Článek
Česká republika má i přes nedávnou změnu vlády několik jasných strategických priorit. Přátelství s Izraelem je jejich součástí už od roku 1993 a skvělé vztahy s Ukrajinou zatím pokračují i přes nástup proti-kyjevských hlasů do vládních řad. Už proto je tedy poněkud problematickým faktorem, že se naši dva drazí přátelé na mezinárodním poli čím dál více střetávají a prosazují zcela odlišné pozice. Ruská invaze roku 2022 a válka v Gaze vrhly tyto vzájemné neshody na povrch, kde se nyní pravidelně projevují. Co je pro tyto spory důvodem?
Bez dobrého počátku
Ze strany Izraele je někdy možné slyšet, že spory mezi oběma zeměmi mají hluboké kořeny, které se táhnou až ke kozáckým zakladatelům prvních ukrajinských států, jež také vedly brutální antisemitské kampaně. Jindy jsou zase připomínány více moderní události, jako bylo vraždění Židů během 1. a 2. světové války ukrajinskými nacionalisty, kolaborace Banderovců s nacisty a další podobné kroky. Tyto faktory však hrají spíše druhotnou roli a to kvůli poměrně minimálnímu vlivu krajně pravicových a neo-Banderovských skupin na ukrajinskou politiku, kde nikdy nedokázali získat reálnou parlamentní sílu.
Daleko větší roli hraje sovětská minulost, během které byla rozhodnutí Kyjeva plně podřízena Moskvě. Přes počáteční podporu pro vznik Izraele se komunistické vedení SSSR brzy po roce 1948 rozhodlo změnit strany a začalo podporovat revoluční arabské režimy a to i v jejich snahách o zničení židovského státu. Zbraně východního bloku tvořily hlavní součást arabské výzbroje během téměř všech válek s Izraelem a po šestidenní válce roku 1967 došlo k trvalému přerušení vzájemných vztahů mezi oběma státy. Tento stav diplomatického odstřižení měl pak trvat až do pádu komunismu.
Konec rudé tyranie přinesl mnohé změny, ale oficiální pozice staré éry nadále pomáhaly vytvářet veřejné nálady. Zatímco Rusko mělo velkou výhodu v tom, že více než milion místních Židů odešlo do Izraele, kde se stali významným etnickým a jazykovým blokem, počet ukrajinských přistěhovalců do svaté země byl však už kvůli škodám z holocaustu daleko menší a měli mít daleko menší vliv na vládu v Jeruzalémě. Zatímco o Rusech tak například izraelský premiér Ariel Šaron mluvil jako o nejbližších přátelích židovského národa, Ukrajině se podobných ctí nikdy nedostalo.
Faktorem, který vztahy pravidelně komplikuje, je také ukrajinská podpora pro Palestince a jejich budoucí stát. Kyjev byl jedním z měst, kam se po úspěšných dohodách z Osla vypravil palestinský prezident Jásir Arafat a představitelé Ukrajiny hned několikrát navštívili Západní břeh Jordánu a tamní centra palestinské autonomie. V OSN pak Kyjev pravidelně hlasuje pro rezoluce, jež vyzývají k mírovému řešení blízkovýchodního konfliktu a odsuzují izraelské osady na palestinských územích. Částečně je celá věc ovlivněna myšlenkami ze sovětského období, ale také sympatií vůči snaze Palestinců o dosažení vlastní suverenity.
Putinova druhá nejoblíbenější země
Pokud však skutečně chceme najít hlavní důvod pro vzájemnou nechuť, musíme jít do Kremlu. Vladimír Putin byl po svém nástupu k moci unikátní svou až fanatickou snahou spřátelit si Izrael. Podle svědectví jeho bývalých spojenců byl Putin ještě před pádem SSSR přesvědčen o tom, že byla chyba přenechat Izrael západní sféře vlivu a plně se spoléhat na Araby, což dle něj potvrzovaly pravidelné válečné porážky sovětských spojenců. Migrace velkého množství ruských Židů pak byla dle nového ruského vládce ideální příležitostí pro nápravu starých neshod a vytvoření revolučního partnerství.
Izraelští politici, jež nově potřebovali nadbíhat milionovému rusky mluvícímu bloku, měli o tyto nové vztahy silný zájem a bez ohledu na stranickou příslušnost byli ochotní s Putinem spolupracovat. Hlavním šampiónem tohoto přístupu se však stal Benjamin Netanyahu, který se svým obzvlášť blízkým vztahem s ruským diktátorem pravidelně vychloubá. Fotky jejich společných setkání využívá i během volebních kampaní a o Putinovi vždy mluví jako o rozumném příteli. Slova potvrdil činy roku 2014, kdy odmítl jakkoliv odsoudit anexi Krymu Ruskem a to i přes tlak z Evropy a USA.
Je nutné dodat, že toto partnerství mělo dříve pro Izrael i strategické výhody. Během války v Sýrii dokázal Netanyahu vyjednat s Putinem porozumění, podle kterého mohli Rusové podporovat syrský režim, ale také by předávali Izraeli informace o Íránu a dalších skupinách, jež otevřeně odmítají existenci židovského státu. Mezi ruskými silami v Sýrii a IDF dokonce vznikla přímá telefonní linka, aby náhodou nedošlo ke střetu mezi oběma silami. Kreml byl plně ochotný vnímat izraelské zájmy, pokud Tel Aviv akceptoval ty ruské, a obě strany tak dokázaly na hroutícím se regionu vydělat.
Ruská invaze na Ukrajinu touto situací nepohnula nijak. U moci sice zrovna nebyl Netanyahu, ale premiér Naftali Bennett nehodlal narušit své vlastní vztahy s Moskvou. Putina sice navštívil, aby se pokusil dojednat příměří, ale dle ukrajinských zdrojů v podstatě pouze přijal všechny ruské nápady a následně Kyjevu doporučil kapitulaci. Odmítl také odsoudit invazi a pouze prohlásil, že stojí za územní celistvostí Ukrajiny. Izrael navíc kompletně odmítl poslat bránícímu se státu jakékoliv zbraně a pouze nabídl humanitární pomoc. To bylo pro Kyjev obzvlášť špatné v době těžkého ruského bombardování, jemuž by izraelské technologie dokázaly skvěle čelit.
V Izraeli se situace přece jen poněkud posunula a to ironií osudu po návratu Netanyahua, jež chtěl zlepšit své vztahy s Američany a nabídl tedy jisté ústupky. Ukrajina tak například dostala dříve izraelské rakety Patriot, o kterých však Tel Aviv prohlásil, že je pouze vrátil USA, kteří se je následně rozhodli poslat na pomoc Ukrajině. Izraelci byli sice ochotni jistými způsoby začít Kyjev podporovat, ale ne za cenu zhoršení vztahů s Ruskem, které se stále snaží udržet v co možná nejlepším vztahu.
Vše-ničící války
Válka v Gaze byla ze začátku pro Ukrajinu poměrně jasnou záležitostí. Prezident Zelenskyj, který je sám židovského původu, odsoudil útok Hamásu jako ohavný akt antisemitismu a veřejné průzkumy ukazovaly jasnou podporu Ukrajinců k napadenému Izraeli. Situaci však začalo postupně měnit tvrdé izraelské bombardování, které mnohým připomínalo ruské válečné metody a jež začalo přesouvat ukrajinské sympatie zpět k Palestincům. Následné vojenské konflikty, během kterých Izrael pravidelně užívá preventivních útoků, pak Kyjev několikrát odsoudil, což dále poškodilo vzájemné pozice.
Izrael se navíc nadále snaží posilovat své vztahy s Moskvou, což nejlépe ukazuje nedávné přijetí ukradených ukrajinských surovin, jež veřejně odsoudil prezident Zelenskyj. To je obzvlášť hloupé kvůli čím dál mohutnější ruské podpoře pro Írán, který v nedávné válce aktivně spolupracoval s ruskou rozvědkou a dokázal díky ní provést několik úspěšných útoků. Podobně jako Donald Trump však i izraelští zástupci odmítají obvinit Kreml z podílu na utrpěných škodách a nadále s ním jednají v rukavičkách. Od státu, jež většinou tvrdě a nekompromisně stojí proti všem reálným i potenciálním nepřátelům, je toto chování značně atypické a ukazuje na míru úspěchu Putinových snah vůči Jeruzalému.
Ukrajina už se s touto realitou evidentně smířila. Prezidentské odsouzení Izraele bylo neobvykle tvrdé a nese se na vlně diplomatických snah, které se snaží posílit vliv Ukrajiny na Blízkém východě, ale jež kompletně ignorují židovský stát. Zelenskyj navštívil v minulých měsících prakticky všechny důležité regionální hráče. Setkal se s korunním princem Saúdské Arábie, pohovořil s emíry zálivu a v Damašku si vyměňoval válečné historky s dalším postrachem Moskvy, prezidentem Al Šarou. Také čím dál více koordinuje své kroky s Tureckem, jež přijímá čím dál silnější proti-ruskou linii. Izrael byl z této diplomatické kampaně kompletně vynechán.
Očekávat jakékoliv zlepšení ve vztazích mezi těmito zeměmi je dnes zcela nereálné. Spory jsou příliš aktuální a obzvlášť kvůli vstřícné izraelské politice vůči Putinovi neřešitelné. Ukrajina se bude čím dál více orientovat na arabské státy, které díky ruskému zapojení do války v Íránu konečně pochopily, že nemůžou s Kremlem hrát žádné výhodné hry. Jejich podpora je pro Kyjev daleko cennější než prázdné řeči premiéra Netanyahua a jeho kolegů, jež se na mezinárodním poli navíc dostávají do čím dál větší izolace. Rusko bojuje proti Ukrajině a otevřeně podporuje izraelské nepřátele, ale tento stav si Tel Aviv zatím nepřiznal.
Zdroje a další četba:
SVETLOVA, Ksenia: Israel’s complicated but strategic relationship with Russia could strengthen with Trump in the White House, Chatham house, 21. 3. 2025, Online: https://www.chathamhouse.org/2025/03/israels-complicated-strategic-relationship-russia-could-strengthen-trump-white-house
Zelensky says Israeli Patriot missile defense system is operating in Ukraine, The Times of Israel, 27. 9. 2025, Online: https://www.timesofisrael.com/zelensky-says-israeli-patriot-missile-defense-system-is-operating-in-ukraine/
SHALEV, Tal: Ukraine accuses Israel of aiding Russian trade in stolen grain, CNN, 28. 4. 2026, Online: https://edition.cnn.com/2026/04/28/europe/ukraine-israel-russian-stolen-grain-latam-intl
ROSE, Emily: Israel admonishes Ukrainian ambassador over U.N. vote, Reuters, 15. 11. 2022, Online: https://www.reuters.com/world/middle-east/israel-admonishes-ukrainian-ambassador-over-un-vote-2022-11-15/
