Článek
Friedrich Jeckeln nepatří k nacistickým zločincům, jejichž jména zná téměř každý. Přesto se během druhé světové války vypracoval mezi nejvýše postavené představitele SS a policie na okupovaném východě a jeho velitelská a organizační odpovědnost je spojena s některými z největších masových vražd evropských Židů.
Jeho příběh současně připomíná období holocaustu, které bývá ve veřejném povědomí zastíněno pozdějšími vyhlazovacími tábory. Po napadení Sovětského svazu v červnu 1941 byly statisíce lidí vražděny přímo v místech, kde žili. Umírali v lesích, roklích a u předem připravených masových hrobů.
Jeckeln byl jedním z mužů, kteří dokázali takové vražedné operace organizovat v obrovském rozsahu.
Himmler mu svěřil mimořádnou moc
Po zahájení operace Barbarossa 22. června 1941 následovaly postupující německou armádu mobilní jednotky bezpečnostní policie a SD známé jako Einsatzgruppen. Jejich působení se rychle změnilo v systematické vraždění Židů, politických protivníků režimu a dalších skupin obyvatelstva.
Heinrich Himmler zároveň vytvořil systém vyšších velitelů SS a policie, kteří měli na rozsáhlých okupovaných územích koordinovat různé části represivního aparátu.
Jedním z nich byl Friedrich Jeckeln.
Nebyl tedy pouze velitelem jedné popravčí jednotky. Jako vyšší velitel SS a policie disponoval pravomocemi umožňujícími koordinovat činnost různých jednotek SS, policie a dalších ozbrojených složek.
Už během léta 1941 se jeho jméno spojilo s masovou vraždou, jejíž rozsah byl v tehdejší fázi nacistického vyhlazování mimořádný.
Kamenec Podolský: 23 600 zavražděných
Na konci srpna 1941 se v Kamenci Podolském na území dnešní Ukrajiny nacházely tisíce Židů. Vedle místního obyvatelstva mezi nimi byli také lidé deportovaní z území pod maďarskou kontrolou.
Během několika dnů na konci srpna následovala rozsáhlá vražedná operace jednotek SS, policie a dalších složek.
Podle Jeckelnovy vlastní zprávy bylo zavražděno 23 600 Židů.
United States Holocaust Memorial Museum řadí masakr v Kamenci Podolském mezi první vražedné akce takového rozsahu v procesu, který následně vyústil v systematickou genocidu evropských Židů.
Jeckelnova role nebyla okrajová. Jako vyšší velitel SS a policie patřil k hlavním organizátorům operace.
O pouhý měsíc později se však na okupované Ukrajině odehrál masakr ještě větší.
Babí Jar: 33 771 lidí za dva dny
Německá vojska obsadila Kyjev 19. září 1941. O několik dnů později zasáhly centrum města exploze náloží, které před ústupem nastražily sovětské síly. Německé okupační orgány následně využily situaci jako záminku k rozsáhlému zásahu proti židovskému obyvatelstvu.
Kyjevští Židé dostali příkaz, aby se ráno 29. září dostavili na určené místo a vzali si s sebou doklady, peníze, cennosti a oblečení.
Řada z nich zřejmě očekávala deportaci.
Místo toho byli postupně odváděni směrem k rokli Babí Jar na okraji Kyjeva. Pachatelé jim odebírali zavazadla a cennosti, oběti se musely svléknout a poté byly po skupinách vedeny na místo popravy.
Klíčovou úlohu při samotných střelbách sehrálo Sonderkommando 4a z Einsatzgruppe C vedené Paulem Blobelem, spolu s příslušníky dalších německých policejních jednotek a pomocných sil.
Nad touto strukturou však stál také Friedrich Jeckeln. United States Holocaust Memorial Museum uvádí jeho vedoucí a koordinační roli při celé operaci.
Dochované německé hlášení uvádí mimořádně přesný údaj: během 29. a 30. září 1941 bylo zavražděno 33 771 Židů.
Toto číslo nevzniklo až při pozdějších poválečných odhadech. Zaznamenali je samotní pachatelé ve svém hlášení nadřízeným.
Ani po těchto dvou dnech Babí Jar nepřestal být místem smrti. Němci zde během okupace vraždili také Romy, sovětské válečné zajatce, pacienty psychiatrické léčebny a další lidi. Celkový počet obětí zabitých v Babím Jaru během německé okupace se odhaduje přibližně na 100 tisíc.
K masové vraždě nestačili pouze střelci
Právě Jeckelnův příběh ukazuje jednu z podstatných vlastností nacistického vražedného aparátu. Masakry takového rozsahu nebyly pouze chaotickými projevy násilí několika fanatiků.
Byly to organizované operace.
Aby bylo možné během několika dnů zavraždit desetitisíce lidí, bylo zapotřebí shromáždit oběti, uzavřít okolí, zajistit jejich přesun, vytvořit hlídky, odebrat majetek, připravit místo popravy a rozdělit jednotlivé úkoly mezi různé jednotky.
S Jeckelnem je v odborné literatuře spojován také způsob provádění masových poprav označovaný německým výrazem Sardinenpackung, doslova připomínajícím skládání sardinek.
Oběti byly nuceny ulehnout do masového hrobu na již zastřelené lidi a následně byly zabity. Další skupiny byly pokládány na předchozí vrstvu mrtvých.
Historik Nestar Russell ve své práci věnované operaci Barbarossa popisuje tuto metodu v souvislosti s postupným organizačním zdokonalováním masových střeleckých akcí.
Jeckeln samozřejmě nevytvořil nacistickou genocidu a nebyl jediným mužem odpovědným za její realizaci. Jeho význam spočíval v něčem jiném: dokázal ideologický příkaz k likvidaci lidí převádět do prakticky organizovaných operací, při nichž spolupracovaly různé části bezpečnostního a policejního aparátu.
Právě tato schopnost organizovat masové zabíjení z něj činí jednu z důležitých postav holocaustu na okupovaném východě.
Z Ukrajiny zamířil do Pobaltí
Na podzim 1941 byl Jeckeln převelen do oblasti Ostlandu, která zahrnovala okupované Pobaltí a část dnešního Běloruska.
Jeho dalším působištěm se stalo Lotyšsko.
V Rize nacisté vytvořili ghetto, do něhož soustředili přibližně 30 tisíc Židů. Na konci listopadu 1941 začala jeho likvidace.
Místem dalšího masakru se stal les Rumbula nedaleko lotyšského hlavního města.
Yad Vashem uvádí Jeckelna jako klíčového organizátora operace. Během dvou hlavních vražedných akcí 30. listopadu a 8. prosince 1941 zde německé SS a policejní jednotky za účasti lotyšských pomocných sil zavraždily nejméně 25 tisíc Židů, převážně obyvatel rižského ghetta.
Mezi oběťmi byli také Židé deportovaní z Německa.
Jeckeln při organizaci využíval zkušenosti získané během předchozích masových vražd na Ukrajině. Jednotlivé úkoly byly rozděleny mezi různé skupiny: některé jednotky vyháněly obyvatele z ghetta, další střežily trasu, jiné hlídaly místo popravy a další prováděly samotné zabíjení.
Na celé operaci se tak mohlo podílet podstatně více lidí, než kolik jich přímo stálo se zbraní u masového hrobu.
Právě tento rozdíl je pro pochopení nacistických zločinů zásadní. Genocidu nevykonávalo několik izolovaných pachatelů. Umožňovala ji rozsáhlá struktura lidí, z nichž každý plnil určitou část celého mechanismu.
Jeckeln patřil k těm, kteří tento mechanismus řídili.
Holocaust nebyl jen Osvětim
Když se dnes vysloví slovo holocaust, jedním z prvních obrazů bývá Auschwitz-Birkenau, plynové komory a krematoria. Osvětim se oprávněně stala jedním z nejvýraznějších symbolů nacistické genocidy.
Holocaust však měl více podob.
Po německém útoku na Sovětský svaz patřily mezi hlavní nástroje vyhlazování právě masové střelby. Příslušníci Einsatzgruppen, SS, policie a dalších německých i místních pomocných složek zavraždili na okupovaných územích obrovské množství lidí.
United States Holocaust Memorial Museum eviduje stovky míst masových střeleckých akcí napříč východní Evropou.
K vraždění nebyla vždy zapotřebí plynová komora. Někdy stačil les, rokle nebo předem připravený masový hrob.
Tato část historie také ukazuje, proč nelze nacistické zločiny zredukovat pouze na několik nejznámějších jmen z vedení režimu. K jejich uskutečnění byly zapotřebí desetitisíce dalších lidí – velitelé, policisté, příslušníci jednotek SS, úředníci, řidiči, strážní a další vykonavatelé.
Friedrich Jeckeln stál v této hierarchii velmi vysoko.
Proč Jeckelnovo jméno zná tak málo lidí?
Jeckeln dnes není veřejnosti zdaleka tak známý jako někteří jiní představitelé nacistického režimu.
V českém prostředí má například Reinhard Heydrich mimořádné místo především kvůli svému působení v Protektorátu Čechy a Morava a atentátu z května 1942. Heinrich Himmler je zase všeobecně znám jako šéf SS a Adolf Eichmann se stal symbolem organizace deportací evropských Židů mimo jiné díky svému poválečnému procesu v Jeruzalémě.
Jeckelnův příběh podobně výraznou kapitolu v české historické paměti nemá.
Jeho relativní neznámost však neodpovídá rozsahu jeho odpovědnosti. Odborná historická literatura jej řadí mezi významné představitele nacistického aparátu, který organizoval masové vraždění na okupovaném sovětském území.
Jeho jméno je spojeno s Kamencem Podolským, Babím Jarem i Rumbulou – třemi místy, na nichž byly během pouhých několika měsíců zavražděny desetitisíce lidí.
Právě v tom spočívá jeden z důvodů, proč jeho příběh připomínat i dnes.
Konec přišel v Rize
Po porážce nacistického Německa se Jeckeln dostal do sovětského zajetí.
Na začátku roku 1946 se společně s dalšími představiteli německého okupačního aparátu postavil před sovětský vojenský tribunál v Rize.
Proces probíhal od 26. ledna do 3. února 1946.
Jeckeln byl uznán vinným a odsouzen k trestu smrti. Dne 3. února 1946 byl společně s dalšími odsouzenými v Rize veřejně oběšen.
Při hodnocení jeho odpovědnosti však není nutné spoléhat pouze na závěry sovětského poválečného procesu. Jeckelnova role je doložena německými válečnými dokumenty, hlášeními samotných pachatelů i následným historickým výzkumem.
Právě nacistické dokumenty zaznamenaly například 23 600 zavražděných v Kamenci Podolském nebo 33 771 obětí dvoudenního masakru v Babím Jaru.
Čísla, která dnes působí téměř nepředstavitelně, zapisovali pachatelé do administrativních hlášení.
A možná právě to je na Jeckelnově příběhu nejděsivější.
Nejde pouze o životopis jednoho nacistického důstojníka. Jeho kariéra ukazuje, jak se může nenávistná ideologie změnit v organizovaný systém, pokud se najdou lidé schopní přeměnit politická rozhodnutí v rozkazy, transporty, hlídky, seznamy a připravená místa smrti.
Friedrich Jeckeln byl jedním z těchto lidí.
Jeho jméno možná většina společnosti nezná. Stopa, kterou po sobě zanechal v Kamenci Podolském, Babím Jaru a Rumbule, však patří k nejtemnějším kapitolám evropských dějin.
Použité zdroje a literatura
United States Holocaust Memorial Museum – Holocaust Encyclopedia: materiály Kamenets-Podolsk, Mass Shootings at Babyn Yar (Babi Yar), Einsatzgruppen a chronologie událostí roku 1941.
Yad Vashem – The World Holocaust Remembrance Center: odborné materiály k vyvražďování židovského obyvatelstva v Pobaltí a k masakru v Rumbule.
Nestar Russell: Operation Barbarossa and the Holocaust by Bullets – Bottom-Up Forces and Top-Down Incentives, Springer.
The Cambridge History of the Holocaust, Cambridge University Press – odborné kapitoly věnované vývoji „konečného řešení“ a masovým vraždám na okupovaných sovětských územích.
Odborné materiály a historická dokumentace k rižskému procesu z roku 1946.
