Článek
Práce vysokoškolského pedagoga na Teologické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích má svoje specifika. Například díky výuce a zkoušení posluchačů kombinovaného studia bývám pravidelně v sobotu v zaměstnání. Proto není jednoduché dlouhodobě skloubit pracovní a soukromý život. Jsme v tom s našimi studenti na jedné lodi.
Volný čas je pak podle mého názoru potřeba prožít smysluplně. Pro každého z nás se pod tím skrývá jiná představa. Pro někoho to může být klidné odpoledne s knihou, pro jiného zápas oblíbeného fotbalového klubu. Pán Bůh zaplať za to, že nejsme všichni stejní. Co vystihuje tu moji „životní filosofii“? Není to na první pohled nic převratného, ale je to vyzkoušeno dlouholetou praxí. Jsou to dobří přátelé, inspirativní umění a dechberoucí příroda.
Vstup do poutního areálu. Vpravo slavná Lípa Jana Gurreho.
Ideální je situace, když se to všechno propojí do jednoho zážitku. Takovým případem je pro mě například jihočeský Římov. Že jste tam byli před deseti lety? Tak to určitě musíte přijet znovu! Poutní areál je totiž krásně opravený. A kaple pašijové cesty také září novotou. Pokud máte čas a chuť, vyrazte teď v duchu s námi. Sedli jsme v Českých Budějovicích do autobusu a za půl hodiny jsme byli na místě. Nejlepší řešení pro někoho, kdo si pořád ještě neobnovil řidičský průkaz skupiny B.
Krytá chodba je bohatě zdobená. Obrazy vypráví příběhy mnoha poutních míst.
Když vystoupíte na náměstí v centru obce, máte ideální startovací pozici pro poznávání místních zajímavostí. Prošli jsme pod vzrostlými stromy do poutního areálu a obdivovali bohatou výzdobu kryté chodby (ambit). Obešli jsme chýši Panny Marie (loreta) a nakoukli také do kostela sv. Ducha. Na hlavním oltáři najdete sochy Jana a Pavla. Tedy není to jedna skulptura papeže Jana Pavla II., ale samostatná vyobrazení dvou bratří mučedníků. Byli v novověku velice populární, a to nejen u nás. Když vás zajímá historie křesťanství a lidová zbožnost, budete si připadat jako v ráji. Všechno je restaurované a září barvami.
Nápis „A Slovo se stalo tělem“ v interiéru loretánské kaple (Chýše Panny Marie).
Ale to je teprve začátek! Vyrazili jsme na cca pětikilometrovou pašijovou cestu. Příběh utrpení, smrti a zmrtvýchvstání Ježíše je vetkán do krajiny okolo řeky Malše. Velké kaple střídají skromnější zastavení, a dokonce několik bran. Některé motivy asi poznáte rychle. Jsou totiž součástí tradičního pojetí křížové cesty. Jiné detaily vás mohou na první pohled překvapit.
V tzv. kapličce Malý Pilát jsou již instalovány sochy. Snad budou jednou i v těch dalších.
Že nejste kovaní v novozákonních příbězích? Podle mého názoru to vůbec nevadí. Výletníci, které jsme po cestě potkávali, by se mnou jistě souhlasili. Nechte prostě na sebe působit krásu architektury, detaily výzdoby i genius loci okolní přírody. Ta kombinace je skvělá. A hlavně to prožijte s někým blízkým, jako se to podařilo i mě. Drobná rada na závěr. Cesta končí až dole pod kopcem kaplí Božího hrobu. Tak s důvěrou následujte zelenou značku až k poslednímu zastavení.
Předposlední zastavení se sochou Piety. Vzadu je pak kalvárie.
Už jste Římov navštívili a prošli jste si i celou pašijovou cestu? Které zastavení vás nejvíce zaujalo? A jaké je to vaše oblíbené místo, kde si odpočinete a naberete nové síly? Díky za vaše tipy v komentářích.
