Článek
Do Innsbrucku jsem přijel vlakem ze Štýrského Hradce. Upřímně řečeno, cesta to byla docela dlouhá. Klikatá údolí mezi vysokými horami většinou neumožňují využít plnou rychlost železniční dopravy. Alespoň jsem měl čas si vychutnat okolní krajinu. Nejvíce mě překvapilo Zell am See. Jak už naznačuje název zastávky, leží na břehu rozsáhlého jezera. Jednou ze stanic byl také Saalfelden, který musím navštívit při svém příštím putování. Nachází se tam poslední minaret v Rakousku, který jsem ještě neviděl. Ty další jsou ve Vídni-Florisdorfu, Bad Vöslau, Telfsu a Štýrském Hradci.
V Innsbrucku jsem byl poprvé. Protože nejsem sportovní typ, měl jsem povědomí především o historii města. Ubytoval jsem se na několik nocí nedaleko jednoho z kostelů ve čtvrti Hötting. Od řeky je to trochu do kopce, ale to je tady běžné. Například kousek od mého pokoje byla zastávka autobusu J, který hrdě hlásal něco ve smyslu „Odvezu vás z vrcholu na vrchol“. Městskou a regionální dopravu jsem měl zdarma díky délce mého pobytu. Prostě na mě na pokoji čekala Uvítací karta a nemusel jsem nic řešit.
Fotografie Höttinger Kirche není šejdrem. Tady je všude do kopce, nebo z kopce.
Naše čtvrť byla docela nábožensky pestrá. Kousek od mého ubytování byl kromě několika katolických kostelů Sál království Svědků Jehovových, sbor Adventistů sedmého dne a sídlo tradicionalistického Kněžského bratrstva sv. Pia X. Ideální lokalita pro religionistu se zájmem o světonázorový profil současného Rakouska. Pak už stačilo přejít most (něm. der Bruck) přes řeku Inn a byl jsem v historickém centru.
Pohled z mého okna byl pro Innsbruck typický. Přes kněžský seminář jsem se díval na vrcholky hor.
Svoji prohlídku jsem začal stylově u Vítězného oblouku, který v roce 1765 nechala postavit císařovna Marie Terezie. Život je naplněn radostí i bolestí. Oženil se jí syn a zemřel manžel. Po Maria-Theresien-Strasse jsem se projít prostě musel. Konečně jsem pochopil, proč se sloupu se sochou Panny Marie na vrcholku říká Anenský. Jedna ze skulptur ve spodní části totiž představuje sv. Annu. Doporučuji nahlédnout do špitálského kostela sv. Ducha. Jeho historická výzdoba je vhodně doplněna o moderní prvky.
Maria-Theresien-Strasse. Vpravo věž kostela Svatého Ducha.
Pak už jen stačí přejít rušnou ulici Marktgraben a dostanete se do samotného srdce města. Na Herzog-Friedrich-Strasse je spousta krásných domů, vysoká Městská věž a především rezidence s gotickým arkýřem císaře Maxmiliána I. Okolo vás bude spleť uliček, které si můžete projít. Musíte se ale duševně připravit na to, že podobný nápad měla spousta dalších turistů.
Zlatá střecha je naprosté turistické lákadlo. Někomu stačí fotografie, jiný vyrazí i do muzea.
Vyrazil jsem nejprve ke katedrále sv. Jakuba z 18. století. Fasáda je působivá nejen díky svým rozměrům, interiér vás zase ohromí svojí výzdobou. Upozornil bych mimo jiné na dvě věci. První může trochu zaniknout v celé té nádheře. Na hlavním oltáři se totiž nachází obraz Panny Marie od Lucase Cranacha. Druhou zcela jistě nepřehlédnete. Hrob arcivévody Maxmiliána III. je krásnou funerální památkou. Mimochodem pokud vás zajímá moderní pojetí liturgického prostoru, sestupte do kaple v katedrální kryptě.
Interiér katedrály sv. Jakuba s obrazem Panny Marie na hlavním oltáři.
Pak už je to jen kousek na Rennweg, kde stojí velkolepý císařský zámek (Hofburg) spojený se slavným dvorním kostelem. Tady jsem udělal výjimku a vyrazil jsem přes Tiroler Volkskunstmuseum na placenou prohlídku chrámu. Uvnitř se totiž nachází bohatě zdobený náhrobek císaře Maxmiliána I. obklopený dvěma řadami bronzových soch různých osobností. V pokladně dostanete brožurku ve stylu „Kdo je kdo“, takže můžete obdivovat detaily skulptur a nakonec se i podívat, koho to vlastně máte před sebou. Jen ten Maxmilián byl nakonec pohřben ve Vídeňském Novém městě.
Náhrobek Maxmiliána I. v Hofkirche a slavné sochy okolo.
Pokud by toho už bylo na vás trochu moc, doporučuji si odpočinout naproti v Dvorské zahradě. Je tam velké hřiště pro děti, tichá zákoutí s lavičkami, pestrobarevné květinové záhony i travnaté plochy, na které se můžete posadit. Projít se můžete okolo řeky Inn až narazíte na zajímavou stavbu. Je to stanice lanové dráhy Hungerburgbahn navržené slavnou architektkou Zahou Hadid. Vede až na konečnou „Nordkette“ mého oblíbeného autobusu J. Tedy je to jeden z těch slibovaných vrcholů. Innsbruck není velký, ale nabízí nepřeberné množství zážitků.
Stanice lanové dráhy navržená Zahou Hadid.
Pokud chcete ještě jednou spojit sakrální památky a přírodu, mám pro vás další tip. Stačí sednout na tramvaj č. 1 a vyrazit na konečnou stanici Innsbruck Bergisel. Najdete tam poutní baziliku Panny Marie a nedaleko stojící premonstrátský klášter. Jak milovníci zimních sportů již tuší, to však není všechno. Nedaleko se nachází velmi příjemný park s památkami z 19. století a především slavný skokanský můstek. Stačí jen pokořit mírný kopec a z vyhlídky se před vámi otevře tyrolské panorama s horami a městem.
Krásný výhled na město a hory od důstojnické jídelny Urichhaus.
Byla to ale pracovní cesta. Jak jsem psal ve svých předchozích příspěvcích, zajímaly mě odborně především muslimská oddělení na komunálních hřbitovech. Tak jsem tramvají č. 3 vyrazil na Pradl Friedhof. Na jeho starší část s působivou vstupní budovou navazují novější oddělení. Zde se nachází smuteční haly krematoria, urnové háje s kolumbárii a nakonec i pole pro vyznavače islámu. Tak jsem si po práci říkal, že už mám konečně hotovo. A pak jsem narazil na vojenský hřbitov fungující od 18. století až do poloviny 20. století. Byl rozdělen na menší části podle válečného konfliktu a národností. Takže je tam pohřbeno mimo jiné i 59 Bosňáků, kteří padli na císaře pána ve Velké válce.
Statky v Amrasu jsou jako ze škatulky, ale zároveň to není muzeum.
Tramvaj č. 3 má konečnou zastávku ve čtvrti Amras. Mapa v mobilu mi prozradila, že nedaleko začíná park zámku Ambras. Tak jsem toho využil. Prošel jsem se okolo opravdu výstavných tyrolských statků a zastavil jsem se i ve farním kostele Nanebevzetí Panny Marie. Pak jsem konečně našel podchod pod dálnicí a byl jsem na místě. Pokud nechcete kráčet přesně v mých stopách, doporučuji v centru nastoupit do autobusu C a jet na konečnou Luisenstrasse. Renesanční zámek Ambras je nádhernou stavbou zasazenou do rozlehlého parku. Byla to skvělá procházka ve stínu stromů. Návštěvu expozic jsem si nechal jako obvykle na příště.
Zámek Ambras a jeho okolí vřele doporučuji.
Máte v Innsbrucku také svoje oblíbené místo? Díky za tipy do komentářů. Rád je využiji při své následující návštěvě.
