Článek
Na začátku července 2024 jsem vyrazil na pracovní cestu do Sarajeva. Byl jsem tam v posledních letech již několikrát. Proto jsem si při své zatím poslední návštěvě vybíral lokality, které jsem zatím neviděl. Nebudou to tedy texty pro běžného turistu o prvním setkání s hlavním městem Bosny a Hercegoviny. Třeba Vás ale inspirují podívat se na místa, která jsem měl na svém seznamu „někdy příště“.
Byl jsem tam ale především jako zaměstnanec Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Protože jsem povoláním historik a religionista se specializací na západní náboženské systémy, Sarajevo je pro mě jednou z ideálních destinací. Klíčovým bylo setkání v oddělení pro mezinárodní vztahy na Rektorátu Univerzity Sarajevo. Paní prorektorka Enita Nakaš a její skvělý kolega Adnan Rahimić mě přivítali jako starého známého. V minulých letech jsme totiž měli příležitost rozvíjet spolupráci s naší partnerskou katolickou teologickou fakultou.
Fasáda rektorátu Sarajevské univerzity. Moderní skulptury nad řekou jsou skvělé.
Pokud půjdete po nábřeží řeky Miljacky směrem do centra, narazíte na několik výstavných budov různých veřejných institucí. Vedle centrální pošty je to mimo jiné i Národní divadlo, které pro novou funkci adaptoval slavný český architekt Karel Pařík. Kousek dál stojí i rozsáhlý komplex rektorátu Sarajevské univerzity, její právnické fakulty, soudu a vazby. Studenti práv mají příležitost po teoretické výuce v seminářích vyrazit na praktické ukázky rovnou do soudní síně. Okolo je hned několik příjemných kaváren a také jedno z dobrých knihkupectví s širokou nabídkou místní i anglofonní literatury. Atmosféra je tady doslova osvobozující, na chvíli zapomenete na ruch ulic.
Budova Katolické bohoslovecké fakulty září novotou. Stopy po ostřelování z 90. let 20. století jsou pryč.
V historickém centru města se nachází hned několik fakult. Univerzita pokrývá široké spektrum oborů, proto si mohou posluchači vybírat to správné zaměření. Pro moji návštěvu byly nejdůležitějšími dvě budovy, které mimochodem stojí kousek od sebe. První z nich byla nově opravená Katolická bohoslovecká fakulta s kostelem sv. Cyrila a Metoděje. V Sarajevu není problém procvičit svoji kondici na docela prudkých svazích, které obklopují údolí řeky Miljacky. V tomto případě to naštěstí nebylo daleko. Pak jsem se prošel okolo dvou menších mešit se štíhlými minarety a typickými hřbitovy s bělostnými náhrobky. Mířil jsem totiž k Fakultě islámských věd, která vznikla podle projektu zmiňovaného architekta Karla Paříka. Udělat si příjemnou procházku po Sarajevu za díly tohoto umělce je podle mě výborný nápad.
Architektura nádvoří Fakulty islámských věd čerpá z místní historie.
Občas je dobré nasměrovat svoji pozornost někam jinam. Nepohybovat se neustále v davu turistů pouze v historickém centru města. Protože jsem si vybral ubytování na pomyslné hranici novější sarajevské zástavby, měl jsem to mimo jiné kousek na Filosofickou fakultu. Je známá především širokou nabídkou výuky jazyků, ale najdou se tam i další vzdělávací programy. Musím se přiznat k tomu, že architektura je jednou z mých amatérských zálib. A právě budova této části univerzity mi připadala inspirativní.
Hlavní vstup do budovy Filosofické fakulty Sarajevské univerzity.
Hned vedle se nachází rozsáhlý komplex Zemského muzea Bosny a Hercegoviny. Jeho návštěvu doporučuji všemi deseti. Najdete tam spoustu zajímavostí o místní historii, kultuře a přírodě. Exponátů je tak akorát a všude jsou přehledné popisky také v angličtině. Pokud budete ze všech těch informací unavení, stačí si odpočinout na rozsáhlém dvoře. Funguje totiž jako kompaktní botanická zahrada s okouzlujícím jezírkem plným želv. Mimochodem celý soubor staveb je další z úspěšných realizací projektu Karla Paříka. Prostě jako historik 19. a 20. století jsem občas monotématický, ale moji přátelé si na to během cestován už zvykli.
Většina muzeí v Sarajevu nenaplnila moje očekávání. Zemské muzeum Bosny a Hercegoviny bylo výjimkou.
Naproti přes rušnou křižovatku stojí nepřehlédnutelná ambasáda Spojených států amerických. Já jsem ale pokračoval do sousedního kampusu Sarajevské univerzity. Najdete pracoviště zaměřené na kriminalistiku, elektrotechniku, farmacii nebo zemědělství. Mě ale nejvíce zajímala Univerzitní knihovna a Orientální institut. Protože semestr končil trochu později než u nás v jižních Čechách, bylo možné tu stále ještě potkat studenty a vyučující. Mimochodem po celou dobu mého pobytu svítilo slunce a teplota se pohybovala nad 30 stupňů celsia. Spousta zeleně mezi budovami byla zdrojem vítaného stínu.
Hlavní vstup do univerzitního kampusu je poměrně jednoduchý.
To jsem vlastně řešil neustále, tedy jak se přesunovat po městě a pokud možno se vyhýbat slunečním paprskům. Ideální způsobem, jak se pomalu přiblížit zpátky do centra, je projít se okolo řeky Miljacky. V této části je její okolí osázeno vzrostlými alejemi, jsou zde široké chodníky pro pěší i cesty pro cyklisty. Obytné budovy jsou už v patřičné vzdálenosti od vody, takže je to příjemná změna. Mezi vysokými paneláky a nižšími cihlovými bytovkami jsem zahlédl štíhlý minaret tzv. Jordánské mešity ve čtvrti Grbavica. To není v Sarajevu přece nic neobvyklého, ale toto byla jedna z novějších realizací. Nejednalo se o rekonstrukci historické mešity poškozené během války v devadesátých letech 20. století. Protože výzkum islámu ve veřejném prostoru je jedním z mých odborných témat, se zájmem jsem si prohlédl stavbu i její bezprostřední okolí.
Tzv. Jordánská mešita je sice moderní, přesto nenarušuje své okolí.
Návštěva univerzitních pracovišť v Sarajevu mi nabídla jednu z tváří tohoto města. Díky kolegům z Bosny, Slovenska a Holandska jsem mohl poznat i další zajímavá místa spojená s náboženskou i sekulární kulturou. Ale o tom bude zase jiný příběh. Ať se vám letní cestování líbí.
