Článek
Ve svých textech se většinou věnuji výzkumu muslimských organizací v západní Evropě. Změna je život, proto bych chtěl nabídnout pár odstavců o našich jarních prázdninách ve Vídni. Nečekejte od tohoto blogu tip na deset nejtajemnějších zákoutí, kam turisti nikdy nezabloudí. Jsou to známá místa nacházející se většinou v širším centru města. Vždycky jsme je zařadili na seznam Příště určitě! a teď na ně prostě přišla řada.
Jarní prázdniny mohou být výzvou pro děti, rodiče i učitele. Sice můžete mít hned jasno o tom, jestli to bude lyžování, nebo návštěva památek. Otázkou je, kam se letos vypravit. V naše případě to tedy byly muzea, zahrady, kostely a kavárny. Tak trochu i z praktických důvodů nakonec padla volba na Vídeň. Rakouské hlavní město jsem poprvé navštívil před třiceti lety jako středoškolský student. Jeli jsme tam na evropské setkání mládeže pořádané komunitou Taizé. Několikrát jsem se do Vídně podíval jako běžný turista a v neposlední řadě také během terénního výzkumu. Změnilo se město a já taky.
Postní plátno na hlavním oltáři katedrály sv. Štěpána ve Vídni.
Do dneška mi ale zůstal zájem o historii a sakrální památky. Podle toho jsme navrhli itinerář naší cesty. První večer to byla jen obligátní procházka po centru města. Díky covidovým rokům jsem už trochu odvykl zástupům turistů. Prosmýkli jsme se davem do katedrály sv. Štěpána, která se právě koupala ve světle zapadajícího slunce. Měli jsme alespoň chvíli čas na zajímavé postní plátno na hlavním oltáři.
Kostel sv. Karla Boromejského je jednou z ikon Vídně.
Vedle naprosto skvělé Albertiny byl důležitou zastávkou následujícího dne kostel sv. Karla Boromejského. Obvykle nejsem moc nadšený z představy, že mám za návštěvu chrámu platit. Proto byla tato stavba docela dlouho na mém seznamu „Příště určitě“. Turistů bylo daleko méně, takže jsme si mohli užít prohlídku interiéru i venkovní terasy. Sice jsem už viděl spoustu barokních kostelů, ale tady jsem se hned po vstupu neubránil „wow efektu“.
Pohled na hlavní oltář kostela sv. Karla Boromejského.
Kdybych psal tento blog o našich kulinářských zážitcích ve Vídni, nebyly by to tak nadšené ohlasy. Asi jsme prostě neměli šťastnou ruku při volně menu. Další zastávkou byl Dolní Belveder a především výstava Klimt. Inspired by Van Gogh, Rodin, Matisse… Byl to jeden z vrcholů našeho pobytu. Klimtovy práce byly na jednom místě dávány do souvislostí s uměleckými proudy tehdejší Evropy. Horní Belveder s jeho sbírkami jsme viděli při naší minulé návštěvě. Díky tomu jsme už měli představu o Klimtově práci a opět jsme se vyhnuli početnějším davům. Celou dobu jsem vzpomínal na moje studentky z Univerzity třetího věku. V zimním semestru jsme se totiž věnovali Evropě na přelomu 19. a 20. století.
Samotná budova Dolního Belvederu je zajímavá.
Jeden den jsme si vyhradili převážně pro Schönbrunn. Návštěvu interiérů zámku jsme znovu pomyslně přesunuli na seznam „příště“. Jen si nejsem zcela jistý, jestli to bude „určitě“. Před pár lety jsme byli nadšeni z exotického ráje v Palmenhaus, tak jsme se letos rozhodli konečně vyrazit přímo do vídeňské ZOO. Opět jsme nelitovali naší volby. Historická část zahrady je výborně propojena s moderně pojatými pavilony.
Sv. František káže velice pestré skladbě ptactva.
Nenechte se mýlit, i religionista si zde přijde na své. Pominu tak trochu přímočarou asociaci se zoomorfní mytologií starověkého Egypta. Na jednom z pavilonů jsme narazili na mozaiku sv. Františka, kterou v roce 1960 vytvořila Annie Eisenmenger. Nedaleko zase byl koutek s tibetskými modlitebními mlýnky. Mimochodem světonázorový konflikt nehrozil. Reprezentativní výběh s čínskou pandou se totiž nachází v dostatečné vzdálenosti hned u vchodu do zoologické zahrady.
Tibetské mlýnky i s podrobnými vysvětlivkami.
V horní části areálu najdete nejen výběr pro vlky, ale také tradiční Tyrolský dvůr. V patře jsou skromně zařízené pokoje, jejichž dekoraci tvoří především předměty s náboženskou tématikou. V přízemí vás zase mile překvapí originální masky krampusů původně z Matrei in Osttirol. Religionistu zaujme i výzdoba exteriéru budovy. Byl to skvělý závěr naší návštěvy ve vídeňské ZOO.
Tyrolský dvůr ve vídeňské ZOO.
Naší poslední zastávkou byl augustiniánský klášter v Klosterneuburgu. Když přijíždíte do Vídně vlakem od Českých Velenic, už se těšíte na svůj cíl. A najednou na hranicích Dolních Rakous uvidíte po své pravici majestátní budovy kláštera. V tu chvíli je to ideální kandidát pro zápis na seznam „Příště určitě“. Letos jsme si vyhradili půlden na to, abychom to změnili.
Vystupte na Klosterneuburg Kierling Bahnhof. Ne jako my :-)
Podívali jsme se do kostela Panny Marie, kde měli na hlavním oltáři opět zajímavé postní plátno. V klenotnici jsme ve třech místnostech viděli reprezentativní sbírku liturgických předmětů, relikviářů a církevních textilií. Krásně se mezi nimi vyjímala Zemská koruna Arcivévodství rakouského. Klášterní muzeum a další prohlídkové trasy s průvodcem jsme si nechali klasicky na nějaký „příští“ víkend.
Nádherná výzdoba fotokoutku na mezinárodní výstavě orchidejí.
Třešničkou na pomyslném dortu našich jarních prázdnin byla 13. mezinárodní výstava orchidejí. Na klášterní oranžerii navazovaly vyhřívané stany postavené v zahradě. Všude byla spousta pestrobarevných květů rozdělených podle zemí původu. I když byla akce očividně návštěvnickým hitem, navzájem jsme si nepřekáželi při obdivování rostlin.
Bylo to pestré a byli jsme spokojení. Máte taky svůj seznam památek, které „Příště určitě!“ navštívíte? Díky za Vaše tipy.
