Článek
Knihovna je prostředím, kde se pohybuji rád a jistě. Někdo to má podobně a pro jiného je to bílé místo na mapě města. Země zaslíbená pro jednoho je neznámou pro toho druhého. Je to jeden z mnoha dokladů pestrosti našich životů. Vždyť já to mám například přesně naopak s posilovnou. A to paradoxně pocházím z rodiny učitelů tělocviku.
Prostory naplněné knihami a čtenáři mě fascinovaly už od dětství. Zní to jako fráze ze životopisu nějakého spisovatele, o kterém jsme se učili na střední škole. Ale bylo to tak. Knihovnav osmdesátých letech v mém rodném městě byla skvělou startovací pozicí na dlouhé cestě za poznáním. Zajímala mě nejen nabídka titulů, ale také systém zaznamenávání výpůjček.
Na začátku devadesátých let jsem se dostal na Arcibiskupské gymnázium do Hanáckých Atén. Byla to internátní škola, na kterou přijížděli studující z celé Moravy. Byl to nejen čas budování církevního školství u nás, ale také navazování přátelství, která přetrvala dodnes. Stejně tak se úspěšně rozvíjí i ta zmiňovaná škola.
Všechno jsme měli pod jednou střechou v docela rozsáhlém komplexu budov hned vedle kroměřížského zámku. Učebny specializované na jednotlivé předměty, ubytování v několika patrech, jídelnu s celodenním provozem, a dokonce dvě kaple nad sebou. Hned vedle tělocvičny bylo oblíbené místo našeho třídního učitele, který měl aprobaci tělocvik a zeměpis. Na jednom ze školních dvorů totiž byly tenisové kurty.
Tuto pestrou nabídku doplňoval prostor, které byl důležitý také pro mě. Byla to gymnaziální knihovna umístněná kousek od hlavního vstupu do budovy. Během nedávného školního srazu na téma „Vítáme ročník 1992“ jsme si mohli prohlédnout mimo jiné i tyto zrekonstruované prostory. Bylo to jedno z mých útočišť nejen během přípravy na maturitu.
Zatím poslední zastávkou byly knihovny vysokoškolské. Studoval jsem od roku 1996 Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity, a to konkrétně historii s religionistikou. Měl jsem tedy příležitost sledovat první velké změny nejen ve fakultním kampusu. Celkové pojetí nové budovy Ústřední knihovny FF MU mě jako studenta nakonec nadchlo. V současnosti zapadá do komplexní přestavby a dostavby okolních budov. Ve své době to ale byla velká proměna.
Změna je život. Skončily moje studijní léta a čekala mě civilní služba. Dostal jsem skvělou životní příležitost a mimo jiné působil v Knihovně Josefa Petra Ondoka na Teologické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. To je ten dům z úvodní fotografie mého blogu, kam chodím pravidelně za svými studentkami a studenty programu Religionistika.
Byl jsem na tu novou pozici hodně zvědavý. Na jednu stranu to bylo přece známé prostředí. Jako žák základní školy, středoškolák i vysokoškolák jsem knihovny dobře znal jako čtenář. Na druhou stranu jsem se musel naučit spoustu nových dovedností, které jsou spojeny s bezproblémovým provozem podobné instituce. Vzpomínám na tu dobu moc rád a s vděčností.
Máte svoji oblíbenou knihovnu, kam se rádi vracíte? Díky za Vaše komentáře a tipy pod mým blogem. Neshledanou zase někdy a třeba nad knihou.
P.S. Rád bych tento krátký text a své velké díky věnoval ing. Evě Křížkové z Knihovny Josefa Petra Ondoka na TF JU v Českých Budějovicích.
