Článek
Někdy je těžké říci, jak dlouho trvají skutečné dějiny. Jisté éry historie jsou na pomezí známé a neznámé, kdy o nich už sice máme jisté omezené informace, ale musíme stále počítat s tím, že víme pouze minimum z jejich reálného příběhu. Bójové a celá keltská éra v českých zemích zapadají do této šedé kategorie zcela ideálně. Naše znalosti jsou kusé a omezené, založené na teoriích a archeologických nálezech. Přesto už toho o této éře dokážeme mnoho říct a v některých případech tak i vyvrátíme dlouho neotřesitelné představy o našich dějinách.
Kelti, Bójové a trvající zmatky
Pro nejstarší obyvatele našich zemí máme názvy většinou spojené s detaily jejich kultury, ale jsou to až Keltové, jejichž jméno najdeme i na stránkách starých dějin. Jejich osídlení českých zemí má hned několik fází, jež se především dělí na doby halštatskou a laténskou, které po sobě trvaly od 8. do 1. století před Kristem. Kdy se však reálně dá mluvit o Bójích, kmenu, jež známe z našich starých dějin, jako původci českého jména? To nikdo nemůže vědět. Je možné, že Bójové byli prastarým kmenem, zformovaným dlouho před prvními literárními důkazy. Stejně tak se mohlo jednat o nový lid či konfederaci více kmenů, jež ve své nové jednotě vyrazila na jih.
Stejně tak je tajemstvím rodná země tohoto kmene. První Keltové se postupně začali objevovat pravděpodobně v moderním jižním Německu, ale není jasné, zda k těmto původním oblastem patřily i Čechy, či tam keltské kmeny dorazily o pár století později. Na našem území se tito první Keltové rychle stali prosperující společností, jež dosáhla mnoha sláv a úspěchů. České země byly svědkem keltských mincovních dílen, kováren, jež vytvářely železné zbraně nejvyšší kvality, a v pozdějších stoletích také velkých oppid, jež jsou dnes prakticky synonymní s keltskou civilizací. Přes území starých Bójů navíc procházely bohaté obchodní stezky mezi obyvateli Baltu a civilizacemi Itálie, jako byly Etruskové a později Římané.
Všechny tyto promluvy o českých zemích a zemi Bójů však skrývají jeden poněkud problematický fakt, a to, že absolutně nevíme, kde tato země byla. Spojení moderních Čech a starověkého slova Boiohaemum, které nám poprvé dávají římští autoři z éry kolem roku 0, jsou totiž až pozdějším spojením, které se ustálilo dlouho poté, co Bójové kompletně zmizeli ze světa. Někteří moderní autoři poukazují na fakt, že lokaci země Bójů odvozují Římané od středu slavné Marobudovy říše, kterou sice tradiční historie umisťuje do dnešních Čech, ale jež je čím dál více přesouvána na oblast severního Rakouska, jižní Moravy a západního Slovenska. O jakých zemích tedy starověcí autoři vlastně mluvili?
To, že Bójové žili aspoň částečně na českém území, je nesporné, ale není rozhodně jasné, zda to byla jejich vlast v éře, kdy o nich Římané psali. Archeologické důkazy ukazují, že se v posledních dvou stoletích její existence střed keltské civilizace postupně přesouval z dnešních Čech na výše zmíněné pomezí mezi Moravou, Rakouskem a Slovenskem. Dosud si navíc nejsme jisti, zda Bójové byli pouze označením pro jeden kmen, nebo to byl více všeobecný název pro skupinu vzájemně si blízkých skupin. Tento zjednodušující styl byl oblíbenou metodou římských autorů a navíc by vysvětloval, proč se s Bóji setkáváme na tolika významných místech evropských dějin.
Postrach jižní Evropy
První historické záznamy o Bójích jsou spojené s římskými historickými knihami, které o nich mluví jako o jednom z keltských kmenů, jež ve 4. století před Kristem překročil Alpy a vyhnal ze severní Itálie místní Etrusky. Kolem moderního města Bologna, jež bylo původně po Bójích pojmenováno, pak vznikla jejich nová vlast. Pravděpodobně sem dorazili z českých zemí, ale důvod pro jejich migraci je dosud celkem nejasný. Archeologické nálezy však potvrzují římské záznamy jen částečně. Bójové a další Keltové sice skutečně začali žít v severní Itálii (možná už od 6. století), ale místní Etrusky nevyhnali a zdá se, že se obě skupiny aktivně míchaly.
Není jasné, zda se Bójové podíleli na slavném keltském útoku na samotný Řím roku 387 před Kristem a jejich přítomnost je otázkou debat mezi historiky. Celé toto vyplenění Říma je navíc čím dál méně bráno jako historický fakt a mnozí ho považují za výtvor pozdější proti-keltské propagandy. Podobně nejasná je účast Bójů v invazi Řecka roku 280 před Kristem. Zde nám problém nedělá otázka historicity celé události, ale spíše nejistota, zda se Bójové dají spojovat se specifickými keltskými kmeny, jež celou invazi provedli. Opět se jedná o sporný historický bod, ale v případě účasti Bójů by to znamenalo, že se válečníci ze střední Evropy probojovali až do nitra moderního Turecka, kde později vzniklo keltské království Galatie.
Daleko lépe zaznamenané jsou operace severoitalských Bójů ve 3. století před Kristem. Rostoucí moc římské republiky byla čím dál větší hrozbou a Bójové se spojili s Etrusky a dalšími místními kmeny ve snaze porazit novou hrozbu. Roku 225 vpochodovaly vojska Bójů na území republiky a několik měsíců plenily nepřátelské území, než se proti nim postavila plná moc římské armády, jež v bitvě u Telamonu keltské síly porazila. To měl být definitivní konec trvalé keltské nezávislosti a římské síly v následujících dvou dekádách obsadily všechna území Bójů v Itálii. Příchod největšího nepřítele Římanů jim však měl dát jednu finální šanci na nezávislost.
Invaze kartáginského generála Hannibala byla s nadšením přivítaná většinou italských Keltů, a to včetně Bójů, jež se otevřeně připojili k jeho silám. Úspěchů měly celou řadu, ale odchod kartáginských sil po roce 203 vedl k sílícímu tlaku Římanů. Po další dekádě bojů byli Bójové definitivně poraženi a integrováni do expandující republiky. Část kmene však utekla přes Alpy na sever, kde se možná dostala až do Čech. Podle některých autorů byl příchod těchto italských Bójů důležitým přínosem pro místní civilizaci a vedl ke stavbě nových oppid, ale to je jen těžko prokazatelná teorie.
Naposledy se měly Bójové objevit jako oponent Říma během Caesarových galských válek, kdy se část z nich připojila k migrujícím Helvétům, které Caesar porazil na začátku své kampaně. Není jasné, odkud tito Bójové pocházeli, ale vzhledem k tehdejší rostoucí depopulaci keltských sídel v našem regionu je možné, že byly původem z českých zemí. V této době už však hrály pouze druhotnou roli a po své porážce byly převážně usídleni v moderní jižní Francii, kde splynuli s místními Kelty a přicházejícími římskými kolonisty. České země navíc v té době zaznamenaly rostoucí množství helvétských artefaktů a část Bójů se tak pravděpodobně po své porážce vrátila do původní vlasti.
Splynutí s osudem
Konec Bójů se tradičně spojuje s příchodem Markomanů a vytvořením Marobudovy říše, ale tato teorie se v posledních dekádách čím dál více rozpadá. To, že Bójové bojovali s germánskými kmeny, je potvrzený fakt, a z římských zdrojů víme, že se Keltům na přelomu 2. a 1. století před Kristem podařilo porazit několik útoků ze severu, což přinutilo migrující Germány k tomu, aby zkusili zaútočit na římské území. Tyto střety jsou někdy považovány za první historicky potvrzený válečný střet na našem území, ale bohužel neznáme žádné detaily a navíc nevíme, jestli se v té době už Bójové nepřesunuli do mimo-českých oblastí. Postupný odchod Keltů z Čech se totiž napojuje právě na tuto dobu.
Moderní historici často nahrazují staré teorie o pádech civilizace, jež se propojovaly pouze s cizími invazemi. Rádi k nim připojují otázky klimatu, nedostatků zdrojů a vnitřních politických problémů, jež umožnily, aby oslabená civilizace cizímu nátlaku podlehla. Z archeologických nálezů víme, že se mnoho Keltů v Čechách začalo v průběhu 1. století před Kristem stěhovat ze svých domovů, odkud zamířili na východ, kde už předtím existovaly další keltské skupiny, včetně dalších kmenů, jež Římané nazývali Bóji. Tato situace však nastala po odražení předchozích germánských migrantů a dlouho před příchodem Markomanů.
Východní posun však měl být brzy zastaven válečnou katastrofou. Zdá se, že to nebyli Germáni, kdo zlomil Kelty na bojišti, ale rumunští Dákové. Tento dosud málo zkoumaný lid prošel v prvním století před Kristem sjednocovacím obdobím, kdy se jeho panovníkovi Burebistovi podařilo vytvořit jednotné Dácké království. Proti němu se postavili Bójové krále Kritasira, jež měl však být po několika letech války kompletně poražen. Dákové rozšířili svou říši na bývalá území Bójů, což dle některých autorů znamená, že jejich říše sahala až k Vltavě, ale více konzervativní odhady ukazují na hranice, jež se táhly k řece Moravě. Římské zdroje mluví o kompletním zničení a vyhlazení Bójů, a pro jednou měli částečně pravdu.
Burebistův útok pravděpodobně fatálně oslabil keltské kmeny v regionu. Nedá se říci, že by je kompletně zničil, ale definitivně ukončil éru jejich válečné slávy. Říše Dáků se sice brzy zhroutila, ale Bójové a další keltské kmeny už nemohly odolat nově příchozím silám. Pro Řím to znamenalo zabrání jejich starých území v moderním západním Maďarsku, a do severních teritorií se přesunuly germánské kmeny, jako byly už několikrát zmínění Markomané, ale také Kvádové a další skupiny. Zdá se, že se často jednalo o poměrně nenásilný proces, kdy byly keltské zbytky integrovány do silnějších kmenů, ale na několika starých keltských sídlech existují důkazy o válečném střetu.
Keltští obyvatelé českých zemí a samotní Bójové jsou tak dodnes poněkud matoucím subjektem. Staré narativy už nemohou plně fungovat, ale v mnoha případech nemáme dost informací na to, abychom vytvořili nové. Vojenská síla Bójů byla však vidět po celé Evropě a jejich snahy stvořily jednu z prvních skutečných civilizací, jež naše země zažily. Tajemství jejich existence, ať už jde o přesné detaily keltské historie, či o podstatu jejich náboženství a společnosti, stále zůstávají nepotvrzená, ale díky tomu může výzkum o jejich lidu dále pokračovat.
Zdroje a další četba:
Bauerová, Anna. Zlatý věk Keltů v Čechách. 2., rozš. vyd., (V Mladé frontě pod tímto názvem 1. vyd.). Praha: Mladá fronta, 2004. 252 s., [32] s. barev. obr. příl. ISBN 80-204-1109-7.
Waldhauser, Jiří. Encyklopedie Keltů v Čechách. 1. vyd. Praha: Libri, 2001-2007. 2 sv. ISBN 80-7277-053-5.
Dobiáš, Josef. Dějiny československého území před vystoupením Slovanů. 1. vyd. Praha: ČSAV, 1964. 475, [i] s.
Bouzek, Jan. Keltové českých zemí v evropském kontextu. Vyd. 2. Praha: Triton, 2009. 187 s., [24] s. obr. příl. ISBN 978-80-7387-233-5.
