Článek
Do Štýrského Hradce jsem se přesunul autobusem z Klagenfurtu. Vlak používám na podobné cesty raději, ale v tomto případě nebylo jiné řešení. Vybral jsem si stylově hotel kousek od Hřbitova sv. Petra. Bylo to jen pár zastávek tramvají č. 6 do centra města. Jedna z historických částí pohřebiště byla vyhrazena evangelické církvi. Později zde vznikl moderně pojatý kostel s farním zázemím. Takže pro religionistu se zájme o křesťanství naprosto ideální lokalita na ubytování.
Budovu Muzea současného umění nepřehlédnete.
Ve volných chvílích jsem se mohl po městě pohybovat jako běžný návštěvník. Začal jsem u excentrické budovy Muzea současného umění na břehu řeky Mura. V jejím toku se nachází další turistická atrakce, kterou je umělý ostrov. Jedná se o moderní plovoucí stavbu dokončenou před dvaceti lety s kavárnou a malým amfiteátrem. Je to vlastně i skvělý způsob, jak se dostat na druhou stranu.
Umělý ostrov není jen hříčka, je to centrum kultury.
Pak už mě čekala spousta schodů ze Schlossbergplatz nahoru na kopec k Hodinové věži, která je symbolem Štýrského Hradce. Mohl jsem se sice svézt lanovkou, ale podobně jako v Salzburku jsem zvolil výšlap. Ten výhled na historické centrum města byl úchvatný. Hned na začátku vidíte všechny památky, které na vás dole čekají. Samotný Zámecký vrch s jeho opevněním jsem si nechal na návštěvu „někdy příště“.
Ze Zámeckého vrchu máte Staré město jako na dlani.
Dolů z kopce jsem sešel svahem porostlým stromy. Jejich stín byl v tom horkém dni opravdu vítaný. To už sem se ocitl v samotném srdci Starého města. Prošel jsem se přes Karmelitánské náměstí se sloupem Nejsvětější Trojice a Náměstí svobody s památníkem císaře Františka I. Nenápadný hrad se slavným Schodištěm sbratření z roku 1499 si pořádně prohlédnu při nějaké další příležitosti.
interiér katedrály sv. Jiljí mě ohromil.
Soustředil jsem se totiž na úchvatnou gotickou katedrálu sv. Jiljí. Nemohl jsem se odtrhnout od krásy jejího interiéru. Navíc hned vedle se nachází impozantní budova mauzolea císaře Ferdinanda II. Nabízí návštěvníkovi ve zkratce způsob, jak se renesance transformovala do barokního umění. Prostě pro religionistu se zájmem o křesťanství naprosto skvělá lokalita.
Mauzoleum Ferdinanda II. je monumentální budova umístněná do staré zástavby. Takže se logicky dost komplikovaně fotí.
Jsem ale i turista, takže další (skoro) povinnou zastávkou byl Glockenspiel na stejnojmenném náměstí. Byl jsem hodně zvědavý na místní obdobu orloje. Za chvíli mělo být 18:00 a to byla v ten den poslední příležitost, kdy se roztančí veselý pár v oknech. Upřímně řečeno, celé je to dlouhé a nesplnilo to moje přehnané očekávání.
Ikonický tančící pár z Glockenspiel. Jak symbolické, že se mi podařilo vyfotit jejich záda.
Pak už je to jen kousek na Hlavní náměstí s velkolepou budovou radnice a dál do Panské ulice. Duševně se připravte na spoustu turistů i místních, kteří si užívají centrum města. Já jsem se zaměřil na reprezentaci světské i církevní moci. Nejprve jsem si prošel nádherná renesanční nádvoří Zemského domu a obdivoval fasádu Zbrojnice. Veškeré výstavy a muzejní expozici uvidím při své další návštěvě. Naproti přes ulici se nachází hlavní městský farní kostel Svaté krve. Za barokní fasádou se skrývá rozlehlý gotický chrám.
Fasáda Zemského domu směrem do Panské ulice.
Ve Štýrském Hradci jsem byl pracovně, takže mě mimo jiné čekal celodenní terénní výzkum na Ústředním hřbitově. Bylo to opravdu pozoruhodné a náročné. Přes 900 pořízených fotografií je mi důkazem. Říkal jsem si, že to chce nějakou změnu. Řešením byly konečné stanice tramvaje č. 1. Obě lokality mohu s klidným svědomím doporučit.
Monumentální budova barokního zámku Eggenberg.
První byl barokní zámek Eggenberg obklopený velmi příjemným anglickým parkem a kultivovanou zahradou. Když jste z jižních Čech, tak vám není jméno tohoto šlechtického rodu neznámé. A to nemusíte být hned fanoušky historie. Prošel jsem se ve stínu pod košatými stromy, obdivoval pestrobarevné květinové záhony a nadšeně zdolal Kopec růží. Veškeré muzejní sbírky a prohlídku interiéru zámku jsem si opět nechal na příští návštěvu.
Druhou konečnou zastávkou je barokní poutní místo Mariatrost. Tramvaj vyjede na předměstí a údolím se blíží k bazilice z třicátých let 18. století. Byla sobota a před malý trh s farmářskými produkty jsem se propletl ke kamennému schodišti. Čekalo tam sice na mě 200 stupňů, ale za tu námahu to stálo. Výzdoba interiéru kostela je opravdu krásná. Byl to ten správný závěr mého pobytu.
Poutní chrám Mariatrost je opravdu barokní perla.
Jak jste milí čtenáři pochopili, zcela jistě se do Štýrského Hradce vrátím. Bude to nejen příležitost vidět zajímavé expozice, ale taky navštívit méně známé lokality v okolí. Máte pro mě nějaké tipy? Díky za vaše komentáře.
