeho projev už jasně zasazoval tragédii do oficiálního ideologického výkladu komunistického režimu.

Více než dvě desetiletí poté se ke stejnému případu vrátil Major Zeman.

Ústav pro studium totalitních režimů se ostatně právě dílu Vrah se skrývá v poli věnoval znovu také v červnu 2026 během odborné debaty pořádané společně s Muzeem Policie ČR a Českou televizí. Historici při ní upozorňovali na způsob, jakým seriál pracoval se skutečnými událostmi a přetvářel je do podoby odpovídající potřebám tehdejší politické moci.

Skutečné souvislosti jsem začal poznávat až mnohem později, především v devadesátých letech. A právě tehdy se můj pohled na Majora Zemana začal měnit.

Velkou roli v tom sehrál dokumentární projekt České televize Třicet návratů, který na přelomu let 1999 a 2000 doprovázel reprízu seriálu a vracel se ke skutečnému pozadí jednotlivých případů.

K epizodě Vrah se skrývá v poli vznikl dokument s příznačným názvem Dobře využitá tragédie. Česká televize jej uvedla 2. prosince 1999 po odvysílání desátého dílu Majora Zemana. Najednou už pro mě nebylo nejzajímavější pouze to, kdo je v seriálu vrah a zda ho Zeman dopadne. Daleko zajímavější začala být otázka, co se v Babicích skutečně odehrálo a jakým způsobem byl tento příběh po desetiletí vyprávěn.

Nechci dnes předstírat, že jsem se jako dvanáctiletý nebo třináctiletý kluk při sledování Majora Zemana zabýval propagandou, politickými procesy nebo tím, jak stát prostřednictvím televize vytváří obraz minulosti. Nezabýval. Viděl jsem napínavý kriminální příběh, bál jsem se při vraždě ve škole, litoval zavražděné, držel palce Zemanovi a zajímalo mě, jak dopadne jeho vztah s Blankou.

Taková je moje skutečná vzpomínka.

Dnes ten stejný díl vnímám úplně jinak. Nemusím přitom popírat, že je dramaticky působivý a že právě jeho schopnost vtáhnout diváka do příběhu vysvětluje, proč si ho řada lidí pamatuje dodnes. Současně ale vím, že nesleduji dokument o Babicích. Sleduji televizní příběh vytvořený během normalizace, který skutečnou tragédii použil, některé její části změnil a zasadil ji do tehdejšího ideologického obrazu československých dějin.

Možná právě proto mě Vrah se skrývá v poli zajímá i téměř čtyřicet let poté, co jsem jej jako kluk poprvé viděl.

Tehdy jsem sledoval příběh a věřil mu.

Dnes mě mnohem víc zajímá skutečnost, která se za tím příběhem skrývala.

• Česká televize – Třicet případů majora Zemana: Vrah se skrývá v poli

• Ústav pro studium totalitních režimů – Případ Babice

• Ústav pro studium totalitních režimů – Případ Babice – historický kontext

• Ústav pro studium totalitních režimů – Pravda o dalších epizodách seriálu 30 případů majora Zemana

• Česká televize – televizní program z 2. prosince 1999

• Česká televize – Třicet návratů: Dobře využitá tragédie