Článek
Už znovu se o nich mluví. Jaderné zbraně! Specificky jaderné zbraně v rukách islamistického režimu v Íránu. Zástupci Izraele a USA střídavě mluví o jednáních a vojenských úderech. Íránští představitelé odmítají jakékoliv kompromisy. Spěje současná situace k nové regionální válce?
Raketová diplomacie
Vztahy mezi Íránem a Izraelem se za posledních 50 let posunuly od blízké spolupráce k vzájemné nechuti až po současné otevřené nepřátelství. Pád Izraeli nakloněné dynastie Pahlaví a nástup Islámské republiky roku 1979 je většinou považován za bod zlomu, ale oba státy se v 80. a 90. letech byly ochotny pragmaticky spojit proti společným nepřátelům jako byl například Saddám Husajn. Od roku 2000 však vzájemné nepřátelství roste čím dál víc, což se projevilo především mohutnou íránskou podporou pro teroristické skupiny Hamás a Hizballáh. Aktivní spojenectví s teroristy však není pro Izrael nejvážnější hrozbou ze strany Íránu. A nejsou jí ani raketové nálety, které již Írán proti židovskému státu provedl. Mnohem vážnější je hrozba íránské jaderné bomby.
Že sám Izrael disponuje jadernými zbraněmi je považováno za veřejné tajemství mezinárodní komunity. Sám si pamatuji úsměv izraelského velvyslance, když se ho na ně ptal spolužák na speciální přednášce. Jaderné zbraně jsou samozřejmě nástrojem poslední nouze, které by pravděpodobně byly využity pouze v případě kompletní porážky izraelské armády, což je myšlenka přinejmenším extrémně nerealistická. Izraeli však i tajný jaderný arzenál dává výhodu nad všemi nepřátelskými státy regionu, které proti této hrozbě nemají žádnou efektivní odvetu. Íránský nukleární arzenál by tento triumf okamžitě smazal z hracího pole.
Teherán se o získání jaderného arzenálu pokouší již řadu let. Původní výzkum byl proveden už pod dynastií Pahlaví, ale naplno se rozjel až v 90. letech. Do světového povědomí se dostal až po roce 2000, když se poprvé objevily zprávy o íránské snaze obohaceného uranu, který by mohl být použit pro výrobu jaderné zbraně. Následujících 15 let bylo plných západních sankcí, pokusů o vyjednávání a výhružek z obou stran. Průlom přinesl až rok 2015, když Írán odsouhlasil dohodu s USA a evropskými mocnostmi, podle které se měl vzdát vojenského jaderného programu výměnou za uvolnění velké části západních sankcí.
Izrael považoval celou záležitost za obrovskou západní hloupost. Dohoda podle něj neposkytovala dostatečně efektivní kontrolu íránského programu a měla se pouze stát krytem pro další pokračování snah Teheránu získat jadernou bombu. Předseda vlády Benjamin Netanyahu se tedy rozhodl, že nasadí jednu z nejmocnějších zbraní, které měl dispozici. Roku 2018 provedl Mossad nikým nečekaný nájezd v samotném Íránu, při kterém získal velké množství dokumentů o íránském programu. Tyto informace, které Izrael následně zveřejnil, s jistotou nepotvrdily pokračování snah o získání jaderné bomby, ale pomohly k tomu, aby Trumpova administrativa ukončila dohodu s íránským režimem. To znamenalo také návrat sankcí a nové zhoršení vztahů mezi Jeruzalémem a Teheránem.
Obnovený konflikt s Teheránem se měl v následujících letech pouze zhoršovat. Izrael napomohl USA zabít významného íránského velitele Kásima Sulejmáního roku 2020, na což Írán zareagoval sérií raketových útoků na americké základny v regionu. Ani konec Trumpovy administrativy konflikt nijak neutišil. Joe Biden sice mluvil o možném novém jednání s Íránem, ale tyto pokusy kompletně zkrachovaly. Íránem podporovaný teroristický útok ze 7. října roku 2023 a následní přímé raketové útoky na Izrael dostaly obě země nejblíže k otevřené válce, co kdy v historii byly. Na první pohled se zdálo, že je nyní Írán v pozici síly. To se však brzy mělo ukázat jako naprostý omyl.
Trump vlétá, Netanyahu přežívá a ajatolláh prohrává
Regionální pozice Íránu je rok a půl po 7. říjnu v až katastrofickém stavu. Jejich terorističtí spojenci jsou těžce oslabeni a neschopni dalších akcí. Hamás byl převálcován izraelskou armádou a Hizballáh vyhlásil, že se místo boje musí soustředit na rekonstrukci svého zdecimovaného velitelského sboru. O něco více na sever však vidíme největší trhlinu v íránské sféře vlivu. Pád režimu Bašára Asada znamená kompletní ústup Íránu ze Sýrie. Ta má sice nadále špatné vztahy s Izraelem, ale nově už nebude sloužit jako základna pro íránský vliv. Její ztráta také vážně zhoršuje schopnost Íránu zásobovat své zbývající regionální spojence.
Nejvyšší vůdce Alí Chameneí navíc zjistil, že se reálné íránské vojenské schopnosti nijak nepřibližují jeho pravidelné propagandě. Oba raketové nálety na Izrael (v dubnu a říjnu roku 2024), zranili několik desítek lidí a zabily pouze dva muže. Jeden z nich byl Palestinec, což ukazuje jak velké frašky obě operace byly. Následná porážka v Sýrii dokonce vedla k otevřené kritice ze strany mladších členů Íránských revolučních gard, kteří považovali minimální reakci na pád Asada za kompletní ponížení. Revoluční gardy jsou v mnoha ohledech stát ve státě a mají hlavní roli v zahraničních aktivitách íránského režimu. Nové porážky tak především padají na jejich hlavy a pro mladé radikály jsou nepřijatelným ponížením.
V USA se mezitím vrátil starý strašák. Donald Trump je v Evropě dnes především slyšet kvůli jeho plánům s Ruskem a Ukrajinou, ale má zájem i o další zahraniční oblasti. Oficiálně sice prohlašuje, že s Íránem nechce bojovat a přeje si novou a kvalitní dohodu. V tu samou chvíli však nařídil sérii nových tvrdých sankcí a otevřeně vyhlásil svou podporu pro jakékoliv akce, které by v oblasti provedl Izrael. Ministr zahraničí Marco Rubio tuto pozici jen posílil svým nedávným prohlášením, že Írán nesmí v žádném případě získat jaderné zbraně. A Trump sám? Ten jako alternativu pro jednání už zmínil obrovské bombardování.
Jeruzalém se zatím k ničemu nezavázal, ale dává jasně najevo své odhodlání zabránit vzniknutí íránské nukleární bomb. Premiér Netanyahu a jeho ministr zahraničí Gid'on Sa'ar již oba prohlásili, že jsou plně ochotni nasadit vojenské řešení a zničit íránský jaderný program pomocí náletů a raketového bombardování. Tato varianta byla zvažována už po říjnovém íránském útoku na Izrael, ale tehdy byla kvůli americkému nátlaku zamítnuta. Je však dost možné, že takový útok povede ke kompletní válce mezi Íránem a americko-izraelskou aliancí, což se může proměnit v konflikt, který zachvátí celý Blízký východ.
Je však také možné, že Írán tentokrát přistoupí na daleko tvrdší americké podmínky. Nejen kvůli svým nedávným prohrám, ale také kvůli rostoucím problémům, jenž Chameneího režim sužují na domácím poli.
Írán v nesnázích
„Ne Gaze, ne Libanonu, naše životy dáme pouze za Írán!“ Jeden z mnoha sloganů, které se staly nedílnou součástí íránských protestů. Ty se za posledních 10 let staly pravidelnou součástí života v islámské republice a již několikrát vzrostly do mohutných protestních vln, jenž otevřeně požadovaly pád Chameneího režimu. Nyní se zdá, že se začíná zvedat nová vlna nevole, které by se režim měl bát. Nejde totiž o protesty omezené na mladou generaci či na specifickou etnickou menšinu, ale o každodenní íránské pracující, jenž čelí čím dál větším ekonomickým problémům.
Situace má mnoho zdrojů. Americké sankce jsou dlouhodobým problémem a nedávno kvůli nim hluboce klesla hodnota íránské měny. To by však samo o sobě nevedlo k současným problémům, které zahrnují snížené platy, nevyplacené důchody, a extrémní růst cen elektřiny. Situaci dál zhoršuje extrémní korupce, kterou využívají Íránské revoluční gardy a také obrovské peníze, jenž režim používá k podpoře svých regionálních spojenců. Tato podpora byla kvůli špatnému stavu Hizballáhu nedávno navýšena, což jen zhoršilo image vlády před veřejností. Neschopnost nově zvoleného reformního prezidenta splnit své velkolepé sliby navíc podrývá i v reformistické íránské politiky a nadále posiluje revoluční nálady ve společnosti.
Tento fakt si íránské vedení alespoň částečně uvědomuje a někteří poradci nejvyššího vůdce Chameneího již navrhli, aby Írán přistoupil na jednání s Trumpem a to i za cenu ponižujících podmínek. Uvolnění sankcí je dle nich klíčové pro další přežití režimu a Trumpovy plány na jejich další zpřísnění je dle této frakce smrtelnou hrozbou. Sám nejvyšší vůdce však jakékoliv jednání odmítl. Trumpa označil za nedůvěryhodného a jako jediný základ pro jednání považuje íránský diktátor starou smlouvu z roku 2015.
Diktátorova rétorika je alespoň částečně snahou usmířit si mladší členy revolučních gard a další fanatiky, jenž byli zklamáni nedávnými íránskými porážkami v regionu. Pro tuto frakci je vize svaté války s USA a Izraelem téměř snem, který však nesdílí starší vůdci. Ti se hlavně bojí o vlastní podniky a investice, které by případný konflikt kompletně zruinoval. Islámská diktatura tak musí vyvažovat své radikály, čím dál více rozhněvaný lid a vlastní finanční zájmy. Otevřenou válku si pravděpodobně nepřeje, ale může v ní lehce skončit. Chameneí se však také může rozhodnout, že raději obětuje svůj jaderný program, aby se nemusel sám ucházet o exil v Moskvě po boku svého starého kumpána Asada.
Vnitřní problém Íránu si však uvědomují také v Izraeli. Premiér Netanyahu už několikrát prohlásil, že za nepřítele Izraele považuje současný režim a ne íránský lid. Revoluci v Íránu prohlásil za něco, co by přispělo k blahu v celém regionu. Samotný Írán by po ní možná nebyl Izraeli přátelský, ale téměř definitivně by ukončil grandiózní podporu pro teroristické skupiny a vývoj jaderných zbraní. Takové řešení by bylo pro Izrael daleko jistějším řešením než jakákoliv dohoda se současným režimem či vojenský úder. Ideální řešení se však často nestávají realitou. Mohutný izraelský úder na íránský jaderný program je daleko pravděpodobnější a může lehce přerůst v otevřenou válkou. O dalším osudu regionu tak pravděpodobně rozhodne několik příštích měsíců.
Zdroje a další četba:
Yonah, Jeremy a Evyatar, Ilan: Target Tehran: How Israel Is Using Sabotage, Cyberwarfare, Assassination – and Secret Diplomacy – to Stop a Nuclear Iran and Create a New Middle East, Simon & Schuster, 2023, 368 s., ISBN: 978-1668014561
Yosef, Eugenia et al: CNN World Netanyahu vows to ‚finish the job‘ against Iran with support from Trump [online]: https://edition.cnn.com/2025/02/16/middleeast/heavy-bombs-israel-rubio-visit-intl/index.html
Vinocur, Nicholas: Politico Israel warns of ‚military option‘ against Iran as Netanyahu embraces Trump [online]: https://www.politico.eu/article/israel-benjamin-netanyahu-donald-trump-gideon-saar-politics-war-foreign-policy/
Tourani, Behrouz: Iran International Experts, politicians warn of protests as Iran’s economic crisis deepens [online]: https://www.iranintl.com/en/202502256187
