Článek
Na konci srpna jsme měli pár dní volna. Jako obvykle jsme výběr odpočinkové destinace nechali na poslední chvíli. Letošní vedro nás odradilo od dovolené u moře. Přemýšleli jsme i nad naším oblíbeným Rakouskem. Nakonec jsme zvolili Litoměřice a jejich okolí. Byla to naše první společná výprava do těchto končin, proto jsme byli hodně zvědaví.
Cesta vlakem z Českých Budějovic do Prahy byla bez nepříjemných překvapení. Začali jsme tedy dobře. Pokračovali jsme po trati směr Mladá Boleslav a před námi byly doslova temné mraky. V poslední době se nám déšť vyhýbal, ale teď to bylo jiné. Na Všetaty budu mít už navždy vzpomínku se slzou v oku. Přesně ve chvíli, kdy jsme přestupovali na poslední vlak, se totiž nad námi otevřela nebesa.
Do Litoměřic jsme sice dorazili pořád ještě mokří, ale počasí se na zbytek sobotního dne umoudřilo. Ubytovali jsme se v hotelu hned vedle vazební věznice. Zrovna tam na ulici před budovou filmaři něco natáčeli. Jak už to v životě bývá, fikce a realita se pěkně prolínaly.
Přilehlý komplex soudu je výstavný.
Odpoledne jsme si vyhradili na základní seznámení s městem. Rovnou vám prozradím pointu mého blogu. Prostě jsem se do Litoměřic zamilovat na první pohled. Na začátek ale bylo potřeba vyřešit důležitý problém. Kde se občerstvíme před výpravou za historickými krásami centra?
Náhodou jsme narazili na letní zahrádku ve vnitrobloku s názvem Labuť garden. Je tvořená několika stánky s jídlem a pitím, příjemným posezením a dětským hřištěm. Na výběr jsme měli ze skvělé italské a originální americké kuchyně. První jsme ochutnali odpoledne a kvůli druhé jsme se vrátili v podvečer. K tomu jsme si dali pokaždé výborné české pivo. Byl to prima začátek poznávání města.
U sv. Jakuba původně sídlili minorité a později se sem přesunuli dominikáni.
Jako obvykle nás zajímaly památky a protože jsem religionista, zvýšenou pozornost jsem věnoval sakrálním stavbám. Začali jsme u dominikánského kostela sv. Jakuba, jehož krásnou fasádu projektoval český architekt italského původu Octavio Broggio. S jeho jménem se budeme setkávat i v okolí Litoměřic.
Budova muzea a kostel Všech svatých.
Pak už je to jen kousek na Mírové náměstí. Zaujala nás budova muzea, dům se slavnou vyhlídkovou věží Kalich a kostel Všech svatých. Obdivovali jsme biblické výjevy na fasádě renesančního domu U Černého orla z první poloviny 16. století. Je toho mnohem více, takže doporučuji v klidu si náměstí projít třeba s kornoutem zmrzliny v ruce.
Pro jistotu, gotický hrad je vlevo a vpravo začíná kulturní dům.
Ulicí 5. května jsme se přesunuli okolo rozlehlé stavby s výraznou vojenskou výzdobou. Kousek dál je nepřehlédnutelná budova gotického hradu stojící hned vedle kulturního domu. Kombinace je to na první pohled neobvyklá, ale i v dalších českých a moravských městech narazíte na něco podobného.
Živé sekačky na zrušeném hřbitově.
Pomalu jsme se prošli k malebnému kostelu sv. Vojtěcha, kde se mezi empirovými náhrobky pásly ovce. Ano, opravdu to tak bylo. K Litoměřicích patří také různá schodiště. Jedním jsme se vrátili do parku Václava Havla. Je to moc příjemné místo na odpočinek s dobrou kávou. Můžete obdivovat přírodu i hradby se zajímavou jezuitskou hvězdárnou.
V budově bývalé hvězdárny je muzeum marionet.
Pak už nás čekalo Dómské náměstí s katedrálou sv. Štěpána a vyhlídkovou věží. Pomalu jsme scházeli dolů z kopce a fotografie domu s Máchovou světničkou nemohla chybět. Já jsem byl ale nadšený z nedaleké barokní kaple sv. Jana Křtitele. Vedle ní stojí budova bývalé železniční zastávky Litoměřice město. Ideální místo na trávení volného času pro celou rodinu. Nechejte se překvapit, nemusím vám přece hned všechno prozradit.
Tak krásně je tam všude. Vlevo katedrála sv. Štěpána a vpravo kaple sv. Jana Křtitele s železnicí.
Později jsme vystoupali po Máchových schodech na Parkány José Rizala, které byly součástí vnějšího opevnění města z roku 1513. Je to místo s krásným výhledem, odkud vznikají známé snímky katedrály sv. Štěpána a jejího okolí. Kousek dál jsme mohli obdivovat nejstarší zachovalý měšťanský dům v Litoměřicích, kterým je tzv. Gotické dvojče. Až uvidíte jeho průčelí, bude vám název stavby hned jasnější.
Výstavu v Gotickém dvojčeti jsme si nechali na příště.
Naší poslední zastávkou byl bývalý jezuitský kostel Zvěstování Panny Marie, který byl postaven Octavianem Broggiem na začátku 18. století. Zvenčí vypadá svatostánek na první pohled zachovalý. Interiér ale ukazuje na pohnutou historii, kdy byl prostor používán mimo jiné jako sklad nebo dílny. Na nás ale čekalo poslední překvapení toho dne. Expozice Depositum od Patrika Hábla, kterou uspořádala Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích. Pozoruhodná kombinace vystavovaných děl a génia loci.
Pohled z kněžiště do lodi kostela.
Těch pár dní v Litoměřicích a jejich okolí bylo moc příjemných. Byli jsme rádi, že jsme si je vybrali pro náš srpnový pobyt. Na shledanou v Úštěku.
Zdroje informací:
https://www.litomerice.cz/historie-mesta
https://www.litomerice.cz/turisticke-cile
