Noc kostelů v Nižboru

Byl pátek 7. 6. 2024 a my jsme vyráželi vlakem z Českých Budějovic směr Praha. Může to být začátek klasického víkendu v hlavním městě. My jsme ale vystupovali už v Berouně, protože naší cílovou destinací byl malebný Nižbor. Nechtěli jsme navštívit slavné sklárny, ani jsme neměli v plánu pokukovat jako paparazzi po celebritě českého módního průmyslu. Nepřijeli jsme za krásami údolí Berounky, ale kvůli místní Noci kostelů.

Byli jsme totiž našimi přáteli vyzváni, abychom se aktivně zapojili do programu. Jeho součástí byly krátká povídání v každou celou hodinu o zajímavých svatých a jejich atributech a zábavné šifry připravené speciálně pro tuto příležitost. První část měla na starosti moje maličkost. Pokud máte čas a chuť, připojte se k návštěvníkům. Za chvíli začínáme.

Na kopci nad řekou stojí pěkný zámek a tvoří dominantu celé obce. V závěru stavby byla původně hradní kaple zasvěcená sv. Kateřině. Jednalo se o křesťanskou pannu a mučednici, která byla po dlouhá staletí jednou z nejpopulárnějších světic. Na jejím vyobrazení se obvykle nachází atributy, tedy předměty symbolického významu. Ty jsou rozpoznávacím znamením popisované osoby. Legendisté a umělci se obvykle zaměřili na charakteristické momenty ze života svatých. Nebo se snažili zdůraznit některou z jejich úctyhodných vlastností.

Prvním druhem atributů jsou klasifikující. Takové symboly jen poukazují na příslušnost osoby k určité skupině. Může to být kněžské roucho, biskupská hůl nebo mučednická palma vítězství. Je jasné, který z těch tří předmětů najdete právě na vyobrazení sv. Kateřiny. To by ale bylo pro určení svatého málo, vždyť například řeholní oděv mi jen napovídá, že to byl člen nějakého řádu.

Proto jsou dále důležité atributy identifikující, které už konkrétně určují svého nositele. Takže co tu máme: ozubené kolo, knihu a meč. Kateřina proslula svou moudrostí, když v polemice s pohanskými filosofy bránila křesťanskou víru (kniha). Byla krutě mučena na speciálním komplikovaném stroji (ozubené kolo) a nakonec byla sťata (meč). Příběh je to tedy dosti drastický, ale to je v případech mučedníků prostě obvyklé.

V roce 1724 byla na tomto místě postavena již zámecká kaple a od roku 1857 farní kostel Povýšení sv. Kříže. Zasvěcení je zdůrazněno na obraze na hlavním oltáři. Byzantský císař Herakleios v 7. století slavně porazil Peršany a tímto způsobem získal zpět pravý Ježíšův kříž. Předmět převezl do Jeruzaléma, kde jej pak nechal vztyčit (povýšit).

Je to vlastně poslední část dlouhého příběhu. Začíná v ráji u Adama, pokračuje s Ježísem velikonočními událostmi na Golgotě a míří až k sv. Heleně. Právě matka císaře Konstantina je spojena s podivuhodným nalezením svatého Kříže roku 326. Jeruzalém se tak postupně stával zásadním poutním místem také pro křesťany.

Kříž je tedy pro nižborský kostel klíčovým symbolem. To platí vlastně pro všechny katolické svatostánky, tady je to prostě ještě zdůrazněno. Jak nás napadlo zařadit do programu právě povídání o svatých a jejich atributech? Bylo to kvůli dvěma obrazům v hlavní lodi, které k sobě zcela jistě patří. A tady začíná záhada.

Přátelé nám vyprávěli o dvou malbách znázorňující vždy jednoho muže. Nebyli si ale zcela jistí, o které svaté se jedná. V prvním případě to bylo už po chvíli jednoznačnější. Je to přece smrt sv. Františka Xaverského. Postava v jezuitském oděvu leží v chatrči na břehu rozbouřeného moře. Krásně to odpovídá legendě o závěru jeho života.

Tak to bychom měli. Přesunuli jsme se naproti k druhému obrazu. A tady začala zapeklitá hádanka, která mi nedá spát dodnes. Začali jsme obecnou charakteristikou za pomoci klasifikujících atributů. Je to muž, duchovní osoba v tmavém řeholním oděvu. A to je tak všechno.

Tak třeba pomohou identifikující symboly. Je tam velký kříž a skupinka malých andílků. Nejsem o moc chytřejší. Tady začala dlouhá cesta plná přemýšlení, asociací a překvapivých nápadů. Přesto musím uznat, že jsem se k uspokojivému řešení pořád ještě nedostal.

Podle tváře by to mohl být zakladatel jezuitů sv. Ignác z Loyloy. To mi potvrdilo více lidí okolo mě. Vždyť přece na tom prvním obrazu byl také člen Tovaryšstva Ježíšova. Oděv je černý, to by sedělo. Ale ten střih ukazuje spíše na někoho ze starších řeholí nebo žebravých řádů. Navíc předpokládaná trhlina se po bližším pohledu ukázala jako bílé cingulum.

Ach jo. V podobných případech u mě funguje intuice nebo impulzivní nápad. Co když je to sv. Jan od Kříže, zakladatel Milosrdných bratří. Oděv, obličej, andělé, kříž atd. Jeden z důležitých atributů tam ale nebyl a tím je granátové jablko. Už to vypadalo slibně v rukách jednoho z andílků, ale kvalitnější snímek malby odhalil krásnou stříbrnou květinu.

Takže jsme našli skvělé téma na Noc kostelů 2024 a mohli jsme návštěvníkům přiblížit něco z křesťanského umění. Máte svého oblíbeného patrona a znáte jeho život? Poznali byste díky tomu jeho sochu nebo obraz? Díky za vaše komentáře pod mým blogem.