Zkoušky z dospělosti: Maturita byla nejmenší problém jejich života

Maturita bývá zpětně jednou z těch životních událostí, které ve vzpomínkách vypadají mnohem romantičtěji než ve chvíli, kdy je člověk skutečně prožívá. Několik měsíců před ní má pocit, že se rozhoduje téměř o všem. Jak dopadnou zkoušky, kam půjde dál, zda se dostane na vysokou školu a jestli vůbec tuší, čím chce jednou být. Po letech pak často zjistí, že maturitní otázky byly možná tou jednodušší částí.

Právě na tomto rozhraní stojí šestidílné Zkoušky z dospělosti. Česká televize u seriálu používá velmi přesnou charakteristiku: studenty posledního ročníku sice čeká maturita, ty opravdu náročné životní zkoušky ale prožívají každý den. A není to jen reklamní věta. Během šesti dílů se mezi maturanty objeví láska vzniklá ze sázky, rodinný rozvod, střet dítěte s představami rodičů o jeho budoucnosti, obvinění z krádeže, útěk ze školy i vážná havárie.

Seriál natočil Jiří Adamec podle scénáře Karla Štorkána a Jiřího Bednáře, hudbu napsal Ladislav Štaidl. Česká televize jej eviduje jako výrobu roku 1980 a dodnes nabízí všech šest přibližně hodinových dílů v iVysílání. V srpnu 2026 se navíc celý seriál znovu objevil na ČT1 – od prvního dílu Sázka 14. srpna až po závěrečné Maturity21. srpna.

A právě návrat po 46 letech ukazuje něco zajímavého. Účesy, oblečení, škola i společenský systém jsou dávno jiné. Pocit, že rodiče mají o našem životě mnohem jasnější představu než my sami, však příliš nezestárl.

Už první díl rozehrává situaci, která by mohla bez větších problémů vzniknout i mezi dnešními středoškoláky. Na maturitním plese Olina Hejkalová vyprovokuje sázku, zda Petr Nápravník dokáže získat přízeň spolužačky Lucie Fabiánové. Petr v podání mladého Jana Čenského nabídku přijme a něco, co začalo jako hra před spolužáky, se začne měnit ve skutečný vztah.

Jenže seriál nenechá Petra a Lucii dlouho v romantickém bezpečí. Do třídy přijde nový spolužák Mirek Žalud, kterého hraje Antonín Navrátil. Jeho matka se po rozchodu s manželem přestěhovala z Chomutova do Chrudimi a Mirek se tak musí vyrovnat nejen s novou školou, ale i s rozpadem vlastní rodiny. Zároveň začne být Lucii sympatický a původně jednoduchá studentská romance se promění v trojúhelník, do něhož vstupuje žárlivost, nejistota i potřeba najít ve třídě nové místo.

Právě tady jsou Zkoušky z dospělosti mnohem zajímavější než jako pouhá televizní fotografie gymnázia před více než čtyřiceti lety. Mladí lidé v seriálu nedělají velká rozhodnutí někdy v neurčité budoucnosti. Dospělý svět už po nich něco chce, přestože oni sami ještě nemají úplně jasno ani ve vlastních vztazích.

Petr je navíc synem ředitele školy Nápravníka, kterého hraje Miroslav Zounar. Otec má jasnou představu, že by měl syn studovat chemii, zatímco Petr chce pokračovat ve sportu a míří jiným směrem. Jeho tenisový úspěch se stane jedním z argumentů, proč se chce rozhodnout sám.

Je to detail, který dnes působí až překvapivě současně. Rodič chce dítěti zajistit podle svého názoru rozumnou budoucnost, zatímco dítě má pocit, že mu někdo právě plánuje život, který vůbec nechce žít.

Tuhle část seriálu ale není fér hodnotit pouze dnešníma očima. Zkoušky z dospělosti vznikaly v úplně jiném vzdělávacím systému a právě jeho znalost dává příběhu další rozměr.

ČT art ve svém archivním materiálu o středoškolácích pozdního socialismu připomíná, že školství tehdejšího Československa nebylo organizováno pouze podle individuálních představ studentů. Stát určoval, kolik lidí mají jednotlivé typy škol a obory připravovat pro konkrétní části ekonomiky, a přechod na vyšší stupeň vzdělání mohl ovlivnit také školní hodnocení rodinného zázemí, kázně a politického profilu studenta. Gymnázium navštěvovala jen menší část mladých lidí.

Proto mají rozhovory seriálových rodičů o tom, co jejich dítě „bude dělat“, trochu jinou váhu než dnes. Volba školy nebyla jen rodinným rozhodnutím a možnost pokračovat na vysoké škole nebyla samozřejmostí. ČT art upozorňuje, že tehdejší školy vedly dokumentaci, která mohla mít při dalším studiu značný význam.

Seriál přitom samozřejmě není dokumentem o normalizačním školství a bylo by chybou z každé scény vyvozovat přesný obraz tehdejší společnosti. Právě zasazení do tohoto prostředí ale vysvětluje, proč otázka „co budeš dělat po maturitě?“ mohla mít podstatně větší společenskou váhu, než jakou jí dáváme dnes.

Zajímavé je, že se tvůrci více soustředili na obyčejné lidské konflikty než na velkou politiku. Maturanti řeší hlavně lásku, rodiče, peníze, kamarády, vlastní budoucnost a otázku, nakolik mohou sami rozhodovat o svém životě. A právě díky tomu přežila podstatná část příběhu dobu, pro kterou vznikl.

Nejdramatičtější příběh přinese právě Mirek Žalud. Jeho problémy nezačínají ve škole, ale doma. Rozpad rodiny a stěhování jej dostanou do nového prostředí a mladík se postupně ocitne v situaci, kterou by bylo jednoduché hodnotit zvenčí a podstatně těžší prožívat zevnitř.

Ve čtvrtém dílu potřebuje peníze. Kvůli nedorozumění se k němu částka, kterou mu má Lucie půjčit, nedostane běžným způsobem, a Mirek si ji vezme z její tašky. Zanechá vysvětlující dopis, jenže ten zmizí. Výsledkem je obvinění z krádeže a Mirkův útěk ze školy.

Je to typicky seriálová konstrukce založená na nedorozumění, ale dobře funguje právě proto, že se dotýká pověsti člověka. Stačí jeden chybějící dopis a z nového spolužáka, kterého ostatní ještě pořádně neznají, se stává v jejich očích zloděj.

V následujícím dílu už Mirkovi hrozí vyloučení ze školy, zatímco Petr musí řešit následky vlastního jednání. Závěr seriálu přichází s návratem Mirka a s Petrovým zotavováním po havárii. Teprve potom se příběh skutečně dostane k tomu, co bylo od začátku napsáno v názvu poslední epizody – k maturitám.

Maturitní zkouška, která by v jiném školním seriálu představovala vrchol celého příběhu, tak v Zkouškách z dospělosti působí skoro jako administrativní tečka za rokem, během něhož studenti stihli projít podstatně těžšími věcmi.

A právě to je možná nejchytřejší význam názvu celého seriálu.

Pro dnešního diváka má seriál ještě jednu zvláštní přitažlivost. Jeho maturitní ročník dnes připomíná album lidí, kteří byli na začátku profesní cesty a které česká televize, film i divadlo provázely ještě mnoho dalších desetiletí.

Petra Nápravníka hrál Jan Čenský, Mirka Žaluda Antonín Navrátil, Stáňu Adamovou Ljuba Krbová, Pepíka Kaplana Michal Pešek, Bimba Balabána Tomáš Juřička, Milinu Moutelíkovou Dana Bartůňková-Pražáková, Lucii Fabiánovou Jindra Bartošová a Olinu Hejkalovou Jana Matiášková. V učitelském sboru stojí proti nim Eliška Balzerová jako profesorka Jánská a Jiří Bartoška coby profesor Němeček.

A potom přicházejí rodiče. Miroslav Zounar, Jana Hlaváčová, Karel Augusta, Jiří Krampol, Jana Andresíková, Alena Vránová, Oldřich Vlach, Uršula Kluková, Milena Dvorská nebo Ladislav Trojan. Na šesti dílech se tak sešla pozoruhodná sestava mladé nastupující generace s herci, kteří už tehdy měli za sebou výraznou kariéru.

Při dnešním sledování je velmi snadné zapomenout na samotný děj a začít pozorovat, jak mladí tehdy všichni byli. U Jana Čenského je to zvlášť zajímavé, protože Petr Nápravník je mnohem méně uhlazený než role, s nimiž si jej část publika později spojovala. Nehraje pohádkového prince ani bezchybného sympatického hrdinu, ale kluka, který zahájí vztah kvůli sázce, žárlí a musí se vyrovnávat s vlastními chybami.

Z dnešního pohledu je právě tahle nedokonalost postav jedním z důvodů, proč seriál nezůstal jen příliš čistou vzpomínkou na školní léta.

Pro naši současnou nostalgickou cestu starými seriály je tady navíc velmi pěkná spojnice.

O šest let později se Jiří Adamec, Karel Štorkán a Jiří Bednář znovu sešli u seriálu Bylo nás šest. Tentokrát už hrdiny neposadili do maturitních lavic, ale poslali čerstvé absolventy gymnázia do Prahy, kde začínají vysokoškolský život. Dobové programové materiály tento tvůrčí most mezi oběma seriály přímo připomínají.

Dává to vlastně perfektní smysl. Zkoušky z dospělostistojí těsně před okamžikem, kdy se studenti rozběhnou do světa. Bylo nás šest začíná přesně tam, kde podobná jistota končí – známá třída zmizí, člověk odejde z domova a zjistí, že dospělost není něco, co člověk získá společně s maturitním vysvědčením.

Ty seriály nejsou přímými pokračováními a sledují jiné postavy, spojuje je ale velmi podobná otázka: co se s mladým člověkem stane ve chvíli, kdy už za něj nemohou rozhodovat úplně všichni ostatní?

Možná právě proto oba po tolika letech fungují lépe, než by člověk od televizní produkce své doby čekal.

Když se na Zkoušky z dospělosti podívá dnešní maturant, mnohé věci mu musí připadat téměř muzeální. Nemá v kapse mobil, nepodává elektronické přihlášky, neřeší Instagram ani skupinový chat své třídy a v rodině může mnohem silněji cítit představu, že rodiče či společnost vědí, jaký život by měl vést.

Jenže několik základních pocitů se mění podstatně pomaleji než technologie.

Také dnešní mladý člověk může zjistit, že obor, který mu doporučují rodiče, nechce studovat. Může se zamilovat do někoho, kdo jej nakonec zklame, být ve škole neprávem podezírán, sledovat rozpad manželství svých rodičů nebo se několik měsíců před maturitou podívat na svůj život a zjistit, že vůbec netuší, co má přijít potom.

Právě proto je zajímavé, že Česká televize letos v srpnu vytáhla seriál znovu na ČT1 a všech šest dílů ponechala přehratelných také v iVysílání.

Člověk se při sledování samozřejmě vrací do roku 1980. Může se usmívat nad módou, telefony, školou nebo způsobem, jakým spolu lidé komunikují. Jakmile ale dojde na rodiče, kteří svému synovi naplánovali budoucnost, kluka z rozpadlé rodiny snažícího se zapadnout do nové třídy nebo první vztah, jenž se ukáže být podstatně komplikovanější, než vypadal na maturitním plese, časový odstup se začne podivně zmenšovat.

A možná právě to je důvod, proč titul Zkoušky z dospělosti funguje i po 46 letech. Maturitu nakonec člověk udělá nebo neudělá během několika hodin. Zkoušky, které přijdou potom, žádný přesný seznam otázek nemají.