Článek
Některé popové písně potřebují několik poslechů. Jiné během několika sekund oznámí, že už člověka nepustí.
Love to Hate You patří do druhé skupiny.
Rytmus se rozběhne, Andy Bell začne zpívat a pak přijde melodická figura, kterou lze téměř vidět před očima: velká, teatrální, trochu přehnaná a naprosto neodolatelná. Je v ní disco, elektronický pop i ona zvláštní kombinace radosti a melancholie, kterou Erasure dokázali během své nejlepší éry vyrábět téměř s laboratorní přesností.
Jenže na tomhle hitu je nejzajímavější něco jiného.
Podle oficiálního webu Erasure byla skladba původně zamýšlena jako B-strana. Nakonec 9. září 1991 vyšla jako samostatný singl, v Británii se vyšplhala na čtvrté místo a v první desítce vydržela pět týdnů.
Z písně, která měla stát na druhé straně singlu, se stal jeden z nejvýraznějších momentů kariéry Erasure.
Vince Clarke už jednou pomáhal definovat synthpop
Příběh Love to Hate You je zajímavější, když se člověk podívá na jméno jednoho z jeho autorů.
Vince Clarke.
Jen o deset let dříve byl u úplných začátků Depeche Mode. Patřil k zakládajícím členům kapely a stal se hlavním autorem skladeb na debutovém období skupiny. Jeho rukopis nesl i Just Can't Get Enough, singl, který vyšel v září 1981 a stal se prvním britským Top 10 hitem Depeche Mode.
Clarke však krátce poté odešel.
Následovalo Yazoo s Alison Moyet, krátký projekt The Assembly a nakonec spojení se zpěvákem Andym Bellem. V roce 1985 vznikli Erasure.
Když tedy v září 1991 vyšlo Love to Hate You, nebyl Clarke žádným veteránem vzpomínajícím na staré časy. Bylo mu teprve jednatřicet a během jediné dekády už stačil zanechat výraznou stopu ve třech různých kapitolách britské elektronické hudby.
Právě Love to Hate You krásně ukazuje, proč.
Jeho elektronika může působit jednoduše, nikdy však není primitivní. Pod okamžitě zapamatovatelným povrchem se skrývá mimořádně precizní konstrukce.
Album Chorus vznikalo téměř proti pravidlům roku 1991
Na začátku devadesátých let se hudební technologie rychle měnila. Digitální nástroje, samplery a MIDI už nabízely producentům možnosti, o kterých se o deset let dříve mohlo jen zdát.
Vince Clarke udělal něco téměř opačného.
Při práci na albu Chorus, ze kterého Love to Hate You pochází, si stanovil nezvyklá omezení. Chtěl se vrátit k co nejvíce analogovému způsobu práce. Podle jeho pozdějšího vysvětlení vznikaly jednotlivé části pomocí analogového sekvenceru a místo klasicky hraných akordů se skládaly z několika vzájemně propletených jednohlasých linek.
Vznikl tak paradox.
Deska z roku 1991 se technologicky částečně vracela zpět, ale zněla mimořádně moderně.
Clarke později vysvětloval, že mu u MIDI vadily drobné časové nepřesnosti. Chtěl rytmiku maximálně pevnou a mechanicky přesnou. Chorus proto stavěl s téměř inženýrskou posedlostí na synchronizaci jednotlivých elektronických vrstev.
Posluchač nic z toho znát nemusí.
Stačí několik sekund Love to Hate You a celé komplikované technologické pozadí zmizí.
Zůstane popová píseň.
A právě v tom spočívá Clarkeova síla.
I Will Survive? Tu podobnost nelze přeslechnout
Když se v Love to Hate You otevře charakteristická syntezátorová melodie, mnoho posluchačů může mít zvláštní pocit, že ji už někdy slyšeli.
Není to náhoda.
Skladba výrazně odkazuje k disco klasice I Will SurviveGlorie Gaynor. Už dobové recenze na podobnost upozorňovaly a melodická figura připomínající slavnou smyčcovou pasáž z Gaynorina hitu patří k nejvýraznějším prvkům celé nahrávky.
Erasure však nevytvořili pouhou kopii staršího disco hitu.
Vzali jeho dramatickou energii a přenesli ji do světa začátku devadesátých let. Místo klasických disco smyčců přichází elektronika Vince Clarka, místo soulového dramatu Glorie Gaynor zpívá Andy Bell se svou typickou směsí síly, elegance a lehkého divadelního přehrávání.
A přesně tady skladba začíná být fascinující.
Hudba působí téměř euforicky. Text ale vypráví o mnohem méně harmonickém vztahu.
Láska a nenávist se tu drží za ruce
Už samotný název je dokonalý popový protimluv.
Love to Hate You.
Milovat někoho proto, že ho můžeme nenávidět. Nenávidět někoho způsobem, který zároveň prozrazuje, že nám rozhodně není lhostejný.
Bellův text pracuje právě s touto hranicí.
Je v něm podráždění, nedůvěra, žárlivost, fascinace i zvláštní potěšení z emocionálního konfliktu. Nejde o klasický příběh zlomeného srdce ani jednoduchou píseň o rozchodu.
Je to spíš vztah, který člověka rozčiluje natolik, že ho současně nedokáže opustit.
Erasure přitom udělali něco, co v jejich nejlepších skladbách funguje dokonale: emocionální komplikaci schovali do hudby, na kterou lze bezstarostně tančit.
Člověk nemusí analyzovat jedinou větu.
Refrén funguje okamžitě.
A když začne přemýšlet o tom, co Bell skutečně zpívá, zjistí, že pod lesklým synthpopovým povrchem není zdaleka tak veselo.
Klip dostal Vince Clarka do role elektronického podivína
K výrazné písni patřil také výrazný obraz.
Videoklip režíroval David Mallet, který patřil mezi významné režiséry hudebních videí své doby. Koncept navázal na předchozí klip Chorus.
Zajímavá byla především Clarkeova postava. Mallet ji podle svých vzpomínek koncipoval jako jakéhosi podivínského elektronického vědce obklopeného magnetofony a nejrůznější technikou. Inspirací byl legendární britský producent Joe Meek, experimentátor posedlý možnostmi studiového zvuku.
Vlastně to na Clarka sedělo dokonale.
Zatímco Andy Bell byl pódiová energie, hlas, pohyb a teatrálnost, Vince Clarke často působil jako muž, který by nejraději stál někde stranou za hradbou syntezátorů a řešil, proč určitý tón přichází o zlomek sekundy později, než by měl.
Erasure právě z tohoto kontrastu vytěžili obrovskou sílu.
Jeden přinášel lidské drama.
Druhý stroje.
A výsledkem byl pop.
Čtvrté místo v době Bryana Adamse, Guns N' Roses i Prodigy
Love to Hate You vstoupilo do britské hitparády na sedmém místě a během následujícího týdne vystoupalo na čtvrtou příčku.
V britské Top 10 se drželo pět týdnů a v celé Top 100 devět týdnů.
Stačí se podívat, proti čemu tehdy Erasure stáli.
Britskému žebříčku stále dominoval Bryan Adams se svým obřím hitem (Everything I Do) I Do It for You. V hitparádě byli Guns N' Roses, Prince, Scorpions nebo začínající The Prodigy.
Hudební svět se zároveň začínal dramaticky měnit.
V Americe přicházela exploze grunge. Británie měla před sebou rave, novou elektronickou scénu a za několik let Britpop. Osmdesátá léta, s nimiž byli Erasure technologicky i esteticky spojováni, definitivně končila.
Jenže Love to Hate You nezní jako kapela, která neví, co dál.
Právě naopak.
Erasure vstoupili do devadesátých let s jedním z nejsebevědomějších období své kariéry.
Chorus pak porazilo i Simply Red
O měsíc později, 14. října 1991, vyšlo celé album Chorus.
A úspěch singlu nebyl náhodný.
Deska vystoupala na první místo britské albové hitparády. Erasure se v týdnu svého nástupu na vrchol dostali před Stars Simply Red, kompilaci Tiny Turner i alba Bryana Adamse a Guns N' Roses.
Album přineslo vedle Love to Hate You také titulní Chorus, Am I Right? a Breath of Life.
Pro dvojici to byla mimořádně silná série.
A zároveň důkaz, že elektronický pop nebyl na začátku devadesátých let žádným přežitkem osmdesátých let.
Pokud měl někdo pochybnosti, Erasure odpověděli deskou postavenou záměrně na starších analogových technologiích, která se dostala na první místo.
To je téměř dokonale clarkovský paradox.
Po 35 letech nepotřebuje nostalgii
Když dnes zazní první tóny Love to Hate You, je snadné skladbu zařadit do příjemné vitríny hudebních vzpomínek.
Rok 1991. Syntezátory. Videoklipy. Barevná móda. Doba před Spotify, YouTubem a mobilními telefony.
Jenže skutečně dobré popové skladby nepotřebují přežít jen díky nostalgii.
Love to Hate You funguje pořád proto, že jeho základní konstrukce je téměř bezchybná.
Má okamžitě rozpoznatelnou melodii. Má refrén, který lze pochopit během několika sekund. Má výrazný hlas Andyho Bella. Má zvuk Vince Clarka, který dokáže být mechanicky přesný a současně emocionální. A má text postavený na pocitu, který je mnohem starší než elektronická hudba samotná.
Láska a nenávist si totiž někdy nejsou vůbec tak vzdálené, jak bychom chtěli věřit.
Dne 9. září 2026 uplyne od britského vydání Love to Hate You přesně 35 let.
A možná je na celém příběhu nejkrásnější právě jeho začátek.
Píseň, která měla podle původního plánu skončit na druhé straně desky, se nakonec dostala na čtvrté místo britské hitparády.
Některé B-strany zkrátka odmítnou zůstat na béčku.
Zdroje:
- Erasure – oficiální web: Love To Hate You (single) – datum vydání 9. září 1991, formáty, B-strana Vitamin C a britské 4. místo. Erasure – Love To Hate You (single)
- Erasure – Behind the Scenes: Love To Hate You – potvrzuje mimo jiné velmi zajímavý fakt, že skladba byla původně zamýšlena jako B-strana, a popisuje vznik videoklipu Davida Malleta i inspiraci Joem Meekem. Erasure – Behind the Scenes: Love To Hate You
- Erasure – oficiální web: Chorus – datum vydání alba 14. října 1991, seznam singlů a 1. místo britského albového žebříčku. Erasure – Chorus album
- Official Charts Company – Love To Hate You – kompletní britská hitparádová historie: maximum 4. místo, pět týdnů v Top 10 a devět týdnů v Top 100. Official Charts – Love To Hate You
- Sound On Sound – Vince Clarke: Electronic Music Pioneer – rozhovor s Vincem Clarkem o vzniku Chorus, analogových sekvencerech, omezení MIDI a skládání nahrávky z propletených monofonních linek. Sound On Sound – Vince Clarke
