Článek
Z úvodu by se mohlo zdát, že mám jako autor článku k probírané knize nechuť. To je kompletní nesmysl. Vojna a mír je mnoho věcí. Extrémně dlouhá. Plná fascinujících postav, které až šokují svou opravdivostí. Zvláštní kombinace největších dějinných událostí a nejnižších lidských pudů. Ale rozhodně není špatná. Spíše se dá říci, že vyžaduje určitou úroveň plánovacích schopností. Samozřejmě můžete dílo číst výše popsaným způsobem a koledovat si o lehký záchvat šílenství. Lepší je však s hlavním výtvorem Tolstého vést dlouhou kampaň, která může trvat daleko déle, než vám přijde přijatelné, ale na jejímž konci budete moci žít s daleko více obohacenou myslí a duší. Volba je nakonec pouze na vás. Nebo si radši přečtěte něco trochu méně gigantického. To je taky dobrá možnost.
Království boží je ve vás
Lev Nikolajevič Tolstoj je jeden z těch hráčů dějin, který zní jako vymyšlená postava začínajícího autora. Narozen roku 1828 jako syn ruského hraběte z vyhlášené rodiny excentriků, Tolstoj začal svůj život s velikým potenciálem, který na začátku kompletně ignoroval. Na univerzitě byl považován za neschopného studenta a v polovině studií se na ni plně vykašlal. Místo toho se rozhodl žít ideální život mladého ruského aristokrata, což v polovině 19. století znamenalo být playboyem a alkoholikem v Petrohradu nebo Moskvě. Nakonec ho nalákala armáda, ve které kdysi působil jeho otec. V letech 1853 až 1856 se tedy Tolstoj zprvu s nadšením účastnil Krymské války, při které se ukázal jako schopný voják a byl povýšen na poručíka. Brutální konflikt však navždy změnil jeho uvažování o světě a i o sobě.
Tolstoj se o psaní zajímal už před svou válečnou zkušeností. Roku 1852 v pouhých dvaceti třech letech napsal autobiografickou novelu Dětství, která mu rychle zajistila pozornost mnoha prominentních ruských autorů. Válečné zkušenosti ho však přiměly k plánům na nová a větší díla. Tolstoj se na konci padesátých let 19. století přeměnil z bezstarostného bohéma na hluboce myslícího a čím dál více náboženského muže. Cesty po Evropě a kontakt s mnoha zástupci nových hnutí (především anarchistických), ho hluboce poznamenaly až k bodu, kdy prohlásil stát za zdroj všeho zla. Také se stal hluboce přesvědčeným pacifistou a začal odmítat násilí ve všech formách (o tom více později).
Tolstoj se také dočkal velkých změn v osobním životě, když opustil své předchozí milostné aféry a roku 1862 se oženil. Jeho nová manželka Sofie Andrejevna, která byla o šestnáct let mladší, mu porodila třináct dětí, které se dožily dospělosti. Pro Tolstého byla stejně důležitá její role při psaní jeho nejnovějšího díla, Vojny a míru (plně vydáno roku 1869). To Sofie nakonec sedmkrát ručně zkopírovala pro manželovy potřeby, což je vzhledem k více než 1200 stránkám celého díla velmi obdivuhodný výkon. Vojna a mír se rychle stala trhákem, jaký Tolstoj ještě nezažil. Spolu s románem Anna Kareninová, který publikoval roku 1878, dosáhl Tolstoj v 60. a 70. letech svého literárního vrcholu. Začal však také jeho přechod k poměrně zvláštnímu životnímu stylu, kterým se vyznačovaly poslední roky jeho života.
Tolstoj se čím dál více začal zajímat o křesťanství a pacifismus. Byl velmi kritický k prakticky všem verzím křesťanské víry ve světě a přímo je obvinil z porušování boží doktríny. Jak bylo zmíněno výše, jeho pacifismus dosáhl až absurdní úrovně, když odmítl násilí i ve jménu obrany vlastního života. Tyto ideje později inspirovaly mnohé, včetně indického revolucionáře Gándího, se kterým si Tolstoj v posledních letech života dopisoval. Tolstoj věřil, že pouze několik malých křesťanských komunit ve světě stále chápe pravé zásady křesťanství. Obzvlášť ruská ortodoxní církev, která byla blízko spojená s carským systémem a jeho válkami, byla pro autora ukázkou všeho špatného. Ruská církev odpověděla roku 1899 autorovou exkomunikací, ale Tolstoj nebyl odstrašen.
Tolstého domácí život nebyl obzvlášť v posledních dekádách života příliš šťastný. Přes společnou literární spolupráci se s manželkou nedokázal dohodnout na mnoha bodech života. Obzvlášť narazil se svým plánem věnovat všechen majetek chudým. Jejich děti se rozdělily na frakce podle toho kterého rodiče podporovaly, což domácímu soužití nijak nepomohlo. Tolstoj vydával knihy až do konce života, ale čím dál víc se zaměřoval na spisy o vlastní víře a myšlení, jako například Království boží ve vás (1894). Tolstého rodina se obzvlášť po revoluci roku 1905 rozlétla do světa, ale sám autor přetrval v Rusku až do roku 1910, když ve věku osmdesáti dvou let zemřel.
Pochodujeme na Moskvu
Vojna a mír neměla zpočátku vůbec existovat. Tolstoj původně začal už kolem roku 1856 psát knihu o bývalém členovi povstání Děkabristů (revoluční skupina poražená carem roku 1825), který se vrací domů po dlouhém exilu na Sibiři. Tolstoj však rychle začal přemýšlet o původních důvodech pro celou vzpouru, které viděl v Napoleonově invazi do Ruska roku 1812. Jeho vlastní otec se účastnil obrany proti Napoleonovi a Tolstoj byl šokován, že k celé válce neexistuje více literatury, a to obzvlášť o tehdejší společenské situaci v Rusku, což ho pobídlo k psaní nového textu. Jak již bylo zmíněno výše, psaní knihy byl velmi náročný proces a Tolstoj po vydání první verze roku 1863 knihu z velké části přepracoval. V plné podobě tak vyšla až roku 1869. Jeho práce však byla rychle oceněna a první vydání se vyprodalo v řádu týdnů.
Celý děj je téměř nemožné popsat už kvůli délce díla. To sestává ze čtyř knih a dvou epilogů, které dohromady pokrývají 2600 normostran textu. Děj začíná roku 1805 v Petrohradu, ale zavede čtenáře do různých koutů Ruska a Evropy. I české země mají svůj moment na slunci, a to během popisu katastrofální kampaně roku 1805 a ohromné bitvy u Slavkova. Hlavní břemeno děje leží zároveň jak na jeho postavách, které se snaží žít své životy v časech radikálních změn a těžkých osobních chvil, ale také na samotných dějinných událostech, které tuto éru navždy zapsaly do historie. Dílo tak končí až roku 1820 přibližně v bodě, od kterého Tolstoj mohl následovat svým původně zamýšleným dílem o Děkabristech. To však nakonec nikdy nedokončil.
Když se pokusíte vyhledat si na internetu postavy Vojny a míru, vyskočí vám pomocné grafy. To se na první pohled může zdát jako zbytečné, ale při čtení díla to může být velmi dobrá pomůcka. Při svém prvním čtení celého díla jsem prohlásil, že musí mít aspoň tři stovky postav. To se ukázalo jako překvapivě konzervativní odhad, protože celé dílo má pojmenovaných postav dohromady 559. Z nich si samozřejmě musíte pamatovat pouze část, ale i tak se jedná o obrovský nával informací. Pomáhá, že jsou to postavy opravdu fascinující. Ať už se jedná o fiktivního Pierra Bezuchova, který se vrací do země absolutně odtržené od svých nových ideálů a snaží se najít alespoň nějaké štěstí. Na druhé straně máte kompletně reálného Napoleona Bonaparta s veškerými ambicemi, které jeden muž může mít. Tolstoj si dává obzvlášť záležet, abyste se jimi nechali unést do éry dávno ztracené.
Autor byl v mnoha ohledech ideálním mužem pro psaní díla o Napoleonově éře. Jeho vlastní otec se konfliktu zúčastnil a Tolstoj měl přístup k mnoha zbývajícím pamětníkům těchto událostí. Bohatství aristokrata a pobyt v Rusku mu umožnily přístup k všem nutným zdrojům, které si mohl přát. Šlechtický původ mu dal náhled do světa aristokracie, o jejíchž životy se kniha zajímá zdaleka nejvíc ze všech společenských tříd. A vlastní zkušenost z Krymské války dala autorovi neobyčejnou znalost boje, která mu umožnila dovést popis velkých bitev i malých střetů na výbornou úroveň. Krymská válka se sice odehrávala čtyřicet let po francouzské invazi, ale metody války o tolik nepostoupily. Tolstoj měl i přes všechny obtíže, které v životě i při psaní knihy zažil, neobyčejné štěstí na podmínky svého života, co se pomoci pro jeho dílo týkalo.
Správný popis knihy by měl obsahovat její žánr, ale zde se Tolstoj (opět), vymyká všem standardům. Znalci literatury od 19. století až dodnes mají problém s její klasifikací. Obzvlášť unikátní jsou autorovy odbočky, které mezi kapitoly příběhu vsunují dlouhé a fascinující eseje o všech možných společenských tématech. Někdy se užívá označení román či historický román, ale ty Tolstoj odmítal. Romány považoval spíše za západní formu psaní a pro své hlavní dílo o Rusku chtěl něco zcela jiného. „Co je Vojna a mír? Není to román. Ještě méně je to epická poezie. Už vůbec ne historická kronika. Vojna a mír je to, co autor chtěl a dokázal vyjádřit v podobě, v jaké je vyjádřena.“ Tak pravil sám Tolstoj a bylo by arogantní snažit se jeho dílo vystihnout lépe. To nakonec vyšlo po všech kontinentech světa ve mnoha jazycích. Jeho adaptace se objevily ve filmu i divadle, z nichž sem několik viděl, a které mohu doporučit pro každého zájemce. Vojna a mír bude zpočátku bitvou, ale když jí to dovolíte, může být na konci láskou.
Zdroje, četba a doporučení:
BARTLETT, Rosamund (2011). Tolstoy: A Russian Life. Houghton Mifflin Harcourt. p. 14. ISBN 978-0547545875.
TOLSTOJ, Lev Nikolajevič. Království Boží ve vás. [Petrovice]: ALMI, [2016], ©2016. 190 stran. ISBN 978-80-87494-20-2.
TOLSTOJ, Lev Nikolajevič. Vojna a mír. Překlad Pavel Papáček a Karel V. Frypés. Praha: Dobrovský s.r.o., 2016. 2 svazky (811; 857 stran). Omega. ISBN 978-80-7390-122-6. - ideální český překlad
Vojna a mír, Sergej Bondarčuk, 1966-1967, – dodnes pravděpodobně nejlepší filmová adaptace
