Článek
V prvních semestrech bakalářského studia religionistiky na Teologické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích na posluchače číhá hned několik úvodů. Jeden je do filosofického myšlení, jsme přece Katedra filosofie a religionistiky. Další je do studia kultury, protože antropologie je důležitou součástí našeho programu. Nakonec je to úvod do samotné vědy o náboženství.
Ten poslední zmiňovaný kurz je můj. Jako správný pedagog se postavím s novými studenty na jejich startovací čáru a slíbím jim, že na ně počkám v cíli. Pak máme před sebou celý semestr na to, aby úspěšně zvládli pomyslné první metry jejich cesty za poznáním. Není to jednoduché pro obě strany. Pro studenty je všechno nové a musí se poměrně rychle zorientovat v univerzitním prostředí. Jako učitel s dvacetiletou praxí si musím dávat pozor, abych rychle nesklouzl do bezpečí mých příprav. Témata mi mohou připadat pořád stejná, ale skupiny posluchačů jsou rozmanité.
Na přednášce a v semináři řešíme různé subdisciplíny religionistiky. Všímáme si především impulzů ze strany sociologie a psychologie náboženství. Musíme si zavést spoustu pojmů a vysvětlit si vztahy mezi nimi. Ale to zná dobře každý učitel a nemusí to být jen humanitní nebo společenské vědy. Definice, teorie a metody jsou témata, která hned zaujmou jen malou část posluchačů. Když se chce někdo dovědět více například o buddhismu, jsou pro něho myšlenky Sigmunda Freuda o iluzornosti náboženství „španělskou vesnicí“. Nebo jak by řekli moji polští přátelé, je to pro něho „český film“.
Snažím se spojit odborné pojmy s různorodými příklady, se kterými jsem se setkal během mého studia i cest po Evropě. Obvykle musím překvapeným posluchačům dodat, že si to prostě nevymýšlím na místě. Že se ta situace opravdu stala, zmiňovaná budova stojí a neuvěřitelný příběh je součástí nějakého mýtu. Je tu ale jedna výjimka, která potvrzuje toto pravidlo. Tedy motiv, který jsem si vymyslel před mnoha lety během jednoho ze seminářů o religionistických teoriích. Jako správný příklad kulhá, ale i tak ho mám rád. Studenty obvykle zaujmu, snad jsem podnítil i Vaši zvědavost.
Holandský religionista Jacques Waardenburg je autorem knihy Bohové zblízka, jejíž překlad vydaný v roce 1997 stále supluje moderní českou učebnici úvodu do religionistiky. Autora zmiňuji v souvislosti s termíny „explicitní“ a „implicitní“ náboženství. Mám dvě možnosti. Buď prostě studentům nadiktuji jednoduché definice, nebo jim budu vyprávět vymyšlený příběh. Zatím se nenašla skupina, u které bych šel tou první cestou. Pohodlně se usaďte a zapněte svoji fantazii na trošku vyšší level.
Jsme na Rudém náměstí v Moskvě. Najdeme tam hned několik pro religionistu zajímavých budov. Například Katedrálu Panny Marie Kazaňské s kopií slavné ikony nebo Chrám Vasila Blaženého. Kousek od něj je známá stavba mauzolea Vladimíra Iljiče Lenina. Je víkend a krásné počasí. Najednou kousek od nás zaparkují dva podobné autobusy. Z jednoho vystoupí 45 řeholnic a ze druhého 45 komunistů. Jak jsem říkal, je potřeba zapracovat na naší představivosti. Mohu už pokračovat dál?
Skupiny se vydají za svým programem a večer se zase setkají u autobusů. Tam již na ně čeká zvídavý religionista, kterým jim chce položit několik výzkumných otázek. Nejprve se obrátí na řeholnice a zeptá se jich, zda byly v Moskvě na náboženské pouti. Odpověď je kladná. Jsou to přece řádové sestry, vykonaly dlouhou cestu, navštívily výjimečné místo. Zúčastnily se obřadu, vyslechly četbu textů a zpívaly písně. Dokonce si domů vezou suvenýry. Byl to podle jejich názoru pěkný náboženský zážitek. Religionista si pomyslí, jaký je to trefný příklad tzv. explicitního náboženství.
Nyní obrátí svoji pozornost ke druhé výše zmiňované skupině a položí jim výzkumné otázky ohledně jejich programu. Ano, přijeli do Moskvy ze vzdáleného města. Navštívili výstavu o životě velkého revolucionáře a poklonili se jeho památce před mauzoleem. Přečetli si důležité pasáže z jeho díla a zazpívali si revoluční písně o zářné budoucnosti. Domů si odvezou památky na tuto cestu. Nakonec religionista položí otázku, zda by se jejich aktivita dala popsat jako náboženská pouť. Strhne se ostrá polemika, protože takto to přece nelze chápat. Náboženství je opium lidstva atd. Religionista si pomyslí, jaký je to zajímavý příklad implicitního náboženství. Jeho prvky nejsou vědomě chápány jako náboženské, ale na základě výzkumu tak mohou být interpretovány.
Je večer, obě skupiny nastoupí do svých autobusů a vydají se na dlouhou cestu domů. Střih. Jsme zpátky v učebně a já po vyprávění tohoto smyšleného příběhu shrnu základní pointu v podobě definic obou pojmů. Mohl jsem to udělat jednoduše už před pár minutami, ale to by nebylo tak barvité vyprávění. Pro dnešek končíme a těším se na shledanou.
Zdroje použitých fotografií:
- Rudé náměstí v Moskvě. https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/c/c6/Moscow_July_2011-37a.jpg
- Katedrála Panny Marie Kazaňské. «© Alex Fedorov, Wikimedia Commons». https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Kazansky_Cathedral_in_MSK.jpg#/media/File:Kazansky_Cathedral_in_MSK.jpg
- Leninovo mauzoleum. https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/2/2f/00_1897_Red_Square_in_Moscow.jpg