Před 23 lety ukázal Dave Gahan jinou tvář. I Need You byla víc než sólový singl

Pro miliony fanoušků byl Dave Gahan už dávno jedním z nejvýraznějších frontmanů své generace. Jeho hlas patřil k Depeche Mode stejně neodmyslitelně jako temná elektronika, monumentální koncerty nebo skladatelský rukopis Martina Gorea. Přesto v jeho kariéře dlouho existoval zvláštní paradox. Gahan byl mužem, kterého na pódiích sledovaly desetitisíce lidí a jehož hlas poznávali posluchači po několika vteřinách, většinu slavných slov, která zpíval, však napsal někdo jiný.

Na začátku nového tisíciletí se tato pozice začala měnit. V červnu 2003 vydal své první sólové album Paper Monsters a nešlo pouze o vedlejší projekt zpěváka slavné kapely, který by si na chvíli odskočil od Depeche Mode. Gahan se tentokrát přímo podílel na tvorbě skladeb a důležitým partnerem se mu stal hudebník Knox Chandler. Výsledkem byla deska, která posluchačům nabídla osobnější pohled na člověka, jehož do té doby znali především jako mimořádného interpreta písní Martina Gorea.

Album produkoval Ken Thomas a vznikalo mimo jiné v legendárních newyorských Electric Lady Studios. Jako první singl byla vybrána energická skladba Dirty Sticky Floors. Jen o několik týdnů později však přišla píseň, která představila Gahana v podstatně zranitelnější poloze. Dne 18. srpna 2003 vyšla jako druhý singl z alba skladba I Need You, kterou společně napsali Dave Gahan a Knox Chandler. Právě od jejího vydání dnes uplynulo 23 let.

Na první poslech může I Need You působit jako přímočará píseň o potřebě druhého člověka, její emocionální poloha je ale komplikovanější. Objevuje se v ní touha, nejistota, závislost i otázka, kdo vlastně koho potřebuje víc. Právě tato kombinace zranitelnosti a určitého sebeobranného postoje dobře zapadá do osobnějšího charakteru celého alba. Pro Gahana šlo navíc o něco zásadního: tentokrát už pouze neinterpretoval emoce, které do skladby vložil Martin Gore. Byl jedním z těch, kteří stáli přímo u jejího vzniku.

I Need You existovala v několika podobách. Pro singlové vydání byla původní albová skladba přepracována do kompaktnější a dynamičtější verze a singl se objevil v několika formátech doplněných o další skladby a remixy. Na některých vydáních se objevily například písně Closer a Breathe. Videoklip režíroval Bill McMullen a singl se v britské hitparádě dostal na 27. místo.

Ve srovnání s největšími hity Depeche Mode samozřejmě nešlo o komerční zemětřesení. I Need You nebyla novým Enjoy the Silence ani Personal Jesus a ani se o něco podobného nepokoušela. Její význam se lépe ukazuje až s odstupem více než dvou desetiletí. Zachycuje totiž období, kdy Gahan začal měnit své vlastní postavení nejen jako sólový interpret, ale později také uvnitř Depeche Mode.

Po odchodu Vince Clarkea na začátku osmdesátých let fungovala skupina dlouhá léta podle poměrně jasného tvůrčího modelu. Martin Gore byl hlavním skladatelem, zatímco Dave Gahan především zpěvákem a frontmanem. Právě v této roli byl mimořádný. Dokázal Goreovy skladby interpretovat s takovou intenzitou a přesvědčivostí, že si řadu z nich fanoušci téměř nedokážou představit v podání někoho jiného. Jeho hlas, frázování, pohyb i pódiová prezentace se staly jednou ze základních součástí identity Depeche Mode.

Vlastní tvorba mu však nabídla něco, co ani dokonalá interpretace cizí skladby nabídnout nemůže – možnost stát u příběhu od jeho úplného začátku. Paper Monsters proto nebylo důležité pouze jako první sólové album známého zpěváka. Bylo zároveň důkazem, že Gahan má potřebu vstoupit také do autorského prostoru, který v Depeche Mode po desetiletí patřil především Goreovi.

Z dnešního pohledu je důležité také nepodlehnout jednoduchému výkladu, že sólová kariéra znamenala rozchod nebo vzpouru proti Depeche Mode. Nic takového se nestalo. Gahan svou sólovou tvorbou spíše rozšiřoval vlastní hudební identitu. Později na ni navázal albem Hourglass a další tvůrčí prostor našel také ve spolupráci se Soulsavers. Přitom zůstával nezaměnitelným hlasem Depeche Mode.

Skutečný význam Gahanovy autorské emancipace se ukázal o dva roky později. Když Depeche Mode v roce 2005 vydali album Playing the Angel, stalo se něco, co bylo v historii skupiny mimořádně důležité. Dave Gahan se poprvé objevil mezi autory skladeb na řadovém albu Depeche Mode.

Společně s Christianem Eignerem a Andrewem Phillpottem se podílel na třech písních – Suffer Well, I Want It All a Nothing's Impossible. Především Suffer Well se přitom neztratila někde v závěru alba jako zajímavost určená pouze nejvěrnějším fanouškům. Stala se singlem a jednou z výrazných skladeb období Playing the Angel.

Právě tady dostává Paper Monsters i dnešní výročí I Need You širší význam. Gahanova sólová cesta nebyla slepou odbočkou od Depeche Mode, ale součástí jeho postupného vývoje. Ukázala mu, že nemusí být pouze interpretem cizích písní, byť je dokázal proměnit v něco mimořádného. Mohl být také jejich autorem a přinášet vlastní témata, zkušenosti a emoce.

Od vydání I Need You uplynulo 23 let. Samotná skladba možná nepatří mezi tituly, které běžný posluchač vysloví jako první, když se řekne Dave Gahan. V jeho kariéře však zachycuje důležitý okamžik. Muž, který více než dvě desetiletí propůjčoval svůj nezaměnitelný hlas převážně slovům Martina Gorea, začal naplno hledat vlastní.

A když o dva roky později zazněly na albu Depeche Mode také skladby nesoucí Gahanův autorský podpis, bylo zřejmé, že Paper Monsters nebylo jen krátkým sólovým dobrodružstvím slavného frontmana. Byla to změna, která ovlivnila i jeho další místo v samotných Depeche Mode.

I Need You tak po 23 letech nepřipomíná pouze jeden sólový singl. Připomíná chvíli, kdy Dave Gahan přestal být pouze hlasem, který vypráví příběhy jiných, a začal mnohem výrazněji vyprávět také svůj vlastní.