Článek
Ve své knize o budování mešit a zřizování oddělení pro muslimy na komunálních hrbitovech v Německu, Rakousku a Švýcarsku jsem popisoval situaci především v metropolích. Příklady zajímavých řešení jsem tedy volil z Berlína, Frankfurtu nad Mohanem, Kolína nad Rýnem, Vídně, Ženevy nebo Curychu.
Po několika letech přišel čas na nový terénní výzkum. Rozhodl jsem se, že se zaměřím na jeden stát a pomyslně sestoupím na úroveň hlavních měst spolkových zemí. Volba padla na Rakousko, a proto vznikla i tato série mapující moji cestu. Ať to beru z jakéhokoli úhlu pohledu, stejně se Vídni nemůžu vyhnout. Psal jsem také o situaci v Linci na hřbitově sv. Martina a další lokality budou snad následovat.
Na procházce okolo řeky do centra města.
Jak moc dobře znáte Salcburk a jeho nejbližší okolí? My jsme si ho minulé léto zvolili na týden za prázdninovou destinaci a nelitovali jsme. Stejně jako spousta dalších návštěvníků z celého světa, což nemusí úplně každému vyhovovat.
Katedrála svatého Ruperta a Virgila
Hlavní turistické lokality spojené s Mozartem a muzikálem „Za zvuků hudby“ jsme absolvovali v rozumné míře. Zastávka v kavárně Fürst spojená s ochutnáním originální verze slavných pralinek však nemohla chybět.
Moje maličkost před kavárnou Fürst.
Ve městě najdete nejen spoustu krásných kostelů a paláců, ale také zajímavá muzea. Všemi deseti doporučuji přírodovědnou expozici v Haus der Natur. Nebo barokní vodní hrátky u zámku Hellbrunn a hned vedle se nacházející ZOO s volně se pohybujícími lemury.
Park u zámku Hellbrunn.
Mně právě nejvíce seděla kombinace historických památek a přírody, která centrum obklopuje. Procházka od benediktýnek z Nonnbergu až k augustiniánskému klášteru se slavným pivovarem je moc příjemná. Jdete ve stínu stromů a pod vámi se město koupe ve slunečních paprscích.
Pohled na centrum Salcburku z hradu.
Když je religionista se zájmem o funerální kulturu na dovolené, stejně se po určité době projeví profesionální deformace. Proto jsme museli vidět hřbitov sv. Šebestiána pod Kapuzinerberg i starobylé benediktýnské opatství sv. Petra.
Slavný hřbitov u opatství sv. Petra.
Byl jsem tedy předem připraven na můj letošní výzkumný pobyt. Prošel jsem si město trochu jinak a nafotil různé muslimské modlitebny. Při své cestě jsem narazil také na synagogu, pravoslavný chrám nebo kostel řeckokatolických Ukrajinců.
Výzva k modlitbě za Ukrajinu na kostele sv. Marka.
Mým hlavním cílem byl ale rozsáhlý Komunální hřbitov, který byl z centra dostupný trolejbusem. Před hlavním vchodem se nachází obelisk připomínající pohnutou historii města.
Pomník originálně připomíná rok 1866 i bombardování za II. světové války.
Již od počátku se v projektu počítalo s parkovou úpravou celého prostoru. Nejednalo se tedy pouze o místo určené k poslednímu odpočinku zemřelých, ale mělo také fungovat k rekreaci obyvatel. Postupně byly postaveny historizujicí obřadní síně a nakonec také moderně působící budova krematoria s vlastním pietním místem.
Smuteční síň krematoria. Technické provozy jsou skryty vzadu.
Prošel jsem celý hřbitov až po jeho okrajové části. Zaujalo mě několik různorodých řešení uložení uren. Na jedné straně to byl anonymní prostor se sochou anděla. Na druhé straně to byla alej stél. A nakonec jsem našel i to oddělení č. 95, které je určeno pro muslimy.
Socha anděla na oddělení pro anonymní uložení uren.
Stejně jako u ostatních lokalit jsem náhrobky pečlivě zdokumentovat. Zajímala mě volba materiálu, převažující barevnost, celkové pojetí pomníků i květinová dekorace.
Celkový pohled na oddělení č. 95.
Teď mě čeká další fáze práce, kterou je přepsání všech informací z výzkumu do databáze. Vznikne tak soubor záznamů, který budu moci použít pro srovnání s dalšími lokalitami. Tak nashledanou v St. Pölten, Innsbrucku, Klagenfurtu nebo Štýrském Hradci.
