Článek
Album, které nemělo vzniknout
Když Ultra vyšlo 14. dubna 1997 u vydavatelství Mute Records, málokdo věřil, že se kapela ještě dokáže postavit na nohy. Po odchodu Alana Wildera v roce 1995 a vážných osobních problémech zpěváka Davea Gahana visela budoucnost skupiny na vlásku.
Právě Gahanův boj se závislostí a jeho kolaps v roce 1996, kdy byl krátce klinicky mrtvý, zásadně ovlivnil atmosféru celé desky. Ultra tak není jen hudební projekt, ale i dokument přežití.
Temnější, syrovější a osobnější zvuk
Na rozdíl od předchozího alba Songs of Faith and Devotion se kapela posunula od rockovější polohy zpět k elektronice, ovšem s výrazně temnějším a introspektivním nádechem. Produkce se ujal Tim Simenon, který pomohl definovat minimalističtější a zároveň hutný zvuk.
Album obsahuje silné singly jako:
- Barrel of a Gun – temná výpověď o závislosti
- It’s No Good – jeden z největších hitů alba
- Home – emotivní balada zpívaná Martinem Gorem
Textově se na albu dominantně podílel Martin Gore, jehož introspektivní styl dokonale reflektoval tehdejší situaci kapely.
Úspěch navzdory krizi
Navzdory komplikovanému vzniku zaznamenalo Ultra výrazný komerční úspěch. V britské hitparádě debutovalo na prvním místě a v USA se dostalo do Top 5 žebříčku Billboard.
Zásadní bylo i rozhodnutí kapely nevydat se na klasické turné. Místo toho zvolili pouze omezenou sérii promo vystoupení, aby ochránili zdraví Gahana i stabilitu skupiny.
Zlomový bod v historii kapely
Ultra dnes patří mezi klíčová alba diskografie Depeche Mode. Nejenže uzavřelo jednu z nejtemnějších kapitol jejich historie, ale zároveň otevřelo novou éru, ve které kapela pokračuje dodnes.
Bez tohoto alba by pravděpodobně další tvorba vůbec nevznikla. Ultra tak zůstává symbolem návratu z okraje – hudebního i lidského.
