Článek
Byla zářijová sobota a předpověď počasí slibovala poslední horký víkend. Ideální čas domluvit si rodinný výlet. Říkali jsme si, že by bylo prima navštívit místo, kde jsme ještě společně nebyli. Nakonec naše volba padla na kostel sv. Víta v Zahrádce u Vodní nádrže Švihov na řece Želivce. Pokud máte čas a chuť, můžete vyrazit s námi.
Naplánovali jsme si několik zastávek a každá byla úplně jiná. Naším startem byla moje oblíbená obec kousek od Benešova u Prahy. Znamenalo to se hned ráno obrnit trpělivostí na E55, ale nakonec se kolona rozjela docela rychle. Jako obvykle bylo pro některé řidiče výzvou dodržovat pravidlo ZIPu. Kde jsou ty časy, kdy jsem se to učil já.
Kostel sv. Marka s budovou školy, kde najdete informační centrum.
Není důležité jen dosáhnout cíle, člověk si přece může užít i tu cestu k němu. Naší první zastávkou v Kraji Vysočina byla malebná obec Těchobuz. Já jsem tam byl sice poprvé, ale pro zbytek naší výpravy to bylo místo spojené s milými vzpomínkami. Prošel jsem náves a nahlédl do kostela sv. Marka, který svou stávající podobu získal v 17. století. S odstupem jsem si vyfotografoval místní zámek, kde v letech 1823-1848 žil slavný matematik Bernardo Bolzano. Nakonec jsme se prošli okolo zajímavé kontribuční sýpky, která byla postavena v klasicistním slohu. Všude byly tabulky s popisky v češtině a angličtině.
Kontribuční sýpka měla bohatou a pohnutou historii. Vše si můžete přečíst na informační tabuli.
Naší další zastávkou měl být původně Pacov. Bohužel se nám podařilo odbočit tak úspěšně, že jsme minuli centrum města a rovnou pokračovali směr Želiv. Dopředu jsme se informovali o různých stavbách na silnicích v okolí. Nějak jsme ale přehlédli informaci, že v místním slavném premonstrátském klášteře je mariánská pouť. Všude se stavěly stánky a atrakce, v podvečer očekávali příchod poutníků.
Mariánský sloup na náměstí v Červené Řečici.
Pokračovali jsme tedy směr Červená Řečice. Krajina okolo nás byla kouzelná a už bylo na ní hodně vidět, že se po horkém létu pomalu zabarvuje do podzimu. Zaparkovali jsme na náměstí a nemohla chybět fotografie místního mariánského sloupu z roku 1712. Menší sakrální stavby jsou mou dlouholetou láskou už od studentských let na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity.
Vstup do zámku v Červené Řečici září novotou.
Jednou z dominant města je kompaktní zámek, který prochází dlouhodobou rekonstrukcí. Před lety jsme byli na prohlídce, a jak se smíchem konstatovala paní kastelánka, přijeli jsme zkontrolovat postup prací. Obdivoval jsem opravené nádvoří a zaujaly mě renesanční výzdoba na fasádě paláce. Ostatní členové naší výpravy byly naprosto nadšení ze spousty různorodých traktorů, které se tu zastavily na své cestě na dožínky. Prostě každý jsme si našli to svoje.
Interiér kostela sv. Máří Magdalény v Červené Řečici. Moderní hlavní oltář skvělé ladil s barokními bočními.
Kam se půjdeme najíst? Nejdříve jsme nakoukli do kostela sv. Máří Magdalény, otevřená brána zvala k návštěvě. Pořídit nějakou smysluplnou fotografii exteriéru chrámu pro mě byla výzva. Naše volba restaurace byla jednoduchá, vklouzli jsme hned na náměstí do rozsáhlé budovy radnice. Pokud navštívíte Červenou Řečici, určitě se zastavte i tady. Pivo z Humpolce bylo výborně ošetřené a řízek byl dobrým rozhodnutím.
Kostel sv. Víta v Zahrádce a hladina vodní nádrže.
Pak už nás čekal cíl naší cesty, kterou lze snad nazvat poutí. Chvíli jsme se snažili poprat s objížďkou, ale nakonec jsme parkovali u Zahrádky. To velké písmeno je na místě. Využili jsme skvělé příležitosti připojit se ke komentované prohlídce kostela sv. Víta, který je dokladem zbořeného městečka na břehu řeky Želivky. Od parkoviště to bylo pár set metrů lesem až k Vodní nádrži Švihov.
Bylo pár minut před druhou hodinou odpolední a pomalu se scházeli různorodí návštěvníci. Byli jsme docela malá skupinka, což nás na první pohled překvapilo. Říkali jsme si, že nás tu bude nakonec daleko více. Alespoň na všechno byl čas a navzájem jsme si nepřekáželi. Připojil se k nám průvodce, kterým byl pan kastelán z hradu Lipnice nad Sázavou.
Krásný románský portál do kostela sv. Víta v Zahrádce.
Prošli jsme krásným pozdně románským portálem do kostela a poslechli si poutavou historii stavby. Není to jen o 70. letech 20. století spojených s budováním vodní nádrže a bouráním městečka. Obdivovali jsme detaily v chrámové lodi i pestrobarevné vitráže. Zastavili jsme se v presbytáři a pozorně sledovali odborný výklad o částečně zachovalých gotických malbách.
Presbytář kostela sv. Víta v Zahrádce.
Z presbytáře jsme vstoupili do zaklenuté sakristie. Z období gotiky a baroka jsme se jedním pohledem přesunuli do tragického období druhé poloviny 20. století. Před námi stála socha pro pátera Josefa Toufara od Olbrama Zoubka. Oblíbenému duchovnímu, který byl v roce 1948 ze Zahrádky přesunut do Číhoště, bylo věnováno několik výstavních panelů se spoustou dobových fotografií.
Socha Olbrama Zoubka pro pátera Josefa Toufara.
Výlet to byl pestrý a intenzivní. Viděli jsme barokní špýchar, budovy premonstrátského kláštera, zámek v procesu rekonstrukce i jednu z posledních památek zaniklého městečka. Počasí bylo skvělé a i přes komplikace na silnici jsme si to moc užili. Byli jsme totiž spolu, a to je důležité.
Máte taky příjemné vzpomínky na návštěvu tohoto kraje? Díky za vaše komentáře pod blogem. A příště zase na shledanou.
Zdroj informací:
https://www.zahradkauledce.cz/
http://m.techobuz.cz/obcan/obec/historie-obce
https://www.zeliv.eu/akce/zelivska-pout-2024-09-06
https://cervenarecice.cz/
https://www.cervenarecice.info/12-zastaveni/gs-1055/p1=3844
