Článek
Pro svůj pracovní pobyt v Istanbulu jsem si vybíral hotel nedaleko Modré mešity. Byl jsem tu na odborné exkurzi se studenty a především poprvé v životě. Využil jsem proto všechny možné tipy z různých cestovatelských webů. Nakonec jsem si nechal poradit českými kamarády, kteří už na břehu Bosporu někdy bydleli. Vybíral jsem včas dopředu přes populární stránku a nabídka byla opravdu široká. Různé ceny, rozdílné recenze, ty správně nasvícené fotografie pokojů atd. Během mých pracovních cest po Německu a Rakousku je to s výběrem podobné. Nakonec může rozhodnout náhoda.
Každé ráno jsem stoupal úplně běžnou ulicí za poznáním krás Istanbulu.
Naše ulice vycházela od mešity Küçük Ayasofya, která opravdu vypadá jako zmenšenina slavné stavby. Asi každá druhá budova fungovala jako hotel, zbytek byly činžovní domy. Přes den to bylo docela rušné místo, protože bílé minibusy u nás na rohu vysazovaly turisty přijíždějící na jednodenní návštěvu centra města. Večer je zase řidiči vyzvedávali, takže doprava občas vázla. Ale to bylo v úzkých uličkách v okolí docela typické. Vedle našeho hotelu bylo docela pěkné dětské hřiště, které zaměstnanci z okolních podniků používali jako ideální místo na pokec a cigaretu.
Jídelna je to nejvyšší proskleně patro zcela vpravo. Můj pokoj bych v levé části hotelu.
Pokoj jsem měl v novější přístavbě budovy, která podle své fasády prošla již dvojím rozšiřováním. Asi se provozovateli v minulosti dařilo a zvládl i časy covidové pandemie. Snídaně se ale podávala jen v nejstarší části, kam jsem vstupoval hlavním vchodem. Úzkým schodištěm jsem stoupal za vidinou prvního jídla dne do nejvyššího patra. Nad ním už byla jen terasa přístupná po docela prudkých schodech. Jak jsem si později všiml, podobné řešení měly i domy okolo nás. Bylo jedno, jestli se jednalo o hotely, nebo to byly bytovky. Střecha byly obvykle vyhrazena odpočinku a zábavě.
Domy v naší ulici byly buď hotely, nebo bytovky.
V jídelně v tu chvíli nebylo volné místo, tak jsem vyrazil s plným talířem dobrot na terasu. Připadalo mi to jako dobrý nápad začít den právě takto, užít si pohodové ráno. Provozní hotelu a někteří hosté si tam právě dávali první kávu a cigaretu. Pro mě to nebyl takový problém. Nebylo to proto, že jsme před lety byl sám kuřák. Ale prostě na docela velké terase vál příjemný vánek od moře. Musel jsem si zajít o patro níž ještě pro horký turecký čaj a chutný bílý chleba. A v tomto bodě jsem udělal technologickou chybu.
Obloha s mraky se na obzoru spojila s mořem. Mimochodem některé terasy byly na ptačí návštěvníky dobře připraveny.
Když jsem se vrátil zpět k mému stolku, všiml jsem si dvou věcí. Racka sedícího kousek ode mě se zálibným pohledem a všechny hosty na terase, kteří se dívali na mě s potutelným úsměvem. Už jste na to přišli? Ano, během mé krátké nepřítomnosti se racek pustil do mé snídaně. „Prostě mám novou zkušenost,“ byla odpověď na vtipné komentáře lidí okolo mě. A taky téma na hodinu anglické konverzace.
Přeji pěkné ráno a nenechávejte svoji snídani bez dozoru.
