Bývalá sopka v Českém středohoří, která vás nabije energií

K vrchu Oblík vede spousta cest z okolních malebných vesniček, ale ve finále vždy dojdete na zelenou turistickou trasu. Po zelené se dá jít ze dvou míst. Vzdálenější místo pro maratonce je od Červeného vrchu. Zde počítejte s celodenním výletem.

Já zvolil značně kratší trasu z Mnichova. Mnichov je polo samota asi o dvaceti domech, značené parkoviště zde nehledejte. Auto můžete zaparkovat u silnice naproti autobusové zastávce pod vesnicí, kde se dá stát tak se dvěma auty. Druhou možností je zaparkovat kousek od kaple svatého Jiří ve vesnici. Zde zaparkují 2-3 auta. Z karavanem nebo dodávkou bych do vesnice vůbec nejezdil.

U kaple svatého Jiří máte výběr ze dvou cest na Oblík. První cesta po zelené turistické trase je jednodušší a dá se z ni odbočit na vrchy Srdov a  Brník, které jsou součástí stejného masivu jako Oblík. Druhá cesta není značená, je náročná a na podzim takřka neschůdná. Byl jsem tam i v létě - to se celkem dalo, ale na podzim vím z vlastní zkušenosti, že bláto umí dokonale nahradit sníh ve všech jeho vlastnostech. Možná je to ještě horší, na botách to drží jak cementová malta a výstup vám to značně stěžuje. To v létě se tam jde o dost lépe a kila jdou zaručeně dolů. Po téhle vskutku dobrodružné cestě dojdete na rozcestí na zelenou značenou trasu. Tady můžete zvolit cestu zpět do Mnichova nebo směr Srdov a Brník.

Směrem po pravé ruce vás čeká výstup na Oblík. Zelená turistická trasa je dobře udržovaná a ani na podzim není blátivá. V létě jdete většinou pod stromy, které vás chrání před sluncem. Přijde to vhod, protože slunce umí tuto stolovou horu dobře opékat. Jako důkaz slouží slámová tráva, která pokrývá téměř celý vrchol Oblík.

Tento výlet může být i rodinný, ale pozor, děti budou většinou nešťastné z bolesti dolních končetin a nenechají si to pro sebe, děda z babičkou to zvládnou jen s odhodláním a dobrým zdravím. Dospěláci budou mít ze sebe dobrý pocit. Hektolitry potu z vás potečou jak při běhu na 5 km a tukové zásoby se budou zmenšovat. Doporučuji hodně pití s sebou.

Po celkem sportovním výkonu vás Oblík mile překvapí. Na vrcholu hory je spousta místa, kde si můžete sednout i lehnout, a vidíte na všechny světové strany. Výhledy mně osobně vyrazily dech. Opravdu to za ten výstup stojí. Turisté, kteří budou mít pocit nedostatku energie, tak se můžou nabít u kamenného sloupu z roku 2012. Podle senzibilů zde vyvěrá energie přímo z nitra země.

Vrchol hory lze krátkou procházkou obejít skoro celý, jen pozor na neznačené cesty které vás kolikrát zavedou až na kamenité sesuvy na úbočí hory a není to vůbec bezpečné. Za dobrého počasí je vidět hodně z Českého středohoří, například zříceniny Hazmburk a Košťálov. Vrchy Milá, Raná a královnu Českého středohoří Milešovku. Lze vidět i Krušné hory s jejich siluetou téměř jednolitého pohoří.

Byl jsem na zde v létě a na podzim. Léto je určitě lepší volba, ale vždy bylo nahoře dost větrno a vůbec netuším, jestli to bylo počasím, nebo je to vlastnost, která k této zajímavé přírodní památce patří.

Vrch Oblík byl kdysi dávno využíván k různým obřadům a oslavám. Po cestě dolů jsem přemýšlel, jaké to asi bylo jít z vrchu hory do Mnichova posilněn nějakým obřadním vínem. Národní přírodní rezervace je stepního charakteru a žije zde například dudek chocholatý, který je poměrně vzácný.

Oblík stojí za návštěvu a i když cesta na jeho vrchol je náročná, tak vás odmění rozhledy, které se jen tak někde nevidí.