Článek
Navštívit Cáchy byl můj sen již od studentských let. Osobnost Karla Velikého a velkolepost katedrály Panny Marie byly prvotními impulzy. Později se k nim přidal i odborný zájem o organizovaný islám v Německu. Když jsem si vybíral lokality pro počáteční fázi výzkumu mešit, nemohl mezi nimi chybět Kolín na Rýnem. Do Cách už to bylo vlakem kousek, takže vznikla ideální kombinace.
Co mě především zajímalo? Sledoval jsem způsoby propojení staveb s jejich nejbližším okolím. Snažil jsem se zmapovat podoby exteriérů s důrazem na tradiční a inovativní detaily. S tím souvisela například barevná koncepce budov. V neposlední řadě jsem věnoval pozornost rozvržení jejich vnitřních prostor.
Vyplnil jsem jednoduchý formulář na webových stránkách mešity a domluvil si prohlídku. Obvykle se provádí menší skupinky zájemců, ale s ohledem na téma mé práce jsem byl výjimkou potvrzující pravidlo. Ujal se mě starší pán syrského původu, který žil v Německu již desítky let. Byla to ideální volba, neboť o stavbě a komunitě věděl naprosto všechno.
Zajímavá stavba na hranicích s Belgií a Holandskem
Islámské centrum v Cáchách bylo ve své původní podobě otevřeno v roce 1967 na Professor-Pirlet-Strasse. Při stavbě se vycházelo z návrhů prof. Rudolfa Steinbacha a jeho asistenta Gernota Kramera, kteří působili na Porýnsko-Vestfálské technické vysoké škole. Později byl k budově s atypicky umístněnou menší kupolí přistavěn plánovaný zdobný minaret. Nachází na vysoké betonové platformě. Budova díky svému rozvržení nabízí prostory pro náboženské, vzdělávací, sociální, kulturní a volnočasové aktivity.
Jedná se o trojpatrovou stavbu, která stojí v prudkém svahu na konci univerzitního kampusu. V blízkosti mešity jsou tenisové kurty a v jejich sousedství parkovací dům. Díky tomu působí bezprostřední prostor před mešitou na jednu stranu tísnivým dojmem. Na druhou stranu se však jedná o frekventovanou komunikaci. Chodci je používána jako přístupová cesta k vlakové stanici Cáchy-západ nacházející se dole pod kopcem.
Centrum je osobitá budova, která v projektu, použitých materiálech a výzdobě interiéru reflektovala nejnovější trendy své doby. Zvnějšku stavba šedou barvou prvního patra zdůrazňuje použití betonu. Tento motiv je doplněn o zelenou barvu na stěnách a sloupech rytmicky rozdělujících prosklené přízemí. Dále se objevuje na portálu se zdobným mřížovím i na přístupové rampě do prvního patra. V přízemí byly navrženy technické provozy, kuchyně, kanceláře a vzdělávací část budovy. Zde byl vytvořen jednolitý prostor pro knihovnu. Vedle toho je tu několik seminárních místností s prosklenými stěnami. Jsou určeny především pro náboženskou výuku dětí a mládeže. Do přízemí se vstupuje jedním z hlavních vchodů. Navazuje na volné prostranství s výsadbou zeleně, hřištěm pro děti a malým zatravněným sportovištěm. Dochází k propojení vzdělávacích a volnočasových aktivit probíhajících v budově i v jejím bezprostředním okolí. Samotný poloveřejný prostor je vytýčen díky odstupu stavby umístněné na platformě ve svahu.
Vstupme společně do interiéru
Z prostranství určeného pro parkování automobilů během pátečních modliteb se prochází po můstku do kompaktní budovy. V prvním patře na úrovni vozovky se nachází prostory k rituální očistě a hlavní modlitební hala pro muže. Její plochá střecha je doplněna umělecky ztvárněnými světlíky. Výklenek ukazující modlitební směr k Mekce (mihráb) je v exteriéru naznačen mírným vyboulením fasády. Pozornost spíše zaujmou pravidelně rozmístěné minimalistické chrliče. V interiéru modlitebny symbolicky rozdělné pěti sloupy převažuje béžová barva stěn, světle hnědá dřevěného vybavení kontrastuje s červení koberců.
Hlavním komunikačním prostorem je schodiště, které propojuje všechny patra stavby. Lze jím vystoupat do druhého poschodí, kde se vedle dvou učeben a prostoru pro rituální očistu nachází ženská galerie. Je navržena tak, že vstupuje přímo do hlavní modlitební haly. Návštěvník ale může s průvodcem pokračovat výše do malé kupole.
Na úrovni prvního patra byl původně nevelký dvůr s fontánou, ze kterého se dveřmi ve skleněné stěně přicházelo do hlavní modlitebny. V roce 1979 došlo k rekonstrukci mešity a prostranství bylo přestavěno na velkou seminární místnost. V případě potřeby lze jednoduše vytvořit jednolitý prostor. Takto se zvětší počet míst k modlitbě během pátečních shromáždění, postního měsíce ramadán a dalších svátků. Na jednu stranu se zdůraznilo moderní pojetí a kompaktnost budovy. Na druhou stranu se architektura mešity více odpoutala od tradičních islámských vzorů.
V případě mešity v Cáchách se projevují různorodé potřeby společenství. Komunita využívá nabídky náboženských (modlitby, oslavy svátků), sociálních (distribuce hmotné pomoci a finančních prostředků, podpora integrace, spolupráce se zdravotnickými zařízeními), kulturních (hudební vystoupení), vzdělávacích (kurzy) a volnočasových služeb (sport, kultura). Proto je to velice zajímavá lokalita pro religionistický výzkum.