Před 30 lety Pet Shop Boys vydali Bilingual. Proti Britpopu postavili svět bez hranic

Když Pet Shop Boys 2. září 1996 vydali Bilingual, britská hudební scéna žila především Britpopem. Oasis, Blur, Pulp nebo Suede určovali, jak má vypadat velká britská populární hudba poloviny devadesátých let, a kytara se znovu stala symbolem kulturního sebevědomí ostrovní scény. Neil Tennant a Chris Lowe se však rozhodli vydat úplně opačným směrem. Místo zdůrazňování britskosti obrátili pozornost k Evropě, Latinské Americe, tanečním klubům, sambě, španělštině, portugalštině i pocitu člověka, který se pohybuje mezi různými jazyky, zeměmi a identitami.

Nebyla to náhoda. Pet Shop Boys sami připomínají, že Bilingual bylo původně zamýšleno téměř jako „latinské album“. Tento plán se během dvou let práce postupně uvolnil a z latinskoamerické hudby zůstala spíše orientace, energie a způsob uvažování než přísný žánrový koncept. Tennant zároveň otevřeně řekl, že album bylo také reakcí na Britpop: Pet Shop Boys se považovali za evropskou a mezinárodní skupinu a chtěli tuto skutečnost zdůraznit.

Třicet let poté je právě tahle vlastnost na Bilingualnejzajímavější. Není to pouze album, na které Pet Shop Boys přidali několik sambových bubnů. Je to deska o překračování hranic – geografických, hudebních, sexuálních, společenských i emocionálních. A její největší přednosti i některé slabiny vyrůstají ze stejné věci: z ochoty zkusit téměř všechno.

Předchozí řadové album Very z roku 1993 bylo mimořádně sebevědomou synthpopovou deskou s výraznými melodiemi, barevným elektronickým zvukem a hity jako „Can You Forgive Her?“ nebo „Go West“. Bylo by snadné tento model zopakovat. Pet Shop Boys však po turné Discovery, které je v roce 1994 zavedlo také do Latinské Ameriky, začali vstřebávat jinou hudební zkušenost.

Výrazný vliv měly zejména brazilské rytmy. Tennant si během pobytu v São Paulu koupil nahrávky brazilské skupiny Olodum a právě její hudba později pomohla vytvořit základ „Se a vida é“. Duo rovněž fascinovala energie velkých perkusních souborů a do nahrávání zapojilo skotský ženský bubenický kolektiv SheBoom. Pet Shop Boys tak začali kombinovat své sekvencované elektronické prostředí s mnohem fyzičtější rytmikou, dechovými nástroji, kytarami, sbory a živými perkusemi.

Bilingual proto není přechodem Pet Shop Boys od elektroniky k „world music“. Je zajímavější. Elektronická struktura zůstává, ale dovnitř jsou pouštěny další hudební jazyky. Název alba tak funguje mnohem šířeji než jen jako odkaz ke španělštině a portugalštině.

Album je skutečně dvojjazyčné – někdy dokonce vícejazyčné – hlavně ve způsobu, jakým nechává různé světy existovat současně.

Úvodní „Discoteca“ okamžitě stanovuje pravidla celé desky. Španělská otázka po nejbližší diskotéce působí na první pohled skoro humorně, jenže Tennantův vypravěč se ve skutečnosti ocitl ve světě, kterému nerozumí. Neovládá jazyk, nedokáže se domluvit a nese si s sebou lítost nad příležitostmi, které nechal v minulosti uniknout. Navzdory tomu se rozhodne jít ven a „pokračovat jako normálně“. Oficiální text proto umožňuje číst diskotéku nejen jako místo večerní zábavy, ale také jako útočiště člověka, který se snaží přežít vlastní zmatek a izolaci.

Hudebně je to mimořádně účinný vstup do alba. Elektronické sekvence jsou propojené s mohutnými perkusemi a latinskoamerickými prvky, ale Pet Shop Boys je nepoužívají jako turistickou dekoraci. Rytmus vytváří pocit pohybu, který je v přímém napětí s textovou dezorientací. Vypravěč neví, kam patří, ale hudba ho neustále tlačí dopředu.

Právě tady se poprvé naplno ukazuje hlavní princip Bilingual: pohyb neznamená automaticky svobodu. Člověk může cestovat, tančit a obklopovat se lidmi a přesto zůstat ztracený.

„Discoteca“ plynule přechází do „Single“, později vydané pod názvem „Single-Bilingual“. Z melancholického cizince se najednou stává dokonale mobilní evropský profesionál. Létá business třídou, spí v hotelových apartmá, cestuje mezi Bruselem, Bonnem a Barcelonou a své mezinárodní prostředí zvládá s rutinou člověka, který má na všechno formulář a účet.

Tennant přímo vysvětlil, že vypravěčem je uhlazený evropský businessman či eurokrat, který využívá všechny výhody svého postavení a při pracovních setkáních se snaží navazovat známosti. Pod profesionální fasádou je ale podle Tennanta ve skutečnosti „hopeless wreck“ – člověk, který neumí opravdu komunikovat a zůstává ztracený. Právě proto skladba nakonec znovu odkazuje na „Discoteca“.

Je to typická tennantovská satira, protože postava není karikaturou vytvořenou pouze pro výsměch. Je směšná a zároveň smutná. Moderní Evropa mu umožňuje být všude doma, ale nikde skutečně někam nepatřit. Hudebně pokračují perkusní vlivy první skladby a obě písně tak působí téměř jako dvoudílná miniatura: nejprve člověk ztracený v cizí zemi, potom člověk, který cestování zvládl tak dokonale, až zjistil, že je ztracený jiným způsobem.

Třetí skladba patří textově k nejotevřenějším momentům alba. „Metamorphosis“ popisuje člověka, který původně předpokládal konvenční život rodinného muže, ale jeho vlastní sexualita se odmítla přizpůsobit představě, kterou si pro sebe vytvořil. Potlačování postupně přestává fungovat a následuje přijetí toho, kým skutečně je. Obraz housenky měnící se v motýla je jednoduchý, téměř záměrně přehnaný, ale pointa je přesná: změna není katastrofou, nýbrž cestou z popírání sebe sama.

Pet Shop Boys tento příběh překvapivě neobalili melancholií. „Metamorphosis“ je rychlá, okázalá, místy téměř campová taneční skladba s výraznými dechovými vstupy, doprovodnými vokály a Tennantovým nezvykle rytmizovaným, skoro rapovaným přednesem. Produkci dostali na starost Paul Roberts a Andy Williams z K-Klass, takže píseň zní výrazně jako produkt klubové poloviny devadesátých let.

Právě zde je zároveň slyšet jedna z vlastností, kvůli nimž Bilingual stárne nerovnoměrně. Některé produkční postupy jsou pevně svázány s rokem 1996 a dnes znějí dobověji než nejčistší klasika Pet Shop Boys. Energie skladby ale zůstává nakažlivá a spojení tématu sebeakceptace s bezostyšně taneční hudbou je přesné. Proměna zde není šeptaným přiznáním. Je oslavou.

Po velmi otevřené „Metamorphosis“ přichází zvláštní „Electricity“. Tennant zde vstupuje do role performera, který se představuje jako velký umělec, mluví o kostýmech, tanečnících, efektech, páscích a playbacku a svou vlastní pompéznost komentuje s typicky suchým humorem. Opakované připomenutí Disco-Tex and the Sex-O-Lettes odkazuje k americké disco novince sedmdesátých let a celý text balancuje mezi poctou extravagantnímu showbyznysu a jeho parodií.

Hudba záměrně zpomalí. Místo euforie předchozí skladby dostáváme těžší, podivnější elektronický groove, vrstvené samply a téměř kabaretní atmosféru. Je to jedna z těch písní, které na Bilingual fungují spíše jako charakterová studie než jako velká melodická atrakce.

A právě tady lze poprvé cítit určitou dramaturgickou rozvolněnost alba. „Electricity“ má nápad, atmosféru i humor, ale vedle nejsilnějších skladeb působí spíš jako fascinující vedlejší místnost než jako jeden z nosných pilířů celé stavby.

Potom ale přichází jedna z nejsilnějších odpovědí na otázku, proč mělo smysl vytvořit Bilingual právě tímto způsobem.

Neil Tennant koupil během turné v São Paulu nahrávky brazilského souboru Olodum. Zaujala jej fráze „Se a vida é“, kterou si původně volně vyložil jako „that's the way life is“, přestože portugalský význam je bližší „jestliže život je…“. Tennant později vysvětlil, že při psaní myslel na přítele, který byl depresivní a nespokojený se směrem svého života, a text měl fungovat jako povzbuzení.

Hudba dělá přesně totéž. Syntetický pop je propojen s brazilsky inspirovanými perkusemi, dechovými barvami a bohatšími vokálními harmoniemi. Tennant zde nezní odtažitě ani ironicky; jeho hlas je neobvykle otevřený a melodie patří k nejbezprostřednějším na celé desce.

Je snadné označit „Se a vida é“ jednoduše za veselou píseň, ale její optimismus není naivní. Neříká, že život je snadný. Spíš vybízí člověka, který uvízl ve vlastní nespokojenosti, aby přestal čekat na ideální podmínky a znovu se začal pohybovat. Rytmus tak opět není pouhou výzdobou textu – je jeho argumentem.

Pet Shop Boys bývají spojováni s ironií tak silně, že se někdy zapomíná, jak přesvědčivě dokážou napsat úplně otevřenou milostnou píseň. „It Always Comes as a Surprise“ je jedním z nejlepších příkladů.

Vypravěč je překvapený vlastní schopností zamilovat se a ještě více tím, že druhý člověk skutečně zůstává s ním. Odmítá hry i vypočítavost a připouští, že pro to, co se mezi dvěma lidmi děje, „calculated facts“ jednoduše neplatí. Oficiální text je na Tennantovy poměry téměř odzbrojujícím způsobem přímý.

Hudebně se tempo uklidňuje a skladba dostává teplejší, téměř noční charakter. Credits potvrzují kytaru Hugha Burnse, saxofon Andyho Hamiltona, perkuse Robina Jonese, doprovodný vokál Katie Kissoon a klávesy Chrise Camerona. Elektronická konstrukce proto působí méně tvrdě a více organicky než u mnoha starších nahrávek dua.

Více než šestiminutová délka není problém. Naopak umožňuje písni rozvinout atmosféru bez nutnosti neustále hledat nový efekt. „It Always Comes as a Surprise“ patří k vrcholům alba právě proto, že se nesnaží být chytrá za každou cenu. Je chytrá tím, že si dovolí být upřímná.

Druhou polovinu alba otevírá skladba, která kombinuje velmi osobní touhu s téměř monumentálním hudebním gestem.

Neil Tennant její význam popsal jednoduše: je o čekání na člověka, který vám řekne, že vás miluje. Text ale tuto myšlenku rozšiřuje. Pracovní úspěch, kultivovanost, sebeovládání i pečlivě budovaný odstup najednou ztrácejí význam, pokud je není s kým sdílet. Zároveň se píseň obrací k lidem, kteří „nezapadají“, následují své instinkty a společnost jim tvrdí, že hřeší. Z obyčejné milostné touhy se tak stává modlitba za možnost žít jinak.

Hudební konstrukce je stejně ambiciózní. Pet Shop Boys vyšli z harmonických změn Beethovenovy „Ódy na radost“, převedli je do čtyřčtvrťového tanečního rytmu a do nahrávky zapojili Choral Academy of Moscow. Tennant zdůrazňoval emocionální kvalitu velkých ruských sborů a právě jejich vstup proměňuje skladbu z elegantního synthpopu v téměř slavnostní hymnus.

Pokud má Bilingual skladbu, která dokáže propojit evropskou kulturní tradici, taneční hudbu, queer zkušenost a úplně prostou potřebu být milován, je to právě „A Red Letter Day“.

„Up Against It“ mění perspektivu. Titul si Pet Shop Boys vypůjčili z nikdy nerealizovaného filmového scénáře Joea Ortona pro Beatles. Text se pohybuje mezi poválečnou pamětí, Londýnem, nostalgií, starými zločiny a nenávistí, která člověka ničí tím více, čím déle ji udržuje při životě.

Není to skladba s jedním snadno převyprávěným příběhem. Spíš vytváří sérii obrazů společnosti, která sice formálně pokračovala dál, ale část minulosti stále nosí v sobě. Právě proto funguje poněkud neklidná struktura textu: vzpomínky, dějiny a osobní zkušenost se v něm překrývají.

Hudebně patří „Up Against It“ k nejplynulejším momentům druhé poloviny alba. Výraznou roli zde má kytara Johnnyho Marra a skladba získává pohyb, který je méně založený na latinskoamerickém konceptu a více připomíná klasický melodický rukopis Pet Shop Boys.

Je to zároveň dobrý důkaz, že Bilingual nelze redukovat na „latinskou desku“. V této fázi už album používá jazykové a geografické překračování hranic spíše jako širší rámec než jako povinný zvukový předpis.

„The Survivors“ patří k emocionálně nejtěžším skladbám alba, přestože svůj smutek nepředvádí okázale. Tennant píše o lidech, kteří přežili, sklánějí hlavy u památníků a vzpomínají na tváře, které kdysi patřily do stejného davu. Hlavní otázka už není, zda lze zvítězit, ale zda člověk dokáže pokračovat a učinit ze života „means of giving“, nikoliv závod, který je nutné vyhrát.

Text přímo nepojmenovává AIDS, proto by bylo nepřesné vydávat takovou interpretaci za jednoznačně potvrzený autorský výklad. V kontextu života gay komunity a tvorby Pet Shop Boys osmdesátých a devadesátých let však obrazy memorialů, zemřelých známých a přeživších tento historický kontext přirozeně připomínají. Síla skladby spočívá právě v tom, že téma rozšiřuje na obecnější zkušenost ztráty a pokračování.

Hudba je oproti textu vřelá a civilní. Credits uvádějí mimo jiné kytaru Grega Bonea, saxofon Andyho Hamiltona, perkuse Andyho Duncana, doprovodný vokál Katie Kissoon a smyčcové aranžmá Chrise Camerona. Není to skladba, která potřebuje šokovat. Její účinek vzniká pozvolna a s odstupem třiceti let působí silněji než některé produkčně nápadnější momenty alba.

„Before“ bylo vydáno už 22. dubna 1996 jako první singlová předzvěst alba. Tennant je charakterizoval jako milostnou píseň a „song of encouragement“, napsanou s myšlenkou na konkrétního člověka. Její jednoduchý princip říká, že před skutečným vztahem může přijít mnoho odmítnutí, strachu, omylů a bolesti – ale právě slovo „before“ znamená, že současný stav nemusí být konečný.

Produkce vznikla ve spolupráci s newyorským DJem a producentem Dannym Tenagliou. Výsledkem je houseovější a americky orientovaná skladba, která se od sambových experimentů první poloviny alba výrazně vzdaluje. „Before“ skutečně uspěla také v klubovém prostředí a v Británii se dostala na sedmé místo singlového žebříčku.

Právě její produkce však dnes prozrazuje rok vzniku více než třeba „It Always Comes as a Surprise“. To není zásadní vada; hudební nahrávky nemusí předstírat, že vznikly mimo čas. Jen je zde zřetelnější estetika poloviny devadesátých let. Melodie a Tennantův nenucený vokál ale skladbu drží nad čistě dobovou klubovou produkcí.

„To Step Aside“ je jedním z nenápadných pokladů Bilingual. Vypravěč pozoruje svět z odstupu: poutníky u katedrály, lidi čekající na ekonomický příslib lepšího života, vlastní společenskou existenci naplněnou šampaňským i známými tvářemi. Současně se ptá, zda není čas odstoupit a pokusit se znovu najít člověka ukrytého pod tím vším.

Je to text o osobní krizi, vztahu i stárnutí, ale také o privilegovaném člověku, který si začíná uvědomovat rozdíl mezi vlastním životem a životy lidí pod oknem. Pet Shop Boys zde propojují intimní otázku s pozorováním společnosti, aniž by z jedné udělali pouhé vysvětlení druhé.

Hudebně přichází jeden z nejvyváženějších momentů pozdní části desky. Elektronický beat, basová linka, orchestrálně působící vrstvy a Tennantův klidný vokál nechávají skladbu postupně růst, místo aby se snažila posluchače okamžitě zasáhnout. Producent Chris Porter a Pet Shop Boys zde nacházejí velmi dobrou rovnováhu mezi elektronikou a emocí. Credits potvrzují také programování Petea Gleadalla.

„To Step Aside“ možná nebyla velkým singlem, ale po třiceti letech patří k částem alba, které zestárly nejlépe.

Po všech pochybnostech přichází závěrečná „Saturday Night Forever“ a odmítá nabídnout velkou filozofickou odpověď. Její hrdina jde v sobotu večer ven, rozhlíží se po atraktivních lidech, uvažuje, zda někoho oslovit, a zároveň ví, že noc nebude trvat věčně, i když refrén tvrdí opak.

Je v tom hezká dramaturgická ironie. Předchozí „To Step Aside“ se ptá, zda člověk nemá vystoupit ze svého dosavadního života, zatímco závěr alba jako by odpověděl: možná ano – ale dnes večer ještě ne.

Danny Tenaglia pomohl vytvořit přímočarý klubový závěr s výrazně devadesátkovým zvukem. Tennant později skladbu charakterizoval jako jednoduchý příběh o snaze někoho sbalit v klubu a zdůrazňoval její záměrně kruhový charakter.

Jako samostatná skladba nepatří k nejsilnějším položkám alba. Po „To Step Aside“ může dokonce působit jako ústup od emocionálně silnějšího závěru, který byl na dosah. Z hlediska tématu Bilingual však dává smysl: po cestování, lásce, smrti, pochybnostech a otázkách identity se nakonec opět vracíme na taneční parket.

Stejně jako na začátku v „Discoteca“.

Technická stránka Bilingual je důležitá právě proto, že album nevzniklo podle jednoho produkčního receptu. Pet Shop Boys spolupracovali s Chrisem Porterem, Dannym Tenagliou a na „Metamorphosis“ s Paulem Robertsem a Andym Williamsem. Vedle programování a sekvencování se v nahrávkách objevují živé perkuse, dechové nástroje, kytary, saxofony, doprovodné vokály, smyčcová aranžmá i ruský sbor. Oficiální reedice zároveň připomíná, že album bylo nahráváno s Porterem a Tenagliou a že latinskoamerické vlivy vycházely z hudby, kterou Tennant a Lowe v té době poslouchali.

Programátor a zvukový inženýr Pete Gleadall popsal pracovní metodu dua velmi výstižně. Chris Lowe mohl začít rytmickou smyčkou, přidávat perkuse, basu a akordy, zatímco Neil Tennant následně reagoval na harmonickou strukturu a navrhoval změny, které mohly inspirovat další části skladby. Gleadallovou rolí bylo zvuky hledat, zaznamenávat a manipulovat s nimi. Nešlo tedy o klasický model, v němž skladatel přinese hotovou píseň a producent ji pouze „obleče“. Kompozice a produkce vznikaly společně.

To je na Bilingual slyšet. Rytmus často neurčuje pouze tempo, ale přímo podobu písně. Způsob, jakým „Discoteca“ přechází do „Single“, nebo jak perkuse mění charakter „Se a vida é“, není dodatečným aranžérským rozhodnutím. Je součástí kompozice.

Zároveň jde o album zvukově méně jednotné než Very. Různí producenti, různé typy taneční hudby a širší instrumentace znamenají, že mezi jednotlivými skladbami existují větší rozdíly. To je zdroj pestrosti i určité dramaturgické roztříštěnosti.

První polovina Bilingual působí koncepčně mimořádně pevně. „Discoteca“, „Single“, „Metamorphosis“, „Electricity“, „Se a vida é“ a „It Always Comes as a Surprise“ skutečně vytvářejí svět, v němž se jazyky, rytmy, cestování, identita a vztahy neustále překrývají.

Druhá polovina je tradičnější Pet Shop Boys. Latinskoamerický rámec ustupuje a na jeho místo se dostávají především témata touhy, paměti, smrti, stárnutí a nočního života. To nemusí být chyba. Název Bilingual nakonec slibuje dvojí jazyk, nikoliv jednu zvukovou šablonu. Přesto právě zde vzniká pocit, že album mohlo být o jednu nebo dvě skladby kratší.

Nejsilnější momenty jsou ale skutečně silné. „Discoteca“ a „Single“ tvoří mimořádný úvodní pár, „Se a vida é“ přináší radost bez laciného optimismu, „It Always Comes as a Surprise“ patří k nejlepším milostným písním této etapy Pet Shop Boys, „A Red Letter Day“ spojuje intimitu s téměř hymnickou velikostí a „To Step Aside“ získává s věkem stále větší emocionální váhu.

Komerčně Bilingual nebylo neúspěchem, ale po mimořádných výsledcích předchozích alb znamenalo určité zpomalení. V britském albovém žebříčku dosáhlo na čtvrté místo, tedy poprvé u řadového alba Pet Shop Boys nepostoupilo do první trojice. Oficiální obchod skupiny dnes připomíná zlatou certifikaci ve Velké Británii a platinovou ve Španělsku.

Z historického hlediska je ale zajímavější něco jiného. V roce, kdy byla britská populární kultura fascinována vlastní britskostí, vydali Tennant a Lowe album, jehož hlavním sdělením bylo téměř demonstrativní otevření směrem ven.

Španělština a portugalština vedle angličtiny. Brazilská inspirace vedle house music. Moskva vedle Londýna. Evropský businessman vedle člověka snažícího se přijmout vlastní sexualitu. Beethoven vedle tanečního beatu.

Pet Shop Boys Britpop neporazili jeho vlastními zbraněmi. Prostě odmítli jeho hřiště.

Ne všechno zestárlo stejně. Některé klubové rytmy, programované bicí, samply a produkční gesta nesou rok 1996 velmi zřetelně. „Metamorphosis“, „Before“ nebo „Saturday Night Forever“ dnes znějí dobověji než nejodolnější části diskografie Pet Shop Boys. To ale není totéž jako tvrdit, že přestaly fungovat.

Naopak jiné skladby čas zvýraznil. „The Survivors“ dnes působí emocionálněji, „To Step Aside“ dospěleji a „It Always Comes as a Surprise“ téměř nadčasově. „A Red Letter Day“ stále ukazuje, jak přirozeně Pet Shop Boys dokážou propojit intelektuální hudební nápad s elementární lidskou potřebou.

A potom je zde „Discoteca“. Člověk se ocitne někde, kde nerozumí jazyku, cítí se ztracený, ale přesto se snaží pokračovat jako normálně.

Třicet let od vydání zní tahle situace možná univerzálněji než v roce 1996.

Bilingual není nejdokonaleji sevřené album Pet Shop Boys a patrně ani jejich nejzásadnější. Actually, Behaviour nebo Very mají jasnější vnitřní architekturu a obsahují vyšší koncentraci skladeb, které se staly trvalými pilíři jejich repertoáru.

Právě proto je ale Bilingual tak zajímavé.

Je to album skupiny, která už nemusela nikomu dokazovat, že umí napsat „West End Girls“, „It's a Sin“ nebo „Go West“, a proto si mohla dovolit zamířit jinam. Pet Shop Boys nevzali latinskoamerickou hudbu jako exotický převlek pro své staré skladby. Nechali nové rytmy změnit způsob, jakým o písních přemýšleli. Současně otevřeli texty tématům cestování, komunikace, sebeakceptace, ztráty, přežití, stárnutí a otázce, zda lze ve světě neustálého pohybu vůbec někam patřit.

Výsledkem je deska nerovnoměrná, ale živá. Místy pevně svázaná s devadesátými lety, jindy překvapivě odolná vůči času. Někdy elegantní, jindy přehnaná, občas melancholická a vzápětí téměř frivolní.

Což je nakonec možná nejpřesnější význam jejího názvu.

Bilingual mluví více než jedním jazykem zároveň.

A třicet let po vydání mu stále stojí za to naslouchat.

Hodnocení: 8,5/10

Oficiální Pet Shop Boys – Bilingual, datum vydání, původní koncept alba, komentář Neila Tennanta a původní tracklist:
Pet Shop Boys – Bilingual

Oficiální Pet Shop Boys Store – reedice Bilingual, latinskoamerické vlivy, producenti a certifikace:
Bilingual – 2018 Remaster

Official Charts – britské žebříčkové výsledky alba:
Official Charts – Bilingual

Sound On Sound – rozhovor s Petem Gleadallem o programování a vzniku Bilingual:
Pete Gleadall: Programming & Recording Pet Shop Boys' Bilingual

Classic Pop – retrospektiva vzniku alba, Chris Porter, SheBoom a studiová práce:
Album Insight: Pet Shop Boys' Bilingual

Oficiální Pet Shop Boys – „Se a vida é“, „Single-Bilingual“, „Before“ a „A Red Letter Day“, včetně komentářů Neila Tennanta k významu skladeb:
Se a vida é
Single-Bilingual
Before
A Red Letter Day