Článek
I v minulosti se křesťané museli vypořádávat s odlišností vyznavačů jiných náboženství. Pokud si všímáme zajímavých podobností mezi křesťanstvím a buddhismem, je dobré si uvědomit jednu důležitou věc. Obě náboženství mají svou pestrou historii i současnost. To vše je tvořeno množstvím lidských životů, ve kterých se mnozí snaží konkrétním způsobem uskutečňovat zásady svého náboženství. A právě tyto základní nauky jsou inspirací pro naše srovnání.
Soucit s druhými je jedním ze zásadních bodů, ve kterém se křesťanství i buddhismus setkávají k vzájemnému rozhovoru. Všechny věci tohoto světa jsou dočasné a i to se projevuje v lidské zaslepenosti a nelásce vůči bližnímu.
„Když se modlitební mlýnky otočí, modlitby a mantry rozvinou svůj účinek. Každá rotace ve směru hodinových ručiček zlepšuje karmu“.
V obou náboženstvích je významný důraz na naléhavou zvěst, která od lidí vyžaduje změnu jejich smýšlení a jednání. Důležitá je umírněnost v lidském konání, což ve svém důsledku umožňuje nesobecký vztah k druhým. A právě tento vztah dává zásadní smysl i všeobecným buddhistickým mravním příkazům, jako je nezabíjet, nekrást, nelhat a zdržovat se sexuální nevázanost.
Samotné učení buddhismu i křesťanství není směřováno jen k úzké skupince zasvěcených, ale je otevřeno všem naslouchajícím bez ohledu na jejich původ, společenské postavení nebo intelektuální předpoklady.
Detail modlitebních mlýnků v ZOO Salzburg.
S tímto také souvisí význam mnišství, které se objevuje jak v některých křesťanských církvích, tak ve významných proudech buddhismu. Nacházíme zde vnitřní a vnější podobnost právě díky odloučení od světa, života podle přísných řeholí a předpisů nebo v důrazu na oproštění od osobního majetku.
V obecnější rovině je setkání s „jiným“ podstatné pro konstrukci života jedince a vztahů v širším společenství. Proto je i pro české křesťany jistě dobré zastavit se nad tím, co ušlechtilého lze nalézt i v tak pro nás možná mnohdy vzdáleném buddhismu.
