Článek
Pro poslední dovolenou na konci letních prázdnin jsme si zvolili Litoměřice a jejich okolí. Ještě jsme v těchto končinách nebyli, tak to byla pro nás výzva. Vybrali jsme si několik lokalit, které jsme chtěli zcela jistě navštívit. Jednou z nich bylo město Úštěk. Pokud máte čas a chuť, můžete vyrazit s námi. Je totiž neděle ráno a za chvíli nám odjíždí vlak ze stanice Litoměřice horní nádraží. Nastupovat!
Byla to pro nás výhoda, protože jsme se ubytovali nedaleko v Rooseveltově ulici naproti vazební věznice. Fasády honosných domů v okolí Jiráskových sadů jsou velice pěkné. Navíc religionista zde kousek od sebe najde hned tři komunity protestantských církví působících na našem území. Moje pracovní deformace se prostě projevuje i na dovolené. Někdy i cesta na vlak může být příjemnou procházkou. Souhlasím, že důležitou podmínkou bylo, že jsme jeli na výlet.
Diakonie Českobratrské církve evangelické se zabývá sociálními službami.
Cesta vlakem byla docela krátká a příjemná. Z oken jsme obdivovali rozdílnou krajinu napravo i nalevo. Naší pozornosti neunikly Žitenice s pěkným kostelem a budovou zámku. Pokud ale hovořím o letním sídle dokonce pro bývalého panovníka, pak mám na mysli jednu z dalších zastávek. Ploskovice byly jednou z důležitých položek na našem dovolenkovém itineráři. Ale to je jiný příběh, který budu vyprávět příští týden. Pak jsme s určitým odstupem minuli Liběšice s kostelem Nanebevzetí Panny Marie, souborem barokních soch a zámkem. Už teď vím, že se zcela jistě vrátím.
Ptačí domky byly skvělým začátkem návštěvy města.
Jak jste si přečetli v názvu blogu, naší cílovou stanicí byl Úštěk. U vlakového nádraží se nachází rozlehlá plocha rybníku Chmelař. Během horkých letních dnů to musela být příjemná lokalita pro odpočinek. My jsme se ale vydali směrem nahoru na České předměstí. Naší první zastávkou byly tzv. Ptačí domky, které jsme obdivovali z Kamenné ulice. Pokračovali jsme okolo rabínského domu a synagogy po ulici 1. máje do centra města. Nevědomky jsme se tu napojili na Zlatou stezku Zemí hradů. Na podobné projekty máme při našich cestách docela štěstí.
Domy na Mírovém náměstí vypráví příběh rozvoje i úpadku města.
Na Mírovém náměstí je hned několik historických domů, které si jistě zaslouží vaši pozornost. Volnému prostoru vévodí budova římskokatolického kostela sv. Petra a Pavla. Tento pohled jsem znal ze zmiňovaného filmového muzikálu. Právě končila nedělní mše, takže jsme měli příležitost na chvíli obdivovat bohatě zdobený interiér. Doporučuji si kostel obejít zvěnčí a prohlédnout si různorodé fasády okolních domů.
Najednou u kostela zaparkoval zájezdní autobus v perfektním stavu a já jsem si připadal jako v slavném filmovém muzikálu.
Byl právě ten správný čas na dobrou kávu a zákusek. Tak jsme odbočili z náměstí k budově místního hradu. Na prostorově skrovném nádvoří bylo moc příjemné posezení. Pomalu mi docházela jedna důležitá věc. Úštěk je podle mého názoru město s velkým turistickým potenciálem. Na začátku jsem znal jen dvě lokality, ale postupně jsme se seznámili s dalšími krásnými zákoutími.
Někdy člověk potřebuje odstup, aby pochopil celek.
Například po žluté turistické značně jsme sešli do údolí Úštěckého potoka. Najednou jsme viděli všechny ty vysoké zadní fasády domů stojících na centrální ostrožně. Po Údolní a Hřbitovní ulici jsme se prošli klidným nedělním dopolednem až ke kapli Nejsvětější Trojice. I když byl původní hřbitov během naší návštěvy uzavřen, přesto to byla příjemná procházka okolo domů u těžbou odkrytých skal. Německým předměstím jsme se vraceli pomalu zpět do centra.
Mimochodem v té krásné zahrádce poklidně spala jedna z místních kočičích obyvatelek.
V ulici Panský dvůr jsem si totiž chtěl vyfotit hřmotnou Pikartskou věž. Nakonec jsme tam našli podle mého názoru jedno z nejpěknějších zákoutí v Úštěku. Taky jsme si dali dobrý oběd v italském stylu a narazili na jednu hodně překvapivou věc. Nemyslím tím turisty vyhledávané historické sklepení nebo Muzeum čertů. Stál tam v rohu docela velký pojízdný betlém, který se díky fotobuňce aktivoval při příchodu návštěvníků. Kolečka se točila, postavičky se pohybovaly, hudba hrála a světla zářila. Musím se přiznat, že jsem nemohl odtrhnout pohled.
Vlevo je synagoga a vpravo rabínský dům. Slyš Izraeli … (děkuji za upozornění)
Museli jsme ale pokračovat, protože byl ten správný čas na jeden z vrcholů naší návštěvy. Tím byl rabínský dům s nedalekou synagogou. Prošli jsme si zajímavou expozici o dějinách židovského školství i místní komunity. Moc jsem se těšil na opravený exteriér i interiér synagogy. Podobně jako jiné budovy v okolí se totiž ve svém návrhu musela vypořádat s prudkým svahem. Uvnitř byla právě výstava podle mého názoru skvělého komiksu „Už tam budem, Mojžíši?: Trochu jiná pesachová hagada (nejen) pro děti“. Velice milým překvapením pak byla instalace třídy a bytu učitele v suterénu synagogy. Svítilo slunce, voněly levandule a byl to dokonalý závěr naší výpravy.
Na tuto návštěvu jsem se moc těšil. Interiér opravené synagogy v Úštěku.
Byla to moc příjemná neděle a určitě se vrátíme. Chtěl bych totiž jako poutník vystoupat na Kalvárii Ostré u Úštěku. Siluetu barokních staveb (zřejmě) od Octavia Broggia jsme obdivovali už z náměstí. Jak jsem slíbil, na shledanou příští týden v Ploskovicích.
Zdroje informací:
https://www.zitenice.eu/pametihodnosti/d-75033/p1=6344
http://www.libesice.cz/pamatky/d-1009/p1=1049
https://www.mesto-ustek.cz
https://www.10hvezd.cz/cs/objekt/ustek/
