Článek
V obecné rovině je to věc, která je důležitá pro konstrukci života jedince nebo vztahů v kolektivu. Napomáhá popsat vzájemné rozdíly a vysvětlit realitu, která nás obklopuje. Z tohoto pohledu se podle mého názoru nejedná o nic nového, co by dokonce mělo být chápáno jako nepřirozený zásah do poklidného „běhu dějin“.
Odlišnost mezi Evropany a nově příchozími byla mimo jiné charakterizována i náboženskou příslušností imigrantů. Nevypovídala jen něco specifického o historických souvislostech na kontinentu. I když s ohledem na staletou přítomnost muslimů na Balkáně nebo v Polsku to nelze pominout bez povšimnutí. Dlouhý příběh o muslimech přicházejících do Evropy se může z určitého úhlu pohledu zdát jako postupný a neustálý střet dvou samostatných kompaktních jednotek.
Moje nejmilovanější sarajevská kočka před Gazi Husrev-begovou mešitou.
Na jedné straně je to „Evropa“ a na druhé straně je to „islám“. V posledních letech se při různých příležitostech setkávám s diskutujícími, kteří často opouštějí svoje jasná stanoviska a rychlá řešení celé otázky imigrace právě díky této skutečnosti. Všichni podle těchto debatujících přece víme, co to znamená, když se řekne Evropa nebo když se zmíní islám. Z našeho úhlu pohledu se v poslední době přidávají i příslušná hodnotící znaménka. Pokaždé je ale vidět, jak je důležitý proces pečlivého vyhodnocení terminologie, která je v diskuzi používána. Evropa přece neznamená esenci výrazu „my“, za kterým se nakonec projeví snaha popsat zákonitosti a představy o tom, jak má správně fungovat realita vnímaná konkrétním jedincem. Islám zde pak funguje jako zobecněné označení pro něco odlišného, podezřelého a hodného v lepším případě odmítnutí. Horší varianta se pak k obecnější toleranci již nepřiklání.
Co nám tyto skutečnosti vypovídají o nás samotných a prostředí, ve kterém se pohybujeme s pocitem bezpečí a jistoty? Je daleko jednodušší žít s vědomím existence toho odlišného, možná je těžší žít v prostředí, kde se již tento „jiný“ nachází. Ať tedy přichází podle práva, nebo je jeho přítomnost výslednicí daleko složitějších procesů, než je pouhé rozhodnutí jednotlivce kráčet za něčím tak všeobecným, jako je spokojenost, bezpečí, budoucnost, ekonomické zabezpečení atd.
Že se nejedná o nic jednoduchého, je jasné nejen těm, kteří se danou problematikou blíže zaobírají. Díky světu médií a zájmům, které představuje a přáním, které naplňují, se dostanou informace o těchto „odlišných“ k daleko širší části populace. Je to významnější segment, než který původně k podobným informacím měl přístup a také schopnosti, vůli a možnosti s těmito daty nakládat ve snaze o obecné blaho. Jde tedy v tom množství informací o násilných činech a podivných praktikách okrajových skupin, které samy sebe označují za reprezentanty „islámu“, nepřeslechnout tichý hlas každodenního života „mlčící většiny“ muslimů v Evropě? Jsou to lidé, kteří při bližším vzájemném seznámení nakonec ztrácení mnohé ze své „odlišnosti“. Ale co je v tomto bodě důležité a na co nakonec zapomínají mnozí ti, kteří stojí na jednom z pólů linie mezi izolacionismem a multikulturalismem? Ten proces je vzájemný. Tedy Evropané nejsou výhradně oběti, nebo ti, kteří pykají za předchozí viny a rozhodnutí minulých generací.
Výzdoba Anadolu Moschee ve vídeňské čtvrti Favoriten je typicky turecká.
S ohledem na svou nedávnou minulost je Česká republika specifickou zemí, ve které není vliv různorodých islámských organizací tak patrný, jak je to u našich západních sousedů. Podle mého názoru bylo by mylné se domnívat, že budoucí vývoj naší země leží výhradně v našich rukou. Možná příliš prvků závisí na interakci různých činitelů. Při pohledu do historie ekonomických a diplomatických vztahů si můžeme povšimnout, že tomu bývalo v minulosti podobně. Jen možná celý proces byl pomalejší. Pochopení principů, podle kterých se vytváří veřejný prostor ve vzájemném působení odlišných náboženských či sekulárních komunit, se podle mého názoru může stát příležitostí. Je to možnost, jak popsat a rozebrat procesy, které v odlišných kontextech vedly k různým způsobům překonání této „odlišnosti“.
Výsledkem se pak může stát další z nabídek k rozhovoru nad tím, co se daří a kde jsou třecí plochy. Tato analýza pak musí ukázat na důvody, proč se takto děje. Pak „odlišnost“, kterou označuji za „islám“, nám napomůže přesněji pochopit, co míníme tím, když řekneme: „Evropa je…“.
