Článek
Ráno jsme se probudili pod zataženou oblohou. To nám to ten pobyt v lázních pěkně začíná, pomyslel jsem si při pohledu z okna. Letos jsme v našem oblíbeném hotelu dostali pokoj do ulice, tak máme úplně jiný výhled. Pryč je silueta anglikánského kostela vlevo a pravoslavného chrámu vpravo. Aneb religionistou jsem i na dovolené.
Snídaně byla v opravdu příjemném hotelovém stylu. Takže startovací pozice byla nakonec v pohodě. Máme před sebou první dopoledne s procedurami, tak se na to musíme řádně připravit. Pokud máte čas a chuť, můžete si ten den projít s námi. Za chvíli vyrážíme na první léčebný úkon.
Letošní výzdoba byla zase moc pěkná.
V našem hotelu jsou tři klíčová patra, kam se směřuje za zdravím a pohybem. V prvním podlaží je tak správně velké wellnes centrum s bazénem, parní a finskou saunou a vířivkou. To je moje oblíbené místo vždy večer po celodenním shonu. Je jasné, že podobnou myšlenku mají i ostatní hosté, ale s trochou dobré vůle se to dá všechno zvládnout.
Pak je tu nejvyšší patro, kde sídlí vrchní sestra a lékař. No kde jinde byste je hledali, když tomu tady šéfují. My se tam objevujeme jen kvůli oxygenoterapii. A tou jsme i začali dnešní den. Inhalace kyslíku spojená s relaxací byla skvělým nápadem. Když jste učitelská domácnost, respirační problémy jsou vašimi věrnými souputníky. Rodiče dětí školou povinných moc dobře vědí, o čem mluvím.
Pak následovala klasická masáž částečná. Musíte ale dávat pozor, protože stejně jako ostatní procedury probíhá v suterénu budovy. Takže ze snových výšek pěkně dolů k samotným základům. Výtah jezdil nahoru a dolů podle toho, kam zrovna ostatní hosté potřebovali.
Protože trpělivost není zrovna můj nejlepší kamarád, tak jsem to vzal po schodech. Masér už na mě čekal a hned se dal do práce. Když jsem si tak ležel na břiše, došla mi jedna skutečnost. Na masáži jsem zase až po roce! Takže jsem opět nedodržel svoje předsevzetí z minulého pobytu, že budu chodit pravidelně. A to máme salón přímo u nás v domě. Z toho se prostě nedá vymluvit.
Do třetice všeho dobrého. Čekala na mě uhličitá koupel. Tedy vyhlížela mě sestra, která mě uvedla do celé situace. Byla to další procedura úplně ideální pro můj zdravotní stav. Jako správný extrovert, co se pomalu a jistě díky životním zkušenostem mění v cholerika, si musím dávat pozor na vysoký tlak. Myslím si, že spousta mých čtenářů na tom bude podobně.
Dopoledne bylo tedy pěkně o zdraví. Vyrazili jsme na oběd ulicí Krále Jiřího okolo pravoslavného chrámu sv. Petra a Pavla. Rád se tudy procházím až k Parku Anny Politkovské a ještě kousek dál. Po dobrém jídle v naší oblíbené restauraci jsme se vydali na Tržnici na městskou hromadnou dopravu. Na tomto místě se atmosféra mého blogu zásadně změní. Tak si později nestěžujte, že jsem vás nevaroval.
Nerad bych se dotkl nějakého Karlovaráka popisem své osobní zkušenosti. Berte to prosím s tolerancí jako pohled mírně zmateného nárazového lazeňského hosta. Hledali jsme autobus číslo jedna, který by nás dovezl na všeříkající zastávku Moser. Našli jsme si informaci, že lístek na městskou hromadnou dopravu si koupíme s pomocí běžné karty v automatu ve voze.
Přijel autobus a měnili se řidiči. Takže elektronické nařízení hrdě hlásilo, že je potřeba počkat na přihlášení nového šoféra. Vůz vyrazil docela prudce a mířil známou cestou na jeho další zastávku u vlakového nádraží. Upřímně řečeno, tam jsme vystoupili. Přes veškerou snahu se nám opakovaně nepodařilo koupit jízdenku. Navíc styl jízdy byl brzda - plyn a už nás nebavilo držet se zuby nehty čehokoli po ruce.
Během čekání na další jedničku jsme měli příležitost celou věc vyřešit jinak. Stáhli jsme si do mobilu aplikaci a v ten pravý čas koupili jízdenku. Uživatelské prostředí zrovna moc vstřícné nebylo, ale nakonec jsme celou tu výzvu vyřešili. Přijel další spoj a my jsme už v klidu pokračovali do naší cílové stanice.
Prostor před komplexem sklárny se mi moc líbil.
Vystoupili jsme u základní školy a přes Chodovský poto zamířili kolem moderních skulptur ke sklárně Moser. Bylo pár minut před druhou hodinou a plánovali jsme navštívit jen Sklářské muzeum. Sympatická paní průvodkyně nám nabídla prohlídku sklárny. Věděli jsme, že je ten pravý čas, tak jsme souhlasili, že se připojíme ke skupině.
Dopadlo to trochu jinak. Další návštěvníci nepřišli, takže jsme vyrazili přesně podle latinského přísloví „tres faciunt collegium“. Viděli jsme sklářské týmy při práci a dověděli se spoustu zajímavých informací o celém procesu výroby skla a kontroly jeho kvality. Našli jsme si čas i na to zmiňované muzeum a dobrou kávu v návštěvnickém centru. A přesně tuto trojkombinaci vám mohu vřele doporučit.
Autobus číslo dva vás vyveze do stráně nad hotel Thermal. Že slavného bazénu stoupala pára.
Zpáteční cesta byla už docela v pohodě. Vraceli jsme se do lazeňského centra autobusem číslo dva, který jsme využili po celé jeho trase. Takže jsme viděli opět Tržnici, bazén hotelu Thermal, komplex nemocnice, spoustu hotelů, Galerii umění i rekonstrukci parku před Císařskými lázněmi. Potřebovali jsme se totiž dostat na Divadelní náměstí a vyzvednout lístky na zítřejší představení. Ale to je už úplně jiný příběh.
Císařské lázně jsou krásně opravené. Jsem zvědavý na úpravu parku před nimi.
Byl to skvělý den, který jsme naplnili různorodými procedurami, dobrým jídlem a zajímavou exkurzí. Jsem zvědavý, co nám přinese zítřek.
P.S. Případným odborníkům z řad čtenářů mého blogu se omlouvám, pokud popisuji procedury příliš laicky. Je to především o zážitek.
