Článek
Přiznám se bez mučení, jsem lázeňský typ. Navíc s přibývajícími léty se tato záliba prohlubuje. Mám rád atmosféru relaxačních i historických částí měst. Výběr mých oblíbených lokalit na první pohled nepřekvapí. Na Moravě jsou to nejen populární Luhačovice. Mým favoritem je tu Pramen dr. Šťastného. Moc rád se totiž vracím i do Kunčic pod Ondřejníkem. Okolní příroda je prostě okouzlující. A navíc je to můj rodný kraj.
V Čechách jsem navštívil již všechny vrcholy pomyslného lázeňského trojúhelníku. Mariánské lázně a jejich krásné okolí byly cílem několika výletů. Do Františkových lázní se chci ještě vrátit, abych si připomněl parky obklopující pravoúhlé ulice v centru. Pro wellness pobyt v roce 2022 jsme si nakonec vybrali Karlovy Vary. Letos jsme se na začátku března vrátili „na místo činu“.
Sloup Nejsvětější Trojice, Tržní kolonáda a Zámecká věž.
Jeden z Klapetkových zákonů zní: „Když se mi někde líbilo a přijedu znovu, je to tragédie“. V případě Varů se to naštěstí nepotvrdilo. Tím jsem ale hned na začátku mého blogu odhalil jeho pointu. Když ale já už jsem takový. Pokud jsem Vás tím neodradil, pojďte s námi.
Jak už moji pravidelní čtenáři tuší, přijeli jsme do naší cílové stanice vlakem. Zvolili jsme nakonec cestu z Českých Budějovic Jižním expresem do Prahy a potom rychlíkem Krušnohor. Budova nádraží ve Varech má podle mého názoru moc zajímavé křivky. Je to krásná brána do města. Pak už jen z kopce dolů k soutoku Ohře a Teplé.
Fotku nádraží jsem dělal při odjezdu. To jsme měli zrovna to nejsmutnější počasí během pobytu.
Ubytovali jsme v našem oblíbeném hotelu, který je pojmenován podle řecké bohyně duhy. No dobře, to už je trochu prvoplanový projev profesionální deformace religionisty na cestách. Výhoda je v tom, že na jednom místě jsme měli pohodlné ubytování, výbornou kuchyni, různorodé procedury i osvěžující wellness.
Když půjdete okolo Mlýnské kolonády, zvedněte hlavu. Sochařská výzdoba je super.
Procházka srdcem lázeňské části města nemohla chybět. Tradičně začínáme v Sadové kolonádě u Hadího pramene. Pak okolo budovy Lázní III. jdeme k Mlýnské kolonádě. Při prvním pobytu jsem fotografoval jednotlivé prameny. Letos jsme si v průčelí všimli soch představujících měsíce v roce. Moc pěkný detail.
Vřídelní kolonáda. Zde jsme si dali první teplý lázeňský oplatek.
Naším cílem byla Vřídelní kolonáda. Možná se trochu divíte, že to je přece logické. Při naší první návštěvě byla ale budova uzavřena, proto jsme se na ni byli letos zvědaví. Bylo nedělní odpoledne a návštěvníků tak akorát. Protože jsme učitelská domácnost, musíme se při výběru dovolené řídit podle rytmu prázdnin. Proto jsme tu byli v březnu.
Každý máme jiný vkus. Mě ta architektura oslovila.
Pak už jen procházka kolem řeky až k slavnému hotelu Pupp a letmý pohled na opravenou fasádu Císařských lázní. Okolo muzea, na jehož expozice se moc těšíme, jsme šli zpátky k divadlu a kostelu sv. Máří Magdalény. Všechno pěkně jako na dlani.
Krásné baroko v centru města.
Budeme se vracet hned na hotel, nebo ještě využijeme hodinku před večeři? Odpověď byla jasná, jdeme dál. Před hotelem Thermal byl jarní trh plný kulinářských lákadel. My jsme se vydali zpět až ulicí Krále Jiřího okolo viladomů a Parku Anny Politkovské. Vystoupali jsme až k chrámu sv. Petra a Pavla. Mimochodem jeho zlatavé kupole vidíme z okna našeho pokoje. Pak už kolem sochy Karla Marxe dolů z kopce k našemu hotelu.
Karel a já.
Pokud jsem Vás inspiroval nebo připomněl zážitky z Karlových Varů, jsem moc rád. A jak to bylo dál? Nechejte se překvapit.
Které lázně máte nejraději a proč? Děkuji za vaše tipy v komentářích.
