Čajovna v mešitě je prostorem pro volný čas

Během terénního výzkumu organizovaného islámu v Německu, Rakousku a Švýcarsku jsem navštívil stovky míst. Někdy to byly provizorní modlitebny, jindy zase novostavby kulturních center. Zajímal mě každodenní život komunity, která je obvykle tvořena několika generacemi. Proto jsem se zaměřil mimo jiné na volnočasové aktivity.

Kde jinde začít, než v "čajovně"? Na řešení interiéru se projevuje jejich základní typologické rozdělení. Tedy zda jsou primárně určeny pro mužské členy sdružení, nebo se počítá i se zákazníky mimo okruh běžných návštěvníků aktivit organizace. V následujících odstavcích se můžete dozvědět více.

V prvním případě jsou čajovny především důležitými komunikačními centry. Obzvláště v časech mezi pravidelnými modlitbami mohou být jiné místnosti z bezpečnostních důvodů uzavřeny. Spolkem provozovaná čajovna připomíná spíše klubovnu. Stává se jedním z mála prostor, kde je možné po většinu dne nalézt zázemí. Interakce může probíhat na úrovni jednotlivých generací samostatně. Například když se dopoledne setkávají senioři nad šálkem čaje a novinami, nebo odpoledne mládež u kulečníku, stolního fotbalu a herní konsoly. Jindy se objevují společné zájmy napříč generacemi. Sem patří sledování fotbalového zápasu na velkoplošné televizní obrazovce.

Umístění prostoru nevyžaduje automaticky přímý vstup z ulice či z nádvoří. Nabídka se obvykle zaměřuje na kvalitní čaj, chlazené nápoje, domácí i běžné sladkosti a případně menší balené občerstvení. Místo informací o cenách produktů je nad pultem umístěna tabulka, že se prodává pouze členům spolku. Vše je založeno na bezprostřední komunikaci mezi zákazníkem a osobou, která má právě provoz čajovny na starosti.

Výzdoba čajovny určené pro členy sdružení je často výsledkem provizorních řešení. Převažují různé osobní vzpomínky na proběhlé kurzy, sportovní utkání nebo osobnosti spojené s komunitním životem.

Druhým případem jsou čajovny, které se svým pojetím neliší od podniků bez vazby na náboženskou nebo kulturní organizaci. Obvykle je prostor dán do pronájmu provozovateli sousedního restauračního zařízení. S ohledem na předpokládané širší spektrum návštěvníků je důležité umístnění čajovny. Výhodou je bezprostřední kontakt s potencionálními zákazníky. Na jednu stranu jsou trvalé čajovny se vstupem přímo z ulice příležitostí oslovit také osoby, které nepatří k organizovanému islámu nebo nejsou ani muslimy. Poloveřejný dvůr nebo chodník přiléhající k budově v uliční řadě jsou ideálním územím pro rozšíření čajovny směrem ven. Děje se tak za pomoci předzahrádek, které umožnují bezprostředně komunikovat mezi vnějším prostorem a stavbou. Na druhou stranu veřejné čajovny podléhají konkurenčnímu prostředí městských čtvrtí s rozvinutou infrastrukturou. S tím souvisí použití reklamního sdělení odkazujícího přímo na provozovnu. Často je umístněné na fasádě domu hned vedle informací o mešitě či dalších nájemcích. Příkladem jsou prostory v přízemí vídeňské centrály „Turecko-islámské unie pro kulturní a sociální spolupráci v Rakousku“.

Provozní doba je oproti prvnímu typu čajoven obvykle stanovena bez ohledu na čas pravidelných modliteb. Čajovny orientované na veřejnost mnohdy poskytují širší spektrum teplých a chlazených nápojů. Díky propojení s restaurací je i zde možné zakoupit denní speciality či stálou nabídku jídel. Zákazníci jsou informováni o cenách nabízeného občerstvení standardním způsobem. Tento typ čajoven není zaměřen jen na stálou mužskou klientelu, někdy se počítá s návštěvou celé rodiny. Pak je řešením prostorové oddělení zákazníků za pomoci tzv. rodinných zón nebo místností.

Výzdoba čajovny určené veřejnosti bývá oproti spolkovým klubovnám daleko anonymnější. Pro její zařízení se totiž používá standardizovaný nábytek. Za pomoci vlajek a log se může zdůraznit propojení s místní komunitou nebo zastřešující zemskou organizací. Obvykle zde chybí individuálnější dekorace odkazující na každodenní život sdružení. Prezentace komunity směrem ven má tedy odlišnou podobu než výzdoba interiéru užívaného výhradně členy.