Článek
Je to především o osobních setkáních se stovkami studentek a studentů při výuce. Patří tam i hory papírů v rámci nepopulární administrativy. A v neposlední řadě jsou to dlouhé hodiny strávené na výzkumu v terénu. Zajímají mě totiž muslimské komunity v Německu, Rakousku a Švýcarsku. Na bádání navazuje leckdy náročné psaní odborných článků nebo referátů pro konference. Prostě běžná práce vysokoškolského učitele v humanitních a společenských vědách.
Kde to ale všechno začalo? Už jako student Arcibiskupského gymnázia v Kroměříži v první polovině devadesátek jsem slýchal dotaz, jestli opravdu potřebujeme tolik arcibiskupů. Byly nás totiž v ročníku ve čtyřech třídách desítky studentek a studentů. Snad to byla otázka míněná jen napůl vážně, ale pamatuji si ji dodnes. Pro mnoho lidí totiž bylo všechno spojované s náboženstvím vzdálenou věcí. Začínající církevní školství v tomto nebylo výjimkou. Prostředí střední školy, debaty se spolužáky a osobní příklad mého učitele dějepisu vedly k tomu, že jsem se rozhodl pro dráhu historika a religionisty. Možná to v tu chvíli nebylo překvapivé. Každý z nás přece děláme rozhodnutí, které do budoucna ovlivní náš život. Zda jsou správná, nebo nepatří k těm nejlepším, ukáže nakonec až čas.
Centrální mešita v Kolíně je moderním pojetím klasiky. V čem se přizpůsobila okolí?
Nyní mohu parafrázovat před mnoha lety položenou otázku, tedy potřebujeme odborníky na dějiny náboženství? Když pominu trapné hlášky týkající se přípravy na kariéru v rychlém občerstvení, určitě je to téma na zamyšlení. Vidím svoji společnou práci se studenty jako příležitost, která se prostě nemůže týkat jen běžného vysokoškolského provozu. Tedy předat pomyslnou štafetu dalším několika málo zájemcům o religionistiku. Líbí se mi popis tohoto přístupu, který jsem slýchával před lety. Víš, Martine, my strážíme znalosti jako pomyslný oheň a jednoho dne ten úkol předáme někomu jinému. Současná situace je naprosto odlišná, neboť k běžným povinnostem se přidává i zběsilý boj o grantové peníze. Práce historika a religionisty je pro mě příležitostí zapojit se do diskuzí na různá témata se studenty středních a vysokých škol, seniory i širokou veřejností. Proto už dvanáct let jezdím po jihočeských gymnáziích s přednáškami o nových náboženských hnutích, antisemitismu nebo o islámu v Evropě. Navíc mám upřímnou radost z kurzů pro Univerzitu třetího věku, kde společně probíráme dějiny náboženství nebo umění. Je toho hodně a naštěstí je to různorodé.
V Curychu jsou muslimské hroby plné květin. Zajímá mě, zda to vyhovuje všem rodinám.
Proč jsem svůj první text nazval „nepoteče voda“? Z minulých let si všichni dobře pamatujeme na online výuku. Učitelé, žáci i rodiče, každý na to vzpomínáme jinak. Budoucnost ukáže, jak nás ty dlouhé měsíce změnily. U nás na fakultě ve středu 16. 11. 2022 netekla voda, protože se rekonstruuje Kněžská ulice v centru Českých Budějovic. Na jeden den se všichni zase přesunuli do online prostoru. Samotného mě překvapilo, jak jsem si rychle oprášil znalosti o všech těch různých internetových platformách a výukových aplikacích. Tento blog bude také online. Bude to příležitost nabídnout můj úhel pohledu na různá témata spojená s dějinami náboženstvím u nás i v Evropě. Pokud chcete, můžeme se na tu cestu vydat společně.
