Článek
Mezi Hlavním a Východním nádražím v Klagenfurtu se nachází Ebenhofstrasse. Na první pohled obyčejná ulička. Na druhý pohled je to už pro religionistu zajímavější. Stojí tam totiž budova mešity „Květ Srebrenice“. Během svého terénního výzkumu jsem měl příležitost nahlédnout do hlavní modlitební haly. Pokud máte zájem, můžete jít dál se mnou.
Jak už to bývá v lokalitách kombinujících bydlení a technické provozy, ideální je přijet autem. Pěšky je to trochu nešikovné, ale dostanete se tam z vnitřního města za chvíli. Vlakové tratě jsou všude okolo, je to vidět i slyšet. Zahnete z Sant-Peter-Strasse a hned se před vámi objeví volný prostor. Na něm se v současnosti staví budova Islámského kulturního centra. Jednou tam budou mimo jiné prostory pro děti a mládež, kavárna a několik bytových jednotek. Jsem zvědavý, jak se jim to nakonec podaří. Jako obvykle se během terénního výuku najde důvod, proč se na konkrétní lokalitu vrátit.
Vlevo budova mešity „Květ Srebrenice“ a vpravo stavba Islámského kulturního centra.
Měl jsem domluvenou schůzku s duchovním (imámem), který byl původem z Bosny a Hercegoviny. Mešita je poměrně jednoduchá stavba, která má podle jeho slov vycházet z tradičních bosenských vzorů. Nemá tedy tak výraznou kupoli typickou pro osmanskou architekturu. Projevuje se to nejen v exteriéru, ale také uvnitř hlavní modlitební haly. Na stropě je prostor pro velkou květinu, která je symbolickým spojením se Srebrenicí. Je to místo v Bosně a Hercegovině, kde byl v červenci 1995 spáchán masakr tisíců mužů a chlapců muslimského vyznání. Hledáte u budovy minaret? Nenajdete ho. Projekt mešity byl nakonec kompromisním řešením.
Hlavní komunikační prostor je v současnosti multifunkční.
Vešli jsme do vstupní místnosti, kde je teď z technických důvodů mimo jiné kavárna nebo knihovna. Z hlavního komunikačního prostoru se vchází do umýváren pro muže a pro ženy. Na stěně vedle vchodu do modlitební místnosti jsou na cedulkách jména rodin, které na stavbu mešity přispěly vyššími částkami. Hned jsem si vzpomněl na kamenné schodiště na Svatém Hostýně. Tam jsou také vytesána jména dárců, kteří pomáhali s obnovou tohoto poutního místa. Vedle vchodu do modlitebny bylo tablo s fotografiemi dětí, které v tom roce přečetly korán v arabštině. Čekala je slavnost, na kterou se připravovala celá komunita. Něco jako první svaté přijímání v katolických farnostech. Srovnávací věda o náboženství je prostě inspirativní přístup.
Vstupní dveře do modlitební haly jsou bohatě zdobené.
Hlavní dveře jsou zdobeny bosenskými liliemi a dalšími zajímavými detaily. Výklenek směrující k Mekce (mihráb) je kopií mé oblíbené Gazi Husrev-begovy mešity v Sarajevu. Před ním bylo několik červených fezů, tak jsem si hned vzpomněl na jihočeské Strakonice. Právě tam fungovala továrna Fezko specializující se na tento druh pokrývky hlavy. Dřevěná kazatelna (minbar) pro páteční shromáždění je dílem místního umělce, který při její výzdobě propojil různé inspirační vlivy. Vlevo se nachází pult (kursí) pro ostatní promluvy. Výzdoba interiéru modlitební haly je pořád ještě v procesu. Je to vidět například na kaligrafii. Slovo Alláh a jméno Muhammad již bylo napsáno. Později budou doplněny o jména čtyř správně vedených chalífů.
Pultík na korány (rahle) a tradiční červené fezy.
Hlavní modlitební hala je osvětlována lustrem ze soustředných kruhů, na kterém se nachází mešitové lampy. Vedle toho jsou na různých exponovaných místech LED pásy. Nejde jen o ozdobu a efekt, světelný komfort je během modliteb důležitý. Bílé stěny krásně doplňuje koberec, na jehož modré barvě se shodla celá komunita. Po schodech jsme vyšli nahoru na prostorný balkón, kde se modlí ženy. Zábradlí je tvořeno čirým sklem, takže je dobře vidět směrem dolů na mihrábovou stěnu.
Lustr je zavěšen na stropě ozdobeném květem Srebrenice.
Po prohlídce jsme si povídali o tom, jako jsou rozdíly mezi muslimskými komunitami v Bosně a v rakouské diaspoře. Srovnávací religionistika mi hned nabízela podobné příklady z křesťanského prostředí v Česku. Omlouvám se za určitou míru zjednodušení, ale to už u analogií prostě bývá. V Bosně to ve společenstvích vyznávajících islám vypadá podobně jako v katolických farnostech. Mají tam muftího, vyšší imámy a imáma. Duchovní se tedy zodpovídá vyšší autoritě. V Rakousku to ale funguje jako v českých protestantských sborech. Vydává se časopis, kde komunity oznamují volná místa pro imámy. Společenství samo finančně přispívá duchovnímu. Po úspěšném pohovoru následuje nejprve zkušební doba na rok. Potom je možné uzavřít kontrakt na dobu neurčitou.
Bosenských komunit je v Klagenfurtu hned několik. Některé mají velice podobný náboženský profil, jiné patří ke konzervativnějším proudům. Společenství okolo mešity „Květ Srebrenice“ je podle mě zajímavým tématem pro výzkum úspěšné integrace do rakouské společnosti.
