Článek
Na 78. podlaží jižní věže World Trade Center vládl 11. září 2001 po nárazu letadla chaos. Prostorem, který sloužil jako přestupní patro k výtahům, proletěla exploze, všude byl kouř, trosky a těžce zranění lidé. Někteří z těch, kteří přežili samotný náraz, vůbec nevěděli, zda z budovy existuje cesta ven.
Pak se mezi nimi objevil mladý muž.
Přes nos a ústa měl uvázaný červený šátek. Neměl uniformu profesionálního hasiče a lidé kolem něj netušili, kdo je. Přesto začal organizovat jejich odchod, hledal průchod ke schodišti a pomáhal zraněným. Jednu těžce zraněnou ženu nesl podle dokumentace Národního památníku 11. září na zádech. Když dostal skupinu lidí několik pater níž do bezpečnější části budovy, otočil se a zamířil zpátky nahoru.
Dnes víme, že se jmenoval Welles Remy Crowther.
Bylo mu pouhých 24 let.
Přes den obchodník, od šestnácti dobrovolný hasič
Crowther pracoval jako obchodník s akciemi ve společnosti Sandler O’Neill & Partners. Jeho kancelář se nacházela na 104. podlaží jižní věže. Vystudoval ekonomii na Boston College, kde také hrál lakros, a profesně tedy žil úplně jiným světem než lidé, kteří toho rána mířili do World Trade Center v hasičských vozech.
Hasičská zkušenost mu však cizí nebyla. Už v šestnácti letech se stal dobrovolným hasičem ve svém rodném Upper Nyacku ve státě New York. Stejným způsobem sloužil také jeho otec Jefferson. Právě od něj Welles převzal zvyk nosit v kapse šátek. Otec používal modrý, syn si oblíbil červený.
Do té chvíle šlo o obyčejný osobní předmět. Po 11. září se stal jedním ze symbolů civilního hrdinství při útocích na World Trade Center.
Když unesený let United Airlines 175 v 9.03 hodin narazil do jižní věže, zasáhl oblast přibližně mezi 77. a 85. podlažím. Crowther se podle rekonstrukce událostí dostal do prostoru zasaženého 78. patra, kde zůstali přeživší mezi troskami, kouřem a zraněnými. Přes obličej si přetáhl svůj červený šátek a začal dělat to, k čemu byl vycvičený: hledat cestu ven a pomáhat lidem, kteří ji sami najít nedokázali.
Vyvedl jednu skupinu a potom se vrátil
Právě tato část jeho příběhu je možná nejtěžší k pochopení.
Crowther mohl pokračovat dolů.
Místo toho se vrátil.
Svědectví přeživších popisují mladého muže, který mluvil klidně a rozhodně, rozdělil úkoly mezi lidi schopné chůze a navedl je ke schodišti, které zůstalo průchodné. Boston College uvádí, že jednu skupinu doprovodil přibližně 17 podlaží dolů, načež znovu zamířil k místu zásahu pro další zraněné. National September 11 Memorial & Museum připomíná, že se do prostoru 78. podlaží vydal opakovaně.
Kolik lidí přesně zachránil, už pravděpodobně nelze s absolutní jistotou určit. Boston College i další instituce dnes uvádějí, že jeho zásahy mohly pomoci zachránit až 18 lidských životů. Přesnější je proto mluvit o odhadu než o definitivním čísle.
Ještě pozoruhodnější je to, co následovalo. Crowther podle Boston College pokračoval v záchranné práci a připojil se k profesionálním hasičům a policistům, kteří se snažili pomáhat lidem uvnitř budovy. Z jižní věže už nevyšel. Zřítila se v 9.59 hodin, pouhých 56 minut po nárazu letadla.
Jeho ostatky byly v troskách nalezeny až v březnu následujícího roku. Boston College uvádí, že se nacházely v blízkosti skupiny policistů a hasičů v prostoru někdejšího přízemního lobby, které záchranáři používali jako základnu.
Přeživší stále nevěděli, kdo jim zachránil život
Tady ale příběh nekončí.
Lidé, kterým pomáhal, totiž jeho jméno neznali. Pamatovali si mladého muže, jeho hlas, způsob, jakým organizoval záchranu, a především červený šátek přes obličej.
Po dlouhé měsíce tak v jejich vzpomínkách existoval pouze anonymní „muž s červeným šátkem“.
Až v květnu 2002 se začaly jednotlivé části příběhu spojovat. Média zveřejnila svědectví lidí, které neznámý muž vyvedl z poškozených pater. Když Crowtherova rodina popisy četla, detail s červeným šátkem byl zásadní. Welles jej totiž nosil prakticky neustále. Rodiče navíc po jeho smrti našli v jeho bytě několik dalších červených šátků.
Přeživším potom ukázali Crowtherovu fotografii.
Poznali ho.
Muž, o kterém několik měsíců dokázali říct jen to, že měl přes tvář červený šátek, konečně dostal jméno. National September 11 Memorial & Museum dnes právě tento šátek uchovává ve své sbírce.
Najednou už nebyl neznámým zachráncem.
Byl to Welles Crowther, čtyřiadvacetiletý obchodník, bývalý univerzitní hráč lakrosu a dobrovolný hasič, který se mohl pokusit zachránit sám, ale místo toho se opakovaně vracel pro jiné.
Rodina z červeného šátku udělala symbol pomoci
Crowtherovi rodiče Alison a Jefferson založili na jeho památku charitativní fond, který podporuje mladé lidi a jejich vzdělávání, sportovní aktivity a službu komunitě. Boston College zase pořádá Red Bandanna 5K a z červeného šátku se stal jeden z výrazných symbolů univerzity.
Crowtherův příběh pronikl také do knih, dokumentů a sportovního prostředí. Boston College od roku 2011 připomíná svého absolventa také prostřednictvím utkání známého jako Red Bandanna Game.
Právě letos má tato tradice zvláštní význam. Dnes, 11. září 2026, tedy přesně 25 let po útocích, se Boston College při utkání s Rutgers znovu přihlásí k Crowtherovu odkazu. Prvních deset tisíc návštěvníků má dostat červený šátek a připomínky se zúčastní také členové rodin obětí.
Jeho příběh navíc letos získal další oficiální uznání. Prezident Donald Trump 8. září posmrtně udělil Wellesi Crowtherovi Prezidentskou medaili svobody, jedno z nejvyšších amerických civilních vyznamenání. Ocenění převzala jeho matka Alison spolu se sestrou Paige.
Hrdinství někdy nevypadá jako ve filmu
Po čtvrt století existuje o útocích z 11. září nepřeberné množství fotografií, dokumentů, rekonstrukcí a statistik. Známe jména pachatelů, čísla letů i přesné časy nárazů a pádů obou věží. Víme, že toho dne zahynulo téměř tři tisíce lidí.
Uprostřed všech velkých čísel se ale občas objeví jeden malý detail, díky kterému lze rozsah události pochopit možná lépe než z jakékoli statistiky.
V případě Wellese Crowthera je to kus červené látky.
Nevěděl, že o něm jednou budou vznikat knihy nebo že jeho jméno ponese charitativní fond. Nemohl vědět ani to, že si 25 let poté budou tisíce lidí na jeho počest znovu uvazovat červené šátky.
V okamžiku, kdy se rozhodoval, jestli bude pokračovat po schodech dolů, nebo se otočí zpátky do kouře, neměl k dispozici budoucí legendu o „muži s červeným šátkem“.
Měl jen volbu.
A rozhodl se vrátit pro další lidi.
Možná právě proto jeho příběh ani po 25 letech nepotřebuje žádné velké přikrášlení. Ti, které zachránil, dlouho neznali ani jeho jméno. Pamatovali si jen člověka, který přišel z kouře, ukázal jim cestu ven – a potom se do něj znovu vrátil.
Zdroje
- National September 11 Memorial & Museum – sbírkový předmět, červený šátek Wellese Crowthera, rekonstrukce jeho pohybu v jižní věži a identifikace podle svědectví přeživších.
- National September 11 Memorial & Museum – příběh „Man in the Red Bandana“ a pomoc lidem na 78. podlaží.
- Boston College – životopis Wellese Crowthera, jeho dobrovolná hasičská služba a odhad až 18 zachráněných lidí.
- Boston College – podrobná rekonstrukce výpovědí přeživších a následné identifikace muže s červeným šátkem.
- Boston College – připomínka 25. výročí 11. září a Red Bandanna Game 11. září 2026.
- The White House / Associated Press – posmrtné udělení Prezidentské medaile svobody Wellesi Crowtherovi 8. září 2026.
