Soud změnil Návštěvníky. Akademik Filip musel ze seriálu zmizet

Píše se rok 2484 a lidstvo stojí před katastrofou. Centrální mozek lidstva, zkráceně CML, oznámí, že Zemi ohrožuje vesmírné těleso. Nadějí se stane dávno mrtvý génius Adam Bernau, který měl už jako chlapec objevit způsob, jak přesouvat kontinenty. Expedice Adam 84 se proto vydává téměř pět století do minulosti, aby našla jeho ztracený školní sešit.

Tak začíná jeden z nejoriginálnějších československých dětských seriálů. Návštěvníci vznikli podle scénáře Oty Hofmana a Jindřicha Poláka, který seriál také režíroval. Na obrazovkách Československé televize se poprvé objevili 5. listopadu 1983.

Seriál přitom nestál pouze na sci-fi nápadu. Velkou část jeho kouzla tvořilo pozorování lidí 20. století očima návštěvníků z daleké budoucnosti. To, co bylo pro tehdejšího diváka naprosto obyčejné, mohlo čtveřici cestovatelů časem připadat absurdní, nepraktické nebo nepochopitelné. A právě střet dvou světů dal vzniknout řadě situací, které fungují i po více než čtyřiceti letech.

Josefa Bláhu si většina dnešních diváků pamatuje jako akademika Richarda, vedoucího expedice Adam 84. Když ale Návštěvníci vznikli, jeho postava se jmenovala jinak. Původně šlo o akademika Filipa.

A právě toto jméno způsobilo seriálu nečekané problémy. Ozvala se vdova po významném českém archeologovi a akademikovi Janu Filipovi. Vadila jí shoda jména seriálové postavy se zesnulým vědcem a případ nakonec skončil u soudu. Ten dal v roce 1989 vdově za pravdu.

Pro další uvádění seriálu tak bylo nutné problém vyřešit. Z akademika Filipa se stal akademik Richard a pasáže, v nichž původní jméno zaznívalo, byly dodatečně předabovány.

Nejde přitom jen o jednu z televizních legend, které se po desetiletích nabalují na populární seriály. Spor připomíná ve svých materiálech také Česká národní banka v souvislosti s osobností Jana Filipa a věnoval se mu i Český rozhlas.

Divák, který zná pouze pozdější reprízy, tak možná vůbec netuší, že sleduje seriál, v němž byla jedna z hlavních postav po letech kvůli skutečnému soudnímu sporu přejmenována.

Městečko Kamenice, do něhož expedice z budoucnosti přijíždí, bychom na mapě hledali marně. Velká část jeho exteriérů vznikala v Pelhřimově.

Filmaři tam v létě roku 1981 strávili přibližně osm týdnů. Natáčení začalo 22. června a seriálem tehdy podle dobových vzpomínek žilo prakticky celé město. Na náměstí stály kolotoče, probíhalo také noční natáčení a známé pelhřimovské kulisy se před kamerou měnily v seriálovou Kamenici.

Budova představující hotel U lva, v němž se návštěvníci vydávali za skupinu geometrů, je ve skutečnosti dnešní pelhřimovská radnice. Další scény vznikaly v Počátkách, Brně, u českých rybníků, na horách i mimo Československo.

Samotná výroba byla na tehdejší televizní poměry mimořádně náročná. Dokument o vzniku seriálu uvádí 223 natáčecích dnů. Štáb pracoval ve městech, u vody, na sněhu, v horách, na Barrandově i v trikových studiích. Výsledkem byl projekt, který svým rozsahem připomínal spíš velkou filmovou produkci než běžný dětský televizní seriál.

Dnešnímu fanouškovi sci-fi může připadat samozřejmé, že se časem cestuje v automobilu. Jenže slavný film Návrat do budoucnosti s DeLoreanem měl premiéru až v roce 1985. Návštěvníci poslali svůj automobilový stroj času na televizní obrazovky už o dva roky dříve.

Expedice Adam 84 používala Ladu Niva, která na první pohled vypadala dostatečně obyčejně, aby její posádka v tehdejším Československu nevzbudila příliš velkou pozornost. Právě v automobilu se přitom ukrývala technika umožňující cestu mezi staletími.

Tvůrci samozřejmě nemohli tušit, že o několik let později se automobil jako stroj času stane jedním z nejslavnějších symbolů světové filmové sci-fi. Neznamená to, že by mezi oběma díly existovala jakákoli souvislost. Je to však hezká připomínka toho, jak nápadití Návštěvníci na začátku osmdesátých let byli.

Podobně zapamatovatelné byly i další představy budoucnosti. Centrální mozek lidstva, komunikace s delfíny, miniaturní technika nebo slavné amarouny – jídlo budoucnosti připomínající barevnou rosolovitou hmotu – se staly součástí seriálové legendy.

Čtveřici členů expedice vytvořili Josef Bláha, Josef Dvořák, Jiří Datel Novotný a Dagmar Patrasová. Každý z nich dostal v minulosti novou identitu, pod níž se měl pohybovat mezi obyvateli Kamenice.

Budoucího génia Adama Bernaua ztvárnil Viktor Král a jeho kamarádku Ali Klára Pollertová. Jednu z nejvýraznějších postav celého seriálu vytvořil Vlastimil Brodský jako Adamův učitel Alois Drahoslav Drchlík.

Právě Drchlík je pro příběh nakonec mnohem důležitější, než si expedice z budoucnosti dokáže představit. Seriál tím nenápadně převrací vlastní výchozí myšlenku: lidé budoucnosti přijíždějí do minulosti přesvědčeni o své technologické převaze, ale postupně zjišťují, že i obyčejný člověk z pro ně zaostalého 20. století je může naučit něco podstatného.

Seznam známých tváří pokračoval také v menších rolích. Objevili se Vladimír Menšík, Jiří Lábus, Jiří Kodet, Jitka Molavcová, Jan Hartl, Helena Růžičková, Jiří Krampol, Otto Šimánek nebo tehdy mladý Ondřej Vetchý. Hudbu, bez níž by atmosféra Návštěvníků nebyla úplná, složil Karel Svoboda.

Podobně jako několik dalších velkých dětských projektů své doby vznikali Návštěvníci s výrazným zahraničním zázemím. Na výrobě se vedle Československa podíleli také zahraniční koproducenti ze západní Evropy.

Seriál se díky tomu dostal i k zahraničním divákům. V německy mluvících zemích byl znám jako Die Besucher a používal se také název Expedition Adam 84.

Vznikl rovněž samostatný dokument o natáčení Besuch bei den Besuchern, který ukázal, jak rozsáhlý projekt se za seriálem skrýval.

Dnes může část technických představ roku 2484 působit úsměvně. Něco jiného ale zestárlo překvapivě málo. Návštěvníci vyprávějí o důvěře v počítače, závislosti člověka na technologiích, o tom, že ani nejsložitější systém nemusí mít vždy pravdu, a především o tom, že budoucnost někdy zachrání něco úplně jiného, než odborníci předpokládají.

Možná právě proto seriál pořád funguje. Nejen jako připomínka dětství, amarounů, CML a Lady Nivy, ale jako chytrá rodinná sci-fi, která si dokázala dělat legraci z minulosti, přítomnosti i budoucnosti zároveň.

A je na tom něco krásně paradoxního. Tvůrci se na začátku osmdesátých let pokoušeli představit svět roku 2484. My jsme dnes jen něco přes čtyřicet let od premiéry a už můžeme sledovat, v čem se spletli a v čem možná byli své době překvapivě napřed.

Do roku 2484 nám přitom stále zbývá více než čtyři a půl století.