Článek
První polovinu roku 2023 jsem byl pracovně má Univerzitě Komenského v Bratislavě. Konkrétně na její Filosofické fakultě a ještě přesněji na Katedře srovnávací religionistiky. Byla to skvělá příležitost naučit se něco nového a poznat fungující tým vyučujících a studentů. Jedním z inspirativních impulzů byl jejich systém odborných exkurzí.
Bratislavu mám prostě nekriticky rád.
Základním levelem jsou ty „místní“. Posluchači se pod vedením jednoho z pedagogů vydávají poznávat zákoutí Bratislavy. Hlavní město Slovenska nabízí spoustu historických i novodobých míst, které religionistu zaujmou svým odkazem. Doporučuji například vystoupat na Kalvárii kolem nové křížové cesty a projít si celý zajímavý komplex budov v jejím okolí.
Se studenty jsme navštívili například buddhistické oddělení Ústředního hřbitova ve Vídni.
Druhá fáze jsou „regionální“ exkurze. Ideální lokalitou je například nedaleká Vídeň. Když jsem jezdil pracovně do hlavního města Rakouska, vždycky jsem ocenil to pohodlí vlaku. Pravidelné spojení využívala spousta lidí na cestě do zaměstnání, za vzděláním nebo zábavou. Se studenty jsme vyrazili na vídeňský Ústřední hřbitov a poznali spoustu různorodých řešení posledních věcí člověka. Vedle sebe leží křesťané různých vyznání, židé, muslimové, buddhisté atd.
Závěrečnou úrovní religionistických výprav jsou ty „mezinárodní“. Při různých příležitostech jsem se setkal s konstatováním, ze příští rok se pojede do Istanbulu. Protože jsem tam překvapivě ještě nebyl, připadalo mi to jako výborný nápad. Téma rozhovoru se postupně opakovalo a skupina diskutujících se rozšířila o studentky brněnské religionistiky.
S architekturou inspirovanou Osmany se můžete setkat i v Berlíně.
Moje rozhodnutí bylo automatické, jistě že se k výpravě přidám. Bude to určitě obohacující nejen pro mě osobně, ale také pro moji práci. Odborně se totiž zajímám především o turecké komunity muslimů žijících v Německu, Rakousku a Švýcarsku. Hlavní pořadatel vytvořil skvělý itinerář zahrnující naprostou většinu hlavních historických památek. Využil k tomu svoje bohaté zkušenosti z předchozích cest.
Termín byl předem stanoven na 1. - 7. 5. 2024. Letenky jsem si proto chtěl koupit už na konci roku 2023. A hned se objevilo první dilema. Se kterou dopravní společností a na které letiště to bude? Jedním z rozhodujících impulzů pro mě byla následující cesta do centra města. Říkal jsem si, že metro by bylo ideálním prostředkem. Pravidelné autobusy jsou také obvyklým řešením.
Nakonec jsem se tedy rozhodl pro Turkish Airlines a Letiště Istanbul na evropské straně. Většina mých kolegů poletí o den dříve jinou společností na druhou možnost, která je na asijské straně. Mimochodem i zde otevřeli novou linku metra (M4), která pasažéry rychle přiblíží až do Kadıköy. Pak je potřeba se dostat na evropskou stranu do čtvrtí Fatih nebo Sultanahmed. To byl vlastně i můj cíl, i když jsem si vybral jinou trasu.
Cestu lodí přes Bospor jsem si užil později i já. Vpravo vidíte siluetu mešity Hagia Sophia a vlevo se mezi stromy rýsuje palác Topkapi.
Check in jsem provedl až na Letišti Václava Havla, i když jsem měl jen kabinové zavazadlo. Obvykle to řeším dopředu online z domova a podklady mám s sebou v mobilu i vytištěné. Dopravní společnost ještě šest hodin před odletem nabízela výběr místa k sezení za poplatek. Já jsem neměl nějaké preference a ani zájem o to platit jim navíc.
S letem obvykle problémy nemám, ale je pravda, že jsem zatím absolvoval především cesty po Evropě. Mimochodem v ceně letenky bylo vynikající jídlo. Přiletěl jsem do Istanbulu 1. 5., což je státní svátek i v Turecku. Všude možně turistům radí, ať si peníze mění například až ve Velkém bazaru. Že kurzy na letišti jsou klasicky nevýhodné atd. Istanbulkart na cestovaní po městě i kredit na ní si koupíte po příletu normálně debetní kartou. Já měl štěstí na fajn pána, který mi poradil s použitím automatu.
Stanice metra na letišti mě příjemně překvapila svou strohostí bez reklamního šumu.
Z letiště jsem vyrazil metrem linkou M11 na konečnou Gayrettepe. Po zmatcích jsem tam nakonec úspěšně přesedl na linku M2 směrem do historického centra až do stanice Vezneciler. Tam jsem si našel turisty oblíbenou tramvajovou linku T1 a vystoupil na zastávce Sultanahmed. Vyrazilo mi to dech. Ráno jsem byl ještě v Českých Budějovicích a teď jsem šel kolem Modré mešity. Všude byla spousta lidí, nad osvětlenými budovami kroužili ptáci.
Modrou mešitu jsem později navštívil během jedné ze svých výprav po čtvrtích Sultanahmed a Fatih.
Je to vážně legrační, ale já už to tak mám. Jsem v určitých ohledech typický učitel. Tedy o spoustě míst svým studentům vyprávím na hodinách islámského umění, ale ještě jsem tam osobně nebyl. Mnohdy mě moji posluchači s návštěvou předběhnou, ať studují bakaláře, nebo jsou to frekventanti Univerzity třetího věku. Mimochodem díky mému kurzu o Osmanské říši jsem byl na Istanbul docela dobře připraven.
Večer už na mě čekali kolegové a studenti s šálkem čaje a vodní dýmkou v historické budově bývalé medresy. Původně se zde vyučovalo, pak prodávaly knihy a teď se tu schází místní k odpočinku. Moc se těším na všechny dobroty, které během pobytu ochutnám. Hlavně je potřeba být otevřený novým impulzům a nezůstávat jen v bezpečí prověřených pokrmů. Pobyt nebude přece jen o mešitách, muzeích, chrámech Řeků i Armenů a synagogách.
Už jste navštívili Istanbul? Která místa na vás nejvíce zapůsobila a proč? Děkuji za vaše tipy v komentářích. Uvidíme, jestli jsme měli podobné zážitky.
