Článek
Už jste někdy slyšeli spojení "tvůrčí volno"? Je tak nazván paragraf č. 76 zákona o vysokých školách 111/1998 Sb. Můžete se v něm dočíst, že „(1) Akademickému pracovníku vysoké školy se na jeho žádost poskytne tvůrčí volno v délce šesti měsíců jedenkrát za sedm let, nebrání-li tomu závažné okolnosti týkající se plnění vzdělávacích úkolů vysoké školy. (2) Po dobu tvůrčího volna náleží akademickému pracovníku mzda.“
Protože je to jedenkrát za sedm let, vžil se nejen mezi vysokoškolskými pedagogy výraz „sabatikl“. Pro mě jako religionistu je to zajímavá paralela. Jen si nejsem jistý, který obraz ze Starého zákona je přesnější. Propustit sedmý rok otroky na svobodu (Kniha Deuteronomium, kapitola 15, verše 12-15), nebo nechat pole a vinice ležet ladem (Kniha Exodus, kapitola 23, verše 10 a 11)? Protože byl v řečtině „paidagógos“ otrok popohánějící dítky ke vzdělání, přikloním se raději k první variantě.
Religionista na procházce centrem Bratislavy. Posvátné vlevo (kostel Nejsvětějšího Spasitele) a profánní vpravo (Stará radnice).
Jako vysokoškolský učitel vzdělávám studenty, vědecky pracuji, plním administrativní úkoly a v neposlední řadě se věnuji popularizaci oboru. Na první pohled to ale může působit paradoxně. Pro sebevzdělávání a systematický terénní výzkum potřebuji změnit pracovní prostředí a s ním spojené každodenní povinnosti. Abych byl pro svoje studenty na Teologické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích lepším vyučujícím, musím si od toho všeho udělat odstup.
Pro někoho je tvůrčí volno ideální časem pro dokončení přelomové publikace. Já jsem se naopak potřeboval postavit znovu na startovní čáru. Poslední roky jsem z různých důvodů neměl možnost dlouhodobě studovat a bádat v zahraničí. Letos se to změnilo a konečně byl čas získat nové informace z knihoven a data z terénního výzkumu. Navíc minulý rok na podzim mi vyšla monografie, která se mohla stát šikovným základem pro nový seminář. Chtělo to ale všechno nejdříve vyzkoušet.
Můj pobyt v Bratislavě začínal v druhé polovině února. Pohled z hradu na Most SNP.
Přemýšlel jsem nad ideálním místem a nakonec moje rozhodnutí padlo na Bratislavu. Co mě během šesti měsíců čekalo? V letním semestru 2022/2023 proběhla na Katedře srovnávací religionistiky Filozofické fakulty Univerzity Komenského výuka mého kurzu „Islám ve veřejném prostoru“. Taky jsem měl zvanou přednášku na téma „Umírání a smrt: naplnění pravidel islámu v nemuslimském prostředí“ v katedrovém kurzu „Posmrtný život v náboženstvích světa“ pro magisterské studenty. V neposlední řadě jsem se zapojil jako spolupořadatel do religionistické exkurze na vídeňský Ústřední hřbitov. Souhlasím, je to lehce monotématické. Ale na to jste si možná již na mém blogu zvykli.
To ale nebylo zdaleka všechno. Zúčastnil jsem se mimo jiné Teologického fóra křesťanství-islám ve Stuttgartu a vystoupil na odborném diskuzním panelu „Islám v Evropě v minulosti a dnes“ na FF UK v Bratislavě. V rámci sebevzdělávání jsem se věnoval především zpracování slovenského a cizojazyčného knižního fondu Univerzitní knihovny v Bratislavě (cca 80 publikací) obecně k islámu a konkrétně k muslimským komunitám v Evropě. Bylo to jedno z nejmilejších překvapení během mého studijního pobytu. Našel jsem tam skvělé prostředí a vstřícné zaměstnance.
Ve volném čase jsem navštívil i Muzeum města Bratislavy a hrdinně vystoupal na věž.
V neposlední řadě jsem absolvoval terénní výzkum muslimských oddělení na komunálních hřbitovech ve Vídni, St. Pölten, Linci, Salcburku, Štýrském Hradci, Klagenfurtu, Innsbrucku a Telfsu. Navštívil jsem také Islámské hřbitovy ve Vídni-Liesingu a Altachu. V některých lokalitách jsem se také věnoval předvýzkumu muslimských modliteben a mešit. Vzniklo bez mála třináct tisíc fotografií a desítky stran poznámek v deníku. Těším se na opakované návštěvy, které osvětlí moje dosavadní poznatky.
Sečteno a podtrženo. Myslím si, že to volno bylo opravdu tvůrčí. Snad budou moji nadřízení na TF JU souhlasit. Je to ale jen začátek. Čeká mě analýza a intepretace získaných poznatků. Mám raději „Show must go on“ než „Publish or perish“, ale ono sedí tak trochu obojí.
