Článek
V Bad Vöslau jsem ještě nebyl, přestože už samotný název slibuje veselé lázeňské městečko. To ale neznamená, že jsem o něm nikdy neslyšel. Minerální vodu z místního proslaveného pramene si můžete koupit nejen v Rakousku. Stejně tak člověk nemusí pravidelně navštěvoval západočeské lázně, když se chce osvěžit minerálkou, užít si chuť bylinného likéru nebo si smlsnout na oplatcích.
Květinový záhon před nádražím odkazuje na motto města.
Vyrazil jsem regionálním expresem z vídeňského Hlavního nádraží a za půl hodiny jsem byl na místě. Krajina po obou stranách byla rozdílná a právě v tom tkví tajemství této oblasti. Její kouzlo je pro mě shrnuto ve výstižném heslu „Wein. Wald. Wasser“ (Víno. Les. Voda). Město totiž leží na úbočí Vídeňského lesa a je známé pěstováním červeného vína. Geologický zlom dal vzniknout mnoha léčebným termálním pramenům.
Radnice sídlí v zámecké budově. Vlevo je důkaz o probíhající rekonstrukci náměstí.
Musím se vám k něčemu přiznat, miluji atmosféru lázeňských měst. Takže pokud jsem měl vyrazit na terénní výzkum právě sem, spojil jsem příjemné s užitečným. Prošel jsem alejí stromů na Nádražní ulici až do samotného středu obce. Cestou jsem míjel soukromé ordinace lékařů a starší usedlosti spojené s prodejem vína. V centru se nachází zámek, ve kterém dnes sídlí radnice. Okolo něj je více méně udržovaný park, který na mě působil především jako prakticky využívané místo. Asi jsem zhýčkaný z návštěv českých a moravských lázní.
Hlavní vstup do areálu slavných Termálních lázní.
Zámecké náměstí bylo v rekonstrukci, což jen podtrhovalo rozpačitý dojem z okolních bytovek ze sedmdesátých let 20. století. Podobné domy najdete v Rakousku všude, jen to prostě nezapadalo do mých představ o lázeňském městečku. Zástavba u Staré radnice a katolického kostela sv. Jakuba Staršího už byla přívětivější. Vyrazil jsem směrem ke komplexu slavných Termálních lázní a atmosféra města se tak trochu proměnila. Vilky se střídaly s většími hotely a všude nádherně voněly rozkvetlé lípy či jasmíny. Profesionální deformace mě provází na všech cestách, takže udělat poslední fotografie moderního evangelického kostela a už je čas na předem domluvenou prohlídku místní mešity.
Interiér katolického kostela sv. Jakuba Staršího z 19. století.
Jednosměrka mě přivedla k velice zajímavé budově, kterou jsem do té doby znal jen z fotografií na internetu. Kulturní centrum Bad Vöslau bylo otevřeno v roce 2009 a patří k pobočkám nevýznamnější turecké muslimské organizace v Rakousku (ATIB). Před chvílí skončila páteční polední modlitba, takže bylo okolo pořád ještě mnoho věřících. Prostor před mešitou zdobí záplava květin, která ji odděluje od parkovacích míst. Původní projekt měl již kupoli, ale zároveň daleko vyšší minarety. Stejně tak fasáda budovy byla navržena trochu jinak. Výsledná podoba minaretů a celkové pojetí stavby bylo výsledkem kompromisu mezi zadavatelem, komunitou a zastupiteli města. Podle mého názoru svými rozměry mešita do okolní zástavby zapadla.
Přesunul jsem se na malé nádvoří, v jehož středu stojí ozdobná fontána. Hned jsem si vzpomněl na můj text o ekonomii náboženství. Na jedné straně bylo holičství a supermarket, na druhé straně se ještě do nedávna provozovala jídelna. Mešita má mnoho funkcí a ukazuje tím na různorodé potřeby společenství. Pokaždé je to prostor pro komunikaci mezi rozmanitými skupinami.
Z nádvoří s fontánou se vstupuje do modlitebny i různých prodejen.
Z dvorku se přes chodbu vchází do rozlehlé modlitební haly. Jaká to byla změna! Exteriér stavby je sice svým pojetím velmi moderní, interiér hlavního náboženského prostoru je oproti tomu zcela tradiční. Jedná se o důležitý prostředek pro předání konkrétní kulturní interpretace islámu nastupujícím generacím. Zpráva je poměrně jednoduchá: jsme sunnitští muslimové tureckého původu. Odtud pramení použití různorodých materiálů, barevnost kachliček nebo tvar kazatelny.
Mihrábová stěna se sedadlem pro předčítání koránu a sváteční kazatelnou.
Prostor pro ženy se nachází na galerii v prvním patře, takže nejsou poněkud odtrženy od průběhu modlitby. Část tohoto místa je používána také ke vzdělávání dětí. Projevuje se tak další z přirozených funkcí mešity. Prohlédl jsem si studijní pomůcky a učebnice koránské arabštiny. Na stejném patře se pak nalézá mimo jiné další učebna s menší knihovnou a kancelář duchovního. Ten mi společně s mluvčím komunity dělal společnost po celou dobu mé prohlídky. Dostal jsem tu překlady koránu do angličtiny a němčiny jako dárek pro moje studenty religionistiky na Teologické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích.
Na galerii se děti učí koránskou arabštinu.
Sestoupili jsme pod úroveň terénu a tam jsem uviděl krásný doklad volnočasové funkce mešity. Přede mnou se objevila velká čajovna s televizí, na které běžely turecké zprávy. Za skleněnou stěnou bylo několik zcela obsazených kulečníkových stolů. Já jsem si během mého čekání před mešitou říkal, že slyším ten charakteristický zvuk! Další příležitost, jak společně trávit volný čas a neformálně posílit vazby mezi členy komunity. Na stejném patře se nachází garáže a především prostor pro rituální očistu před modlitbou.
Rozlehlý prostor pro volnočasové aktivity.
Vzali jsme si kávu a sedli si pod slunečník na nádvoří. Mluvili jsme o tom, jestli Turecko jednou vstoupí do Evropské unie. Jestli je po těch desetiletích vlastně zájem na obou stranách dokončit ten proces. Povídali jsme si o životě čtyř generací, které tvoří tureckou komunitu v Bad Vöslau. O tom, co jim dělá radost a jaké výzvy stojí před nimi.
Do Vídně jsem se vracel zase vlakem. Kousek od nádraží staví novou mešitu konkurenční muslimská organizace vycházející také z tureckého prostředí. Uvidím, co tato změna udělá do budoucna, jak se budou jejich vztahy rozvíjet na místní úrovni. Terénní výzkum prostě není běh na krátkou trať.
